Václav Kupilík na mezinárodní konferenci „Světová většina za spravedlivý, rovnoprávný a bezpečný svět“, Moskva 26.4.2024
Dobrý den, jmenuji se Václav Kupilík a jsem z České republiky. Jsem místopředsedou politické strany Aliance národních sil. Děkuji za pozvání na konferenci a možnost říci pár slov.
Narodil jsem se a vyrůstal v Československu v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Pamatuji si, jak nás učili, že žijeme v míru díky tomu, že nás v roce 1945 osvobodil Sovětský svaz. Že žijeme v míru díky tomu, že naši zem chrání naše armáda. Že žijeme v míru, protože naše země žije v přátelství, bratrství a spolupráci s ostatními zeměmi východního bloku. Tím, že země východního bloku stály při sobě, byl východní blok silný a byl protiváhou Západu. A to opravdu zajišťovalo mír v Evropě.
Pak ale přišel rok 1989 a s ním politické změny ve východním bloku. Soudržnost východního bloku byla zničena. Byla zničena rovnováha v Evropě. Byly i zničeny a rozděleny některé země. I ta naše. Z Československa se stala Česká republika a Slovensko. A co je ještě mnohem horší, do některých částí Evropy se vrátila válka.
S politickými změnami v naší zemi se změnila politická orientace naší země a politici nám začali říkat, že patříme na Západ. Co se také změnilo, bylo to, že se v naší zemi na politické úrovni přestalo mluvit o míru. Toto slovo, tento výraz, tento pojem zmizel. A byl nahrazen jiným pojmem. Politici nám najednou začali říkat, že musíme podpořit tuto válku, že musíme poslat naše profesionální vojáky do támhleté války. Že musíme stát za Západem a podporovat jejich války. Naši zemi zatáhli do členství v NATO, aby pro nás již ani nebyla jiná možnost, než s těmi jejich válkami souhlasit, podporovat je a účastnit se v jich. V současnosti to došlo již tak daleko, že začínají říkat, že se musíme připravit na to, že do války půjdeme všichni. Ale my do cizích válek jít bojovat nechceme. Nejvíce o válkách mluví a do válek lidi posílají ti, kteří tam jít nemusí.
Jednou z mých oblíbených činností je cestování. Vždy když cestuji a potkávám se s lidmi z jiných zemí a jiných kultur, tak si s nimi rád povídám o jejich životě, o jejich kultuře a jejich zemi. Potkal jsem se a mluvil jsem s mnoha lidmi z celého světa a poznal jsem, že je jedno odkud lidé jsou, jaké jsou rasy, či víry, všichni chtějí to samé. Chtějí získat vzdělání, najít si dobrou práci, užít si s přáteli, najít si partnera, vybudovat si domov, založit rodinu, vychovat děti, užívat si čas s rodinou. Toto všechno je ale možné pouze, pokud panuje mír. Nikdy nikdo neříká nic o válkách.
Aby naši politici zmanipulovali obyčejné lidi, tak používají lži a vytvářejí strach. Všechno to dělají proti zájmům vlastního národa a ve prospěch cizí moci, moci, které války vyhovují a potřebuje je k prosazení svých vlastních zájmů. Z médií, která jsou na jejich straně, lidé slyší nekonečné množství lží, překroucených faktů a polopravd. Překrucují naši minulost a dějiny. Jeden příklad za všechny. Nedávno odsouhlasil Evropský parlament vyjádření, že za druhou světovou válku může stejnou měrou Německo a Sovětský svaz. Díky ze zahraničí sponzorovaným neziskovým organizacím se mění ve školách učební osnovy a naše děti se učí lživou překroucenou minulost.
Ten, kdo chce válku, tak musí mít také nepřítele. A proto nám začali lhát o tom, že naše bratrská země Rusko je najednou náš nepřítel a že proti tomuto nepříteli musíme bojovat. Neustále nám o tom lžou a vykonávají různé akty provokace vůči Rusku, založené pouze a jen na lžích. Lži o tom, že nás chce Rusko napadnout, obsadit a podrobit. Někdy ani nemusí lhát, stačí, když neříkají pravdu. Jako třeba o tom, že Rusko nám naši zemi ani vzít nemůže. Naše země nám totiž již dávno nepatří. Po roce 1989 nám byla ukradena a je obsazena západními korporacemi, které vlastní a kontrolují většinu našeho národního hospodářství.
Aby podpořili své lži, tak je musejí podporovat strachem. Nejde jen o vytváření strachu z Ruska, jde hlavně o vytváření strachu říkat pravdu. Část našeho národa bohužel těmto lžím věří a podporují je, stejně tak jako i výzvy k válce. Většina obyvatelstva se ale pouze bojí, protože by mohli za říkání pravdy být potrestáni. Malá část lidí se pravdu říkat nebojí, a proto jsou na ně vedeny útoky jako například očerňování, osočování, zastrašování, probíhá cenzura a to i alternativních médií, dochází k policejní a soudní šikaně. Za pravdu napsanou na sociálních sítích může u dveří kohokoliv zazvonit policie, lidé jsou pozváni na policii k podání vysvětlení, v některých případech mohou skončit i u soudu.
Lidé, kteří se nebojí říkat pravdu, jsou nálepkováni uměle vytvořenými názvy, které mají navodit negativní a hanlivý dojem o daném člověku, či skupině. Stačí, aby člověk vyjádřil svou lásku k vlastnímu národu na obranu před západními ideologiemi, a hned je nazýván proruským, Putinovým agentem, kterého platí Kreml. Je zajímavé, že toto často říkají a píší vlastizrádci, kteří jsou skutečně placeni západními neziskovými organizacemi. Pro lidi, kteří se nebojí vystoupit proti válkám a momentálně proti rétorice o možné válce proti Rusku, dokonce vytvořili nové slovo. Toto slovo má navodit zahanbující a posměšný obrázek o daném člověku. Tím slovem je „chcimír“. Do angličtiny bych to nejpodobněji přeložil asi jako „peacewanter“ (The one who wants peace).
Pokud chceme žít v míru a v bezpečí, musíme říkat pravdu. Musíme usilovat o udržení a zachování našich států, našich zemí, našich národů. Musíme si zachovat naše pravdivé dějiny, abychom se z nich poučili, ale také abychom v nich našli sílu našich předků, která nám dá sílu do budoucna. Lidé a národy celého světa se musí poznávat, setkávat se, mluvit spolu, aby se navzájem poznávali a pochopili, že většina války nechce, že naprostá většina lidí chce mír. Světová většina musí držet spolu a postavit se té menšině, co chce války.
Tato konference je skvělou příležitostí k tomu, abychom se poznali, popovídali si a zahájili spolupráci v boji za světovou bezpečnost a mír. Děkuji organizátorům za uspořádání této konference, za pozvání a možnost zde vystoupit.
Bohužel žijeme ve světě, kde mír není samozřejmostí. Proto musíme mír opatrovat, usilovat o něj a bojovat o něj. Kdo chce mít budoucnost, bojuje za mír.
Děkuji za pozornost.
