„Vyhrát válku je ostuda.“

Citát z knihy Curzia Malaparteho Kůže vystihuje současné pojetí připomínky 75. výročí osvobození naší vlasti od německé agrese zcela přesně.

Malaparte nebo Heller. Ti opravdu byli „u toho“…

Ital s německými kořeny popisoval v tomto díle svoji pouť vojenského překladatele s americkými vojsky postupujícími na sever Itálie při jejich osvobozovací misi. Čtenář s úžasem objeví, že jejich pojetí „osvobození“ se daleko více podobá dobývání.

Bezkonkurenčně dobře materiálně i finančně zásobení Američané korumpovali a lámali charaktery hladových Italů, prostí vojáci si „vystačili“ většinou s levnými prostitukami, důstojnictvo se z velké části okamžitě zapojovalo do „obchodu“ v duchu těch nejlepších tradic amerického byznysu demokratického finančnictví oboustranně „výhodného“. Tak, jako kdysi „obchodovali“ s indiánským obyvatelstvem doma, tak hbitě vyváželi „svůj způsob života“ do té části Evropy, kde   se rozhodli panovat a – kde jim to také díky Jaltské dohodě bylo umožněno.

Nu, pohled italsko-německého autora, jakkoli umělecky silně vypovídající, se může někomu zdát tendenční. Asi také trochu bude, spisovatelé vždy podávají subjektivní pohled na cokoli. (Že by jen proto byl titul krátce po vydání zařazen na Index librorum prohibitorum, tedy katolickou církví zakázaných knih?) Jenže třeba bestseller amerického autora Josepha Hellera Hlava XXII z té americké strany hovoří v podstatě o tomtéž. Absurdita války, nelidskost, ztráta jakéhokoli pojetí morálky. Jedna ze zbraní US Army – mající stvrdit vítězství amerického byznysu vždy a s kýmkoli -byla právě destrukce jakékoli morální podstaty lidské společnosti. To není jen tvrzení, jde o objektivně ověřitelnou skutečnost třeba vyjádřenou slovy Allena Dullesa (jeden ze zakladatelů CIA a pozdější šéf… pozn. aut.), který krátce po skončení II. Světové války na adresu „osvobozených“ národů řekl: „Teď je všechny musíme totálně zničit morálně“. (Koneckonců Vatikán s tím již začal před staletími Stačí trošku popostrčit… pozn. aut.)

Nejvyšší „hodnota“ je přece byznys…

Všechny západní demokratické režimy se přitom obchodně přátelily se svým vojenským nepřítelem č. 1, nacistickým Německem vcelku nepokrytě. Obchod s rudami, které Německo získávalo ze Švédska, běžel téměř do poslední chvíle, obchod se strojírenskými zařízeními a chemickými produkty zajišťovaly Říši mimo jiné USA. Zúčtovávalo se pak v baště demokratického finančnictví – Švýcarsku.

Malaparteho myšlenku o ztrátě idejí transformovanou na boj o pouhé přežití a zachránění si vlastní kůže (odtud název knihy… pozn. aut.) nyní, 31 let po kolosálním podvodu s odprodáním samostatnosti Československa, zcela realizují naše politické „elity“ dosazované trpělivě za čísi peníze do vedoucích pozic rozbitého státu.

A nestačí demolice památníků osvoboditelům od genocidních zrůdností. Nestačí moře bajek o zasahování Ruska do našich vnitřních věcí (které po výprodeji suverenity neexistují.. pozn. aut.), nestačí provokativní výstavba památníků válečným zločincům. Ještě je třeba kroutit historií až do morku kostí a všechny devastační objevy pánů Malaparteho a Hellera naroubovat nikoli na západní hnilobu,  kde je autoři geniálně popsali, ale na východní patriotické a všeslovanské hrdinství.

A tak jsme novinářským, politickým a komediantským žoldáctvem a žebráctvem přesvědčováni o ruském vyvolání II. světové války, o dobytí, nikoli osvobození naší země ze strany SSSR a jeho spojenců z východu. O požehnaném rozbití našeho průmyslu Amerikou těsně před koncem bojů a o nelidském vraždění našich civilistů, co zahynuli při tom bombardování sovětském.

Bojíte se páru facek? Pořiďte si policejní ochranu!

Déšť kulek, který váleční zločinci z řad vlasovců vypálili do zad svých včera ještě druhů z SS při urputném vynucování si úprkových tras do vlídného západního zajetí, je dnes vydáván za podíl, ba ten největší(!) při osvobození Prahy.

A je rázem zapomenuto, že několik dnů předtím spolu s esesáky upálením vyvraždili 19 civilistů v moravském Žalově. Mají tedy i za tento čin v Řeporyjích pomník? Kriminálního odsouzeného delikventa Novotného, starostu této městské části, zcela oficiálního konzumenta všech typů drog a jasně psychiatricky diagnostikovatelného pacienta prezentují média jako hrdinu, nechávají jej řádit na televizních obrazovkách. Úřady zůstavají chladné, obdivovatel vrahů českého lidu se nemusí obávat úředního postihu. Leč v obavách ze zasloužených pár facek mu náš kolabotantsky laděný režim „hodnot“ za – z nás vydrané – peníze dopřává policejní ochrany.

Dnes všichni přepisovatelé dějin na požádání dostanou ochranu! Všichni vlastizrádci a převlékači kabátů mohou dělat skvělou kariéru a tak také činí!

Nebyl-li žádný z pradědečků esesákem, je to dnes kaňka na kádrovém profilu….

Pravda – náš národ dosud „nevyniká“ skvělými zkušenostmi z permanentně vedené antiruské a antislovanské války, jako západní „vyspělé“ národy protkané „hodnotami“. Doposud nemáme rodinné příslušníky dojatě vzpomínající na vražedné orgie v mundůrech SS jako Francouzi, Holanďané, Belgičané, Norové, Rakušané. Jaksi jsme se dosud vyhnuli slavným Ss-parádemaršům, pořádaným dnes v Lotyšsku či Estonsku, nemáme ještě v kalendáři velikány zločineckých rozměrů Bandery nebo organizací typu Ustaša.

Jsme ještě takříkajíc „ve vývoji“. V tom správně směřovaném pangermánském. Tak si zatím vystačíme s bořením pomníků hrdinům a se vztyčováním obelisků vrahům. S funkcemi pro kolaboranty, aby za naše peníze mohli nechat vztyčovat symbol našeho národního pokoření v podobě mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Místo parádemaršů postačí zatím Prague Pride.

Sametem se revoluce nedělají. Jedině železem!

Nejsme jako oni! Skandovali jsme davově při demonstracích v roce 1989, kdy se komunističtí papaláši za asistence profesionálů z Stb a nás, naivních a zneužitých, zmrzlých demonstrantů, právě přetvářeli na „demokraty“ a stoupence „hodnot“.

Nebuďme jako oni. Za facky do našich tváří nenastavujme biblicky tu druhou, ale vyfackujme šmejdy pryč ze země. Když oni do národa kamenem, ať je národ kamením vyžene a chleba si nechá jen pro své děti.

A díky Rusko za oběť Tvých dcer a synů, aby ostatní národy mohly žít!

p.s.

Válka skončila 9. května. Nejen proto, že dodnes tento den slaví třeba v Moskvě a navzdory našim zrádcovským papalášům tak vzdávají vlastně poctu Praze, ale i historicky je to naprosto přesné. Kapitulace Německa byla podepsána 7. 5. 1945, v platnost vstoupila jednu minutu po půlnoci z 8. na 9. května. Takže devátého je správně jen tak pro pořádek.

Svatopluk Otava
komentátor ANS