Volovi tlamu nezavážeš

Motto:

“Obklíčilo mě množství býků, a ti silní otvírají na mě tlamu jako lev, který trhá kořist a řve.”

(Starý zákon)

V poslední době se setkáváme s jevem, který by se dal nazvat „salámová metoda“. Útok na naši integritu a suverenitu našeho národního státu se čím dál tím víc zintenzivňuje. Tentokrát ne přímo, jen tak nějak nenápadně se zpochybňují naše historická fakta, naši velikáni a rekové. U našich významných osobností se připomínají jen jejich negativní vlastnosti, bez ohledu na jejich pozitivní vliv na naši existenci. Pochopíme, když si přečteme články o naší nejznámější spisovatelce Boženě Němcové, o které bylo již napsáno mnoho knih, studií i mono grafií. Stačí, aby pan Václav Pokorný napsal, že „Božena Němcová svoji dceru Doru jen využívala“. Další pisálkové zdůrazní její nestálost ve vztazích s muži. To, že Božena Němcová měla rozhodující pozitivní vliv na českou literaturu a národní obrození jaksi opomenou. Čtenáři tak zbude jen hořká příchuť jejich životů.

Mohl bych pokračovat v mnoha dalších příkladech jako například Karel IV., který před 670 lety povolil městu Norimberku zničit tamní židovské ghetto. Anebo zpochybňování výsledků II. světové války, největšího ozbrojeného konfliktu v dějinách lidstva, když se zpochybňuje význam Mnichovské dohody a celkového chování Velké Británie a její podíl na rozšíření fašistické ideologie a tak tragické předurčení milionům lidí po celém světě. Stačí napsat, že „Putin opomenul, že Moskva obchodovala s nacisty, zatímco Británie bojovala“. Na takováto hodnocení musel zareagovat prezident Ruské federace Vladimír Putin: „Říci, že Stalin rozpoutal válku, je vrchol cynismu,“ uvedl Putin na mezinárodní konferenci v jižním Rusku. „Je to, jako by Sovětský svaz zaútočil na Německo 22. června (1941) ve čtyři ráno a ne naopak, prohlásil na diskuzním Valdajském klubu.

Kam směřuje tento vývoj, nejlépe pochopíme, když si dobře přečteme poslední výroky slovenské prezidentky Z. Čaputové, která bez jakýchkoliv zdvořilostních vyjádření hovoří o nutnosti větší integrace zemí V4 do struktur Evropské unie.

Tak například autor článku Erik Tabery napsal: Český prezident Miloš Zeman sezval do Lán hlavy států Polska, Maďarska a Slovenska, aby probrali stav spolupráce Visegrádské čtyřky. Jednání nic nového nepřineslo. “Zabývali jsme se pozicí Visegrádu v EU. Konstatovali jsme, že Visegrád byl úspěšný v minulosti, když zabránil tzv. migračním kvótám a nevyjádřil souhlas s kandidaturou pana Timmermanse,“ komentoval Miloš Zeman setkání a mimo jiné tím vystihl největší slabinu Visegrádské skupiny.

Dejme teď stranou, že kvótám nezabránily středoevropské státy, ale vstřícnost států západních. Podstatnější je, že první, co Zemana napadne, je to, čemu jsme společně dokázali bránit, nikoli to, co skupina našeho regionu dokázala prosadit. Na to upozorňovala slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, která už před příjezdem do České republiky konstatovala, že “země V4 musí na prosazování svých národních a regionálních zájmů hledat spojence. Pokud dokážeme být konstruktivní, budou i ostatní ochotnější vycházet vstříc našim prioritám.”

V rámci V4 je ale mnohdy těžké se shodnout, protože každá země má trochu jiné priority. Tedy kromě naříkání, že nám někdo ubližuje. „Slovenská“ cesta je ale rozhodně výhodnější, a i česká diplomacie by měla využít ochoty Zuzany Čaputové k prosazování aktivnější politiky v Evropské unii. Je čas postoupit od politiky trucování k politice budování. Máme výhodu, že Miloš Zeman už víceméně jezdí jen na Východ, takže západní cesta je volná.

Nepoučený čtenář ideologickým bojem a informační válkou si začne myslet, že V4 je zbytečnou organizací, potížistou a bránění národních zájmů je kontraproduktivní na rozdíl od hájení zájmů těch druhých, kteří nedělají nic jiného než, že nám vychází vstříc. Slovensko prostřednictvím své prezidentky, tak tiše vnáší rozkol mezi státy Visegrádu a opomíjí fakt, že V4 byla ustanovena především z obranných důvodů a obrannou politikou přispívá k lepším a progresivnějším řešením, než jsou ta, která prosazuje Evropská unie – tedy zánik suverénních, národních států a jejich nahrazení evropskými regiony pod vedením Německa a Francie.

Poučení z dnešní situace, by mělo znít: Kopírujeme politickou i hospodářskou situaci 20. a 30. let minulého století. Pokud v tomto duchu budeme pokračovat, můžeme se dočkat i let 40. A tak znovu prožít boj o vlastní existenci.

 

JUDr. Karel Hais, 1. místopředseda ANS

 


 Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil