Voda a dvojí kvalita potravin v EU

Při vstupu do EU jsem si myslel, že se sjednotí normy, postupně se budou sbližovat ceny a též naše ubohé mzdy se přiblíží těm v Německu. Ceny se srovnaly, ba některé máme naopak vyšší, ovšem platy stále pokulhávají. Co mě ovšem nenapadlo ani ve snu, je to, že bude jakási dvojí kvalita potravin. Horší kvalita sýrů, uzeniny s nižším obsahem masa a přitom stejná cena. Německo, Francie, Belgie a další západoevropské státy nám jasně dávají najevo, kdo jsme a kam patříme. A naši neschopní politici prý vyjednávají a nejsou schopni v Bruselu říci: “A dost!!”. 

Ale to, že západoevropské státy vlastní (dříve naše) vodárny a každoročně jdou na západ miliardy v dividendách za vodu, která u nás pramení a kterou my spotřebováváme za 100x větší cenu než byla v roce 1989, tak to jim nevadí. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že takřka všechna vodárenská díla vznikla za socialismu. Jako příklad uvedu vodní dílo Želivka, na rozmezí Českomoravské vysočiny a Středočeské pahorkatiny, které má obsah 300 milionů kubíků vody a to je tolik, kolik spotřebuje Praha za 3 roky!!!! Vodní přivaděč je šestý nejdelší tunel na světě!!! Toto dílo bylo stavěno v letech 1965 – 1972 a pochybuji, že dnes by byl schopen někdo u nás něco takového vybudovat. 

Při přechodu ze socialistického hospodaření v zemědělství po roce 1989 jsem si myslel, že tisíce zemědělců, kteří začali hospodařit na svém, budou produkovat zdravé a ekologické potraviny. Ovšem změna nastala, avšak k horšímu. Lidé pozemky prodali a místo obrovských lánů pšenice a brambor, se mám objevila na těchto lánech řepka olejka. Na jiných místech na zemědělské půdě neustále rostou nové a nové sklady a montovny a okolo nich příjezdové komunikace a asfaltová parkoviště. Nejenom že přicházíme každoročně o stovky hektarů zemědělské půdy, ale při deštích se voda nevsakuje do půdy a nenapájí spodní vodu, ale ze střech a parkovišť odtéká do dešťové kanalizace, způsobuje bleskové povodně a po napáchání škod odteče dál do řek. 
Takže žádná podpora rodinných farem či ekologických statků, ale jen devastace přírody, devastace zemědělství, větší ekologické škody než za socialismu a dovoz potravin druhé jakosti od nadnárodních zahraničních firem.

 

A na závěr něco o kvalitě jogurtů v Československu:

V bývalém Československu platily do počátku 90. let 20. století normy, podle kterých mohl být jako jogurt označen pouze výrobek, který se skládá z kultury mléka, sušiny a tuku. Tehdejší normy stanovily, že minimální obsah sušiny v bílém jogurtu je 22%. Po zrušení těchto norem se kvalita jogurtů zhoršila, k částečnému zlepšení došlo v roce 2003, protože podle vyhlášky č. 77/2003 Sb. o mléčných výrobcích smí být jako jogurt označován pouze výrobek, který neprošel žádnou tepelnou úpravou a neobsahuje konzervační látky. Obsah sušiny v současném běžném bílém jogurtu se pohybuje kolem 12–13%, minimální obsah sušiny je 8,2%. Aby jogurty držely hustou konzistenci a neroztékaly se, jsou do mnohých z nich přidávány náhražky a zahušťovadla (např. pektiny), jako je bramborová vláknina, bramborový nebo kukuřičný škrob, želatina apod. Ovocná složka bývá často nahrazována levnějšími protlaky nebo šťávou z červené řepy, jablek či z mrkve a ochucena příslušnou příchutí.

Za to, abychom dnes měli horší kvalitu potravin, tak za to jsem v listopadu 1989 opravdu klíči necinkal.

 

Petr Kania / místopředseda ANS pro organizaci

 


 Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil