Vážená vlastenecká fronto, jak to vidíte, jsme schopni se sjednotit?

Vážený pane K.,

děkujeme Vám za Vaši přízeň. Vaše obavy jsou zcela oprávněné, vycházejí z reálné situace. Vnímáme to stejně. Roztříštěná opozice NENÍ náhodný jev, mnoho z těch nových subjektů vzniká právě proto, aby spontánní opozici tříštily. Počítáme je do tzv. řízené opozice. JAK SE V TOM MÁ PROSTÝ OBČAN VYZNAT? Těžko. Nutno sledovat, kdo koho financuje. Např. pódium pro nedělní demonstraci na Václ. nám. nepořídíte levněji než za milion Kč, k tomu ozvučení… Kdo to sponzoroval? Takových indikací je více – perfektně navržená loga, profesionální úroveň propagace, zcela jasným signálem je pozvání do mainstreamových sdělovacích prostředků… Kdo není schopen vnímat tyto jasné okolnosti, nemůže si pak udělat ucelenou představu, co se kolem něj děje. Toto však za „občany ČR“ nevyřešíme, to je osobní záležitost každého jednotlivce.

Aliance národních sil není žádný samospasitelný subjekt. Snažíme se připravit strukturu pro fungování nového státu a očekáváme podporu veřejnosti. Dnes NENÍ VÍCE CEST dalšího vývoje, je jen jedna cesta, kterou hlásáme – opustit EU a NATO, spolehnout se na tvůrčí potenciál místních obyvatel, vydržet několik let sankce a embargo, než se postavíme na vlastní nohy. Jsme přesvědčeni, že když požádáme Rusko o materiální a potravinovou pomoc, že nám ji poskytne. Vždy tomu tak bylo, a také nyní se Rusko s touto možností netají. Musíme si však o ni říci, musíme o ni stát.

Ideový základ máme v Koncepci společenské bezpečnosti (KSB), která se již v praxi osvědčila. Ruská federace ji má jako oficiální státní doktrínu. Globalizace na ruský způsob jako jediná nám může zachovat vlastní národnost a existenci. Jak dlouho nám bude trvat, než dostatek lidí pochopí, že nemáme na výběr, že toto je jediná cesta?! Naším cílem není sjednocení nesjednotitelných postojů, protichůdných názorů, nesmiřitelných rozporů. Naším cílem je záchrana existence národa a životů lidí. Lidé si vůbec nechtějí připustit, že jim někdo usiluje o život.

Zbývá málo času a veřejnost se zmítá v uměle vytvářeném zmatku. Kdo bude stát v čele opozice, o tom nemůže rozhodovat nikdo jiný než veřejnost, která to vyjádří průběžnou podporou takového subjektu. Zatím to vypadá tak, že větší vliv mezi opozičními subjekty má ten, kdo umí více křičet a má větší ramena. Tímto směrem se však ANS nechce ubírat. My nehrajeme tu hru „kdo s kým, o čem, pro koho“. Na takové politikaření již není čas. My vycházíme při formování nové státnosti z existujících a platných mezinárodních dokumentů a očekáváme vědomou spoluúčast veřejnosti. Pokud veřejnost není schopna zaujmout takový vědomý postoj, pravděpodobně není ani schopna v současném globalizačním tlaku ubránit svoji existenci jako svébytného národa.

My nabízíme jasnou koncepci, která vede k národnímu obrození, a nemůžete od nás očekávat, že strčíme hlavu do oprátky řízené opozice. Pokud se obracíte vůči ANS s očekáváním, že dokáže sjednotit opozici, není to v našich silách, není to v naší kompetenci. Použijte prosím veškerých argumentů a přesvědčujte ty, kteří kráčí vstříc své vlastní záhubě a táhnou za sebou davy lidí, aby to nedělali.

Již dávno vypršel čas na hledání správné cesty dalšího vývoje, na nekonečné nikam nevedoucí plané liberální diskuze. Jakákoliv slepá cesta vede ke zkáze národa. Není více času na „dočasná prozatímní řešení”. Liberální „demokraté” nás postupně dostali tam, kam chtěli, všechny myslitelné lidské hodnoty zpochybnili, zrelativizovali. Prakticky celá fungující struktura společnosti se hroutí. Nyní už jen čekají na naše poslední a definitivní rozhodnutí, že se oficiálně vzdáváme své vlastní suverenity.

Není možno nikoho o něčem přesvědčovat proti jeho vůli. KAŽDÝ MŮŽE MĚNIT POUZE SÁM SEBE, na základě osobního poznání a pochopení reality. Tento jednoduchý princip nelze nijak obejít. Je možno lidi manipulovat, aby chtěli to a to – vidíme to v přímém přenosu. Konečné slovo mají vždy lidé tím, jak se rozhodnou. Nejen při volbách, ale také co nakupují, u koho nakupují, s kým spolupracují a na jakém projektu, koho podporují a koho ne, v jakém oboru podnikají, zda vytváří pro společnost reálné hodnoty, anebo zda pouze parazitují na ostatních pracujících či dokonce přikrádají z hotového… Právě tyto věci rozhodují o dalším osudu národa, aniž by si lidé připouštěli, jak závažný je každý jejich životní krok, každé jejich rozhodnutí. Je zcela zřejmé, že na jejich rozhodnutí se čeká, že na něm záleží.