Dobře vím, že 14. února bude většina obyvatel slavit Valentýna. Já ne. To není náš český svátek. My jsme vždy slavili 1. máj jako svátek zamilovaných, pak Den matek a samozřejmě Mezinárodní den žen. Nemám co měnit. Navíc 14. února je pro mě dnem smutku. Ten den před pěti lety, ve 13 hodin, zemřela moje manželka. Do posledního dechu jsem seděl u ní a držel ji za ruku. Ztratil jsem všechno!
V tomto rozpoložení jsem vytáhl z knihovny knihu s názvem Jak to bylo v únoru. Knihu vydal ústřední výbor Národní Fronty v roce 1949. Jde o reportáž o osmi dnech února 1948. Popisuje události a dění na obou stranách barikády. Čtení je zajímavé. Můžeme porovnat s děním v listopadu 1989. Mnohé je totožné, ale v obráceném stylu. V únoru 1948 vyhrála komunistická strana, v listopadu 1989 vše prohrála. Svůj ortel dokončila zvolením presidentem republiky Václav Havla a hlasováním o vstupu do EU. Samostatnost a suverenita Československa se otřásla v základech. Na obzoru se objevily příznačně zkušenosti našich národů po Bílé hoře 1620 a po vzniku protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Nebudu skenovat výňatky z knihy. Zájemci si určitě, pokud nudou chtít, vše pročtou a posoudí. Oskenuji fotografie a závěrečnou kapitolu z knihy pod názvem Radostná perspektiva.
RSDr. Rudolf Hegenbart
Celé ke stažení ZDE.
