Jen málo témat je opředeno takovým tajemstvím a nepochopením, jako je svědomí. Jedná se totiž o osobní boj mezi dobrem a zlem v nás samotných. V poslední době se toto téma jeví jako přímo stěžejní. Mluví o něm všichni, včetně politiků. Vždy, když se společnost dostane do kritického bodu svého bytí, je upřednostněno a přímo zbožštěno. Všichni, kteří se ostýchají vyslovit slovo Bůh (rovnováha, láska, mír), si sami uvědomují pochybnosti o svém svědomí, a proto předkládají toto téma, tak říkajíc, pro ty druhé.
Jsem přesvědčen o tom, že zkušenosti našich předků nám ukazují, jak bychom měli s tímto fenoménem zacházet. Omyly, nedůslednost, naivita, nezásadovost a neochota bránit čistou myšlenku na prosazení přirozených zásad nás mnohdy přivedly na pokraj zkázy. Nejenom jednotlivců, ale celé společnosti a národa jako celku. Nezvládnutí vlastního svědomí nás přivedlo k bezbřehé politické korektnosti, k vytváření dojmu, že bez kompromisů a ústupků nelze žít
Nebudu zde připomínat chyby při rozhodování našich předků v dávné minulosti. Stačí si připomenout naivitu našich představitelů a vlastenců, kteří si mysleli, že nás Versailleská mírová smlouva z roku 1919 ochrání (v tzv. První Československé republice byl text smlouvy vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 217/1921 Sb.) a zabezpečí jistotu na existenci českého národa ve vlastním suverénním státě. Koneckonců celková politika první republiky Československa nás přivedla k politické prohře, která vyvrcholila Mnichovskou dohodou ze dne 30. září 1938 a zánikem Československa a vyhlášením Slovenského štátu ze dne 14. března 1939. Poté následovalo vyhlášení Protektorátu Čech a Moravy ze dne 16. března 1939. Neustálá nerozhodnost a snaha ustupovat fašistickým a nacistickým myšlenkám nás dokonce přivedla do přímého nepřátelského vztahu se SSSR, který vznikl vytvořením Vládního vojska v Protektorátu Čech a Moravy a vojska Slovenského štátu, které se zúčastnilo přímých bojů proti Polsku a posléze i proti SSSR.
Musíme si přiznat i přímou kolaboraci některých občanů a politiků s Třetí říší. Tato neukotvenost v mezinárodní orientaci nás stála ztrátu suverénního státu a přímé fyzické ohrožení českého národa. Jen prohra nacistického Německa a celé fašistické OSY ( Německo, Itálie, Japonsko ) nás zachránilo před vyhlazením, které bylo v Hitlerových představách zcela jasně a veřejně deklarováno.
Po ukončení II. světové války jsme doufali, že uzavřením mnohých poválečných mezinárodních smluv bude naše existence zabezpečena. Dostatečně jsme si neuvědomovali, že fašistická ideologie žije nadále a jen změnou rétoriky a pojmů se snaží zrušit národní státy, národy jako takové a podřídit je – dalo by se říci – IV. Říši. Co jiného je Evropská unie, která prosazuje zrušení suverenity jednotlivých států, vytvoření superstátu a pod vedením celosvětové vlády – v současné době se zaštiťující OSN – nahradit původní evropské obyvatelstvo jiným etnikem? Co jiného je NATO oproti Vládnímu vojsku a vojsku Slovenského štátu z let 1939 – 1945? Co jiného je skutečnost, která nás staví do přímé konfrontace vůči Ruské federaci? Jaký rozdíl je mezi kolaboranty z třicátých let a těmi dnešními?
Neujasněnost pojmu svědomí nás zavádí na pokraj propasti. Ztráta cíle, který by přesahoval naší hmotnou realitu, tedy Boha, nás vede k deformaci pojetí svědomí. Každý si hranice mezi dobrem a zlem nastavuje individuálně, dle svých subjektivních představ a sobeckých potřeb. Nehorázné chování církví nás mylně odrazuje od skutečnosti, že existuje projev Prapříčiny veškerého Stvoření. Osobně nepochybuji, že tato Veličina existuje a také nepochybuji o tom, že jakékoliv překročení zákonitostí ( můžeme jim říkat přirozené zákony ), které nastavila, je vždy korigováno velice nekompromisně. Mysleme na to, až budeme říkat, že bychom měli jednat podle našeho svědomí.
JUDr. Karel Hais, I. Místopředseda Aliance národních sil
