Tajemství slov

Řecký myslitel Aristotelés definoval slovo jako symbol symbolu. Stav duše je podle něj nejprve myšlením přenášen do zvuku a ten je následně zapsán prostřednictvím jazykového znaku. Slova jsou mocná a mohou měnit svět, tvořit dějiny, rozhodovat o lidských osudech, uzdravovat i zabíjet, budovat tisícileté říše a bourat impéria.

Sílu slova coby mocné zbraně si uvědomuje i „sedmá velmoc“ – média. Zvláště naše veřejnoprávní médium si ve „slovních hříčkách“ doslova libuje. Stokrát opakovanou lež se nám novodobí Koniášové snaží předkládat jako pravdu, ale zapomínají na to, že „každého anonyma nakonec usvědčí právě jeho psací stroj“.

A tak paradoxně dochází k situacím, kdy se, ve chvilce nepozornosti cenzora, přeci jen „propašuje“ i zrnko pravdy, byť jen jako nechtěná „nešťastná náhoda“ či vedlejší odpadový materiál. Redaktoři tak sem tam s vaničkou špíny vylijí i samotné dítě.

Několik příkladů za všechny. Říká se, že každá otázka již sama v sobě předem implikuje očekávanou odpověď. Nemusí se týkat jen hledání alibi pro vojenské zásahy NATO v oblastech s cennými ložisky a nerostným bohatstvím. Nečekaná odpověď respondenta zkracuje diskusní pořady ČT i o dvě třetiny původně plánovaného času.

V současné době se nám také přímo nabízí „rozklíčování“ sémantické podstaty nových dogmat a paradigmat. A že dogmatiků, i těch profesně vyškolených a oficiálně nominovaných, není málo! Chybička se jim ale občas vloudí do řemesla, a tak se stane, že i samotný mistr tesař se někdy utne. Z vakcíny je náhle vagína, … A nám zbývá jen čtenářova dráždivá touha po-odhalit, co tím chtěl básník, věštec lidu, svému národu vlastně sdělit… Fakta paradoxně neztrácejí tvář ani za maskou roušky, třeba už jen tím, jak jsou nám předkládána např. v případě tzv. „vakcinačního průmyslu“…

Poselství slov a jejich „vedlejší účinky“ při schopnosti „předávat sdělení“ (pomocí lživé sdělovací soustavy) tak ve finále usvědčují „mistry ve lhaní“ lépe než použití detektoru lži.

Alibismus viníků moderních hrozeb jde někdy až tak daleko, že hyperbolizovaná pravda je záměrně devalvována v podobě účelové „ironizace skutečnosti“. Stačí pravdu nazvat lží a naopak! Novodobí „umělci klamu“ si tím vystačí s univerzální farizejskou nálepkou pro novodobé – „bludy kázající kacíře“. A mají pro ně předem připravené místo ve společné cele všech „nežádoucích elementů“ – prostě nazvané: Konspirační teorie.

Libri prohibiti internetových cenzorů přesto sleduje arogantní establishment okem bdělým, jen naoko přezíravým a přezírajícím. Pravdu si současní konciliaristé upravují prostřednictvím uměle vytvářených dogmat. Nutno však poznamenat, že jejich marketingový „Očistec“ se jim již začíná sám bortit jako domeček z karet.

Připomíná to scény ze středověkých scenérií, v nichž velikému králi nepříjemnou „pravdu do očí“ sděloval – kdo jiný než – malý šašek!!!

Jak trefně a důvtipně se od těch časů nic nezměnilo! A tak: „Pravdu vyřkne ten, kdo je obecným míněním pokládán za blázna!“ Proč se tak děje? No přeci, aby pravda byla zjevena a sdělena těm, kdo ji umí „dekódovat“.

Ruský zpívající básník Vladimir Vysockij pojednává o pravdě a lži s myšlenkou, že pravda na světě zvítězí, ale až sama bude umět to, co nyní dokáže lež. A tak se při hledání pravdy musíme naučit „číst mezi řádky“.

Skrze freudovské „přeřeky“ politiků se pravda prodírá na světlo světa, jako např. u pana ministra zdravotnictví, ať už Blatného, či Prymuly.

Jejich „newspeak“ pak můžeme rozdělit na pře-říkávání, pod-říkávání a za-říkávání. Tři druhy nové meta-řeči. Současné paradigma si však už ani nedá tu práci skrývat záměry globálních elit za eufemismy…

A tak se ani nenamáhá vytvářet „falešného dobrodince“ Bedřicha Brenskeho z Lustigovy novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Zato se náš politický trh začíná naopak plnit různými „Kchárly Kopfrkingly“, zbožně přesvědčenými o „konání svého spasitelského Dobra“.

Dodavatelé – „válku nabuzujících prostředků“ – pouze navazují na tradice starých praktiků. Jen je, aktuálně, různě „modernizují“.

Dalo by se s trochou nadsázky pravit, že pachatel tentokrát stopy nezahlazuje, nýbrž naopak záměrně vytváří. Proč tak činí? Zřejmě proto, že dostal za svůj úkol dobře zaplaceno. Musí svému donátorovi aktivně vykazovat výsledky své žoldácké činnosti.

Jak by možná napsala autorka detektivek Agatha Christie, zločinec se detektivovi po celou dobu vraždy vyjevuje přímo na očích. Pravda je již předem rozkryta tak dokonale, až jí nikdo z aktérů detektivní hry ani trochu nevěří. A přeci pravda promlouvá právě skrze tajemství slov.

Jak praví populární detektivní cyklus, všechny indicie byly divákovi již vyjeveny. Stačí pouze rozluštit to – zdánlivě zahalené – tajemství slov. Nezabíjejte v sobě hvězdy, jinak budou živí brzy závidět mrtvým jejich nevědomý odpočinek v pokoji!

Per Aspera ad Astra!!!