Suverénní stát Palestina – to jest jediné řešení

Rovnice palčivého izraelsko-palestinského konfliktu, nebo spíše izraelsko-arabského, na Středním východě, byť je vyššího řádu, má jen jedno jediné řešení. To je suverénní nezávislý stát Palestina vedle státu Izrael. Jiné reálné řešení v dnešní době neexistuje. Toto východisko je zárukou mírového soužití a stability v této značně významné oblasti.

Hypoteticky existuje druhá alternativa. To je jeden demokratický, sekulární a liberální stát, kde všichni žijí jako rovnocenní spoluobčané: Izraelci, Palestinci, židé, muslimové, křesťané a ostatní domorodci všech vyznání.

(Vzpomeňme si na zajímavost, již tehdejší libyjský vůdce Muammar Kaddáfí, ve své Bílé knize z roku 2000, nazval eventuální společný stát Isratin.)

Prostí lidé v arabských, v islámských zemích a v tak zvaném Třetím světě (poněkud zastaralé označení) jsou nadmíru frustrovaní z postoje západního světa. Porovnávají protichůdné postoje západních států k nevinným obětem války na Ukrajině a v Palestině. V prvním případě se slzy chrlí z očí po tvářích. V druhém případě oči jsou zavřené a svědomí spí. Není divu, že morální kredit západu se stává díky této reprodukované politice vcelku nulovým. Západní humanismus pokládají za účelový/cílený politický nástroj, a spatřují ho jako vícebarevný.

Válka v Gaze

Izraelská válka v Gaze se obrátila z logiky nutné/přiměřené síly k sebeobraně na hromadné a smrtelné násilí proti všem Palestincům. Nelidské každodenní masakry a hrůzy jsou vykonávány na dětech včetně novorozenců a kojenců, na matkách, na ženách, nevyjímaje těhotných, na nemocných, starcích a ostatních bezbranných civilistech. Smrt je cítit na každém kroku. Pro 2,3 miliony lidí platí kolektivní vina.

Během války bylo doposud zabito až 30 tisíc civilistů. Z nich tvoří ženy a děti asi 70 procent. Děti bylo zabito více 12 tisíc. Právě na nich je dopouštěna největší brutalita. Jde o sociální hřích – projevem za hranicí sedmi smrtelných hříchů.

(viz dokumentární natáčení australských novinářů Stone Cold Justice: Israelʼs torture of Palestinian children. Překlad: Izraelské mučení palestinských dětí; dostupné na internetu.)

V zapomnění se ocitlo, že právě děti jsou andělé humanismu, absolutně nevinné a nejmilejší bytosti, co stvořil Pánbůh. Děti jsou Bohem do našich lidských rukou nedotknutelná svěřená věc.

Pokud žádný člověk na tomto světě není zproštěn viny, tak právě děti ano. Proto jsou posvátné a svaté. Ten, kdo ublíží dětem, dotkne se tím absolutní moci a svrchovanosti samotného Boha.

Smutné je, když izraelští představitelé přirovnávají Palestince ke zvířatům. Cožpak nestvořil Bůh člověka k obrazu svému? Má snad Bůh více národních obrazů? Má vskutku palestinsko-zvířecí obraz! Nelze pokládat než pokleslou každou ideologii, že některý vyvolený národ je stvořen Bohem v nebi a některý v podsvětí. Takové dogma je mimo dnešní lidskou civilizaci, a vůbec mimo civilizační pokrok.

Nedávné dějiny praví, že v roce 1940 během druhé světové války se nacisté odhodlali a naplánovali deportovat až 50 tisíc židů z Německa na Madagaskar – tehdejší francouzská kolonie. Tento plán jim údajně nevyšel čistě z válečných důvodů. Prostě dopravit je tam přes moře nemohli. Stojí za to se zamyslet nad smutnou paralelou. To je izraelský záměr tzv. dobrovolné migrace Palestinců z pásma Gazy. Ve skutečnosti nejde o nic jiného než o násilné vystěhování – deportace Palestinců do jiných zemí. (Více viz prohlášení izraelského ministra financí a jiných představitelů; vše je dostupné na internetu.)

Nezávislé zdroje dokumentují v pásmu Gaza BLACKOUT potravin, léků, pitné vody, užitkové vody a paliva. Je to největší absolutní blokáda jisté populace, a to nejen v novodobé historii. (viz prohlášení o zastavení všech dodávek z úst izraelských představitelů, dostupné na internetu.)

Svět sleduje online otřesné bombardování a totální zničení všeho – obydlí, obytné domy a celé obytné čtvrtě, civilní infrastruktura, nevyjímaje silnice, městské vodovodní sítě a kanalizace, nemocnice, zdravotní střediska a ordinace, školy, vládní úřady, průmyslové areály, řemeslné dílny, obchody, obchodní domy, stavební a zemědělská technika, mešity a kostely, aj. Terčem byli navíc novináři (doposud bylo zabito 132 novinářů), zaměstnanci OSN, lékaři, zdravotnický personál, sanitky, vozidla civilní obrany, a další.

Dnešní Gaza připomíná Varšavu na sklonku druhé světové války. Záměrem toho všeho je vytvořit nesnesitelné životní podmínky. Jednoduše řečeno, aby se v pásmu Gazy nedalo vůbec přežít. Tímto obyvatelstvu nezbývá nic jiného, než akceptovat „dobrovolnou migraci“. Světová média informují, že Izrael vede jednání s některými africkými a latinskoamerickými státy, aby otevřely své dveře pro migraci Palestinců.

Palestinci si mají vybrat buď hladomor a nemoci, nebo vystěhování ze své vlasti – buď smrt, nebo odchod. Hodně smutné a paradoxní na tom je, že právě židé zažili tuto hrůzu s nacisty při druhé světové válce.

Známý americký novinář, spisovatel a válečný korespondent Chris Hedgens popsal dění takto: hladomor, propuknutí epidemie a každodenní masakry. Gaza se stala márnicí, 100 tisíc lidí bylo zabito a zraněno. Až 60 procent obydlí bylo bombardováním zničeno (dnes až 85 procent – poznámka autora). Každý trpí hlady, mezi nimi 335 tisíc dětí a 50 tisíc těhotných žen, kojenci umírají.

Cílem je vytvořit nesnesitelné životní podmínky, po tom uskutečnit plán tzv. dobrovolného vystěhování. Již před válkou v září 2023 ukázal předseda izraelské vlády Benjamin Netanjahu při svém projevu na zasedání Valného shromáždění OSN mapu, kterou nazval nový Střední východ. Na mapě bylo okupované území Palestiny během šestidenní války v roce 1967 přičleněno do jakéhosi velkého Izraele. Palestina zmizela, prostě neexistuje. (Tolik Hedgens, video je dostupné na internetu)

Je na místě být obeznámen s žalobou Jižní Afriky proti Izraeli – oficiálně nazvaná Aplikace Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy v pásmu Gazy (Jihoafrická republika proti Izraeli), podaná u Mezinárodního soudního dvora v Haagu dne 29. prosince 2023, rovněž Rozsudek Mezinárodního soudního dvora v Haagu dne 26. ledna 2024. (Vše je dostupné na internetu.)

Mírový proces

Trvalý mír je dosažitelný a proveditelný. Cesta je v kostře prostá:

• Vyhlášení příměří na určitou dobu – třeba na 5 let, a ukončení všech válečných a nepřátelských akcí; 

• Utváření nové technokratické vlády v Gaze, za účasti zreformované prozatímní Palestinské národní samosprávy, a za částečné účasti neozbrojené složky hnutí Hamas, ať implicitně či explicitně;

• Obnova zničené Gazy;

• Nejpozději koncem příměří bude naplněna realizace a implementace samostatného státu Palestina – celosvětově uznaného, a to na území okupovaném při šestidenní válce z roku 1967.

Účast hnutí Hamas ve vládě je diktována existující realitou. Ať se nám to líbí, či nikoliv. Vláda bez účasti hnutí Hamas by nejspíše nebyla funkční ani životaschopná. Mohla by být problematická pro samotný Izrael. Platforma Palestinská samospráva+ v Gaze je zárukou vyjednávacího mandátu a dodržení závazných ujednání. Poznamenejme navíc toto, že kdyby se uskutečnily nyní demokratické volby v palestinských územích, tak by s největší pravděpodobností vyhrálo hnutí Hamas. A to  jako intuitivní reakce Palestinců na masakry v Gaze.

Ambiciózní plán míru vyžaduje existenci politické vůle především ze strany Izraele. Jen tak lze čerta, který, jak je známo spočívá v detailech, překonat.

Podotkněme, že stávající mírové dohody mezi Izraelem a některými arabskými státy jsou ve skutečné realitě dohodami výlučně mezi vládami či státními aparáty, prostě mezi držiteli státní moci, či tvůrci politického rozhodování. Zárukou trvalého míru na Středním východě zdaleka nejsou.

Arabské národy a vůbec světová islámská populace nikdy nepřijmou mírové soužití s Izraelem, pokud nebude na světě nezávislý stát Palestina, se kterým bude spokojen samotný palestinský lid. Palestinu nelze zvážit jako nezištný dárek. Je to nezadatelné právo palestinského lidu na sebeurčení. Miliardy lidí na celém světě berou svobodu pro Palestinu za kardinální téma.

(viz pozoruhodné komentáře/videa exprezidentů Jimmy Carter a Baracka Obamy, dostupné na internetu.)

Izraelská rozřešení palestinské otázky typu výstavby umělého ostrova postaveného ve Středozemním moři před pásmem Gazy je ukázkou totálního ireálního nesmyslu. Zkrátka a dobře, zručný pekař znalý svého umění by takové scestné myšlenky okomentoval takto: z takového těsta se nedá upéct jedlý chléb.

Světová média si všímají, že Izrael pod vedením nábožensky extremistické, krajně pravicové vlády platí za masakry v Gaze nebývalou cenu, což evidentně neočekával. To jest morální kredit v očích světového veřejného mínění. To bude na bedrech budoucí racionální/umírněné reprezentace společnosti a státu, jak se vypořádá s takovým alarmujícím břímě.

V této souvislosti je na místě dvojnásobná ostražitost. Totiž zlo, které prospívá v Gaze, nesmí v žádném případě být odůvodnění k prosperitě antisemitismu. Morálně nelze zlo ospravedlnit zlem.

Nedaleko od toho probíhá na celém světě fanatická a současně účelová debata, zdali antisionismus = antisemitismus, a zdali sionismus a židovství jsou totožné hodnoty či atributy. Toto téma by si beze sporu zasloužilo samostatný příspěvek. Jisté je toto, že každý žid není sionistou a každý sionista není židem. Sionistou může být i osoba jiného náboženského vyznání, než je židovství, může být osoba bez náboženského vyznání či ateista. (Viz hrdě opakované prohlášení prezidenta Joe Bidena o sobě – dostupné na internetu.)

Ze světa sociálních sítí

Zkusme prolistovat některé postřehy, možná pro někoho méně chtěné, na sociálních sítích, a to pouze v rámci netikety:

̵̵ Ti, kteří mají poskvrněné ruce krví nevinných, ať Izraelci či Palestinci, židé či muslimové, všichni jejich spřízněnci a všichni, kteří se přímo či nepřímo, tichou dohodou či tichým souhlasem na této válce podílí, neuniknou před největším soudem – soudním dvorem dějin. Takoví lidé nepatří do civilizované humánní společnosti.

̵̵  Náš premiér prof. Petr Fiala hrdě prohlašuje, že Česko je hlas Izraele v Evropě. Otázkou je, proč právě jsme my tímto hlasem. Jsou snad české národní zájmy tak totožné se státními zájmy Izraele?

Premiér může bezesporu mít vlastní přesvědčení, politickou ideologii či dogma, jak chce, ale takové vyjádření může dopustit jen amatér neznalý diplomacie. Inu, každý nemůže být všeznalec. Přespříliš a těžko si lze představit, že by bývalý exprezident Václav Klaus a předseda ODS svou převyšující osobností takto servíroval být hlasem jiného státu, a to jakéhokoliv státu.

̵̵   Naši představitelé by si měli uvědomit, že vyvážená politika k izraelsko-palestinskému konfliktu a v širším smyslu k izraelsko-arabskému konfliktu, poslouží nejen naším státním zájmům, ale hlavně a pravdivě samotnému Izraeli. Až jednou dojde k normalizaci vztahů s Palestinci a s Araby, tak vyhasne éra militarizace společnosti a státu, a skončí zakořeněná válečná doktrína, která vyčerpává věcný potenciál izraelského lidu. Tím se otevřou pro Izrael, za předpokladu, že jeho hybná moc by neměla postrádat charisma a vůli ke kompromisům, nové imaginární možnosti rozkvětu a vzestupu. Dále, kromě jistoty samotné existence, bude navíc zajištěna bezpečnostní jistota před případným ohrožením ze strany Íránu a jeho militantní prodloužené ruce – proíránské ozbrojené nástroje v arabských zemích.

̵̵  Premiér Netanjahu nedocílil slíbené bezpodmínečně vojenské vítězství nad Hamasem. Nyní hrůznou válku vede dál, protože hledá alespoň morální vítězství před izraelským veřejným míněním. Jinak o a všichni ostatní interesovaní kolem něho by byli politickými mrtvolami.

̵̵   Český prezident bohužel opětoval, při jeho návštěvě Izraele v lednu 2024, izraelskou rétoriku zvanou „forma státnosti“ pro Palestince; good-for-nothing medikament aplikovaný na okupovaném území již desítky let. Střední východ postrádá spravedlivé řešení ne prázdné gesto. Žádná geneticky modifikovaná potrava nemůže řešit izraelsko-palestinský konflikt.

Pane prezidente, prosíme, stát Palestina nikoliv „forma státnosti“.

̵̵  Naše zahraniční politika vůči válce v Gaze stojí na chybné straně dějin.

̵̵  Mistrovsky chaotická izraelská válka v Gaze se stává noční můrou pro americkou administrativu, ale rovněž pro ostatní západní spojence Izraele. Není to ovšem kvůli sympatii k Palestincům či ze soucitu a slitování nad nevinnými oběťmi anebo z humanitních pohnutek a podnětů. Zde jde v první řadě o domácí politickou scénu, o veřejné mínění a o obavu ze ztráty voličů a příznivců té či oné vlády.

̵  Tolik nám dnes chybí legendy míru Jásir Arafat a Šimon Peres, nositelé Nobelovy ceny za míru 1993.

̵̵  Gaza byla před válkou největší věznice na světě. Nyní je největší márnicí na světě.

̵̵  Je otázka času, kdy OSN vyhlásí Mezinárodní den obětí Gazy.

Tolik ze světa sociálních sítí. Ostražitý čtenář jistě uvedená tvrzení dokáže posoudit.

Free Palestine se stává nepředvídaně heslem západního veřejného mínění. Free Palestine je heslem současného století.

Bůh žehnej všem nevinným padlým obětem!

Ing. Faisal Ismail, CSc.

předseda

Česko-íránské sdružení

ZDROJ