ze sbírky básní vydaných v roce 1897
Byla noc; však teď již zoře svítí,
z tmy slovanské začíná se dníti,
zvony zvučí ke slavnému ránu,
Slovan vstal, na slávy tluče bránu,
od Uralu k Šumavě
od Balkánu k Vltavě
jeden hlas zní, jedno slunce svítá,
nové jaro, nový život zkvítá.
Svátek slávy nastal, věnčte skráně,
v mocné odějte se ducha zbraně,
velicíť nám již již dnové planou,
a muži-li ještě nepovstanou,
žrát-li má rez slávy zbraň,
nuže slabá žena vstaň !
Nechť ukáže ochablému věku,
z českých žen že vzrostou pluky reků.
Nemá-liž, kdo Češkou jesti, vstáti,
slavných umí-li svých matek dbáti ?
Vlastu ctíti, a tu bohy vzňatou
kněžnu Libuši, věštkyni svatou,
jež všeliké slávy chrám
Prahu vystavěla nám,
věštným duchem símě činů sila,
požehnáním je svým zasvětila.
Na svém hradě stojí, kolkol zírá,
žehnajíc své rámě rozprostírá,
vidí budoucnosti slavné věky,
králů purpur, ocelové reky,
vidí v nebes báň se vznést
Česka kmene ratolest,
vidí, jak to ode moře k moři
národové jí se v prachu koří.
Ale ach, co dále zřela,
zmlč, má duše, krev bys vyslzela.
Tu strast, krve proudy a požáry; –
ach ! a národ položen na máry,
za živa ach, pochován –
neboť z tisícerých ran
vylil hrdinské své krve proudy –
ještěť živ, a mocné jeho oudy.
Kněžna zvolá : „Zatluc na své hroby,
rode statný ! Vidím slavné doby,
prapor věje, pluky bohatýrů
táhnou v boje svaté, v boje míru;
žádný požár, žádná krev,
přece vstal zas český lev.
Vzhůru ! palmou věnčí se mé plémě !
Žehnám na věky tvé krásné země !“
Vzhůru, ženy, panny ! vždyť duch Páně
v útlou pannu vstoupil v Orleaně :
noste vy teď oryflamy zlaté,
když jdou muži v boje ducha svaté !
Ženou založena vlast,
ženy ať zas hájí vlast.
Protož vstaňte v novočeském ránu,
Blaník otevírá již svou bránu.
Ženám českým.
Ženy české, matky české !
Slib si dejme a v něm stůjme :
pro blaho své drahé vlasti
všecky síly obětujme !
Nejen muž buď hrdý na to,
že dá všecko pro svou vlast;
vzhůru ženy ! my též chceme
na oltář svou oběť klást.
Muž, ach, ten má meč svůj ostrý,
rámě, sílu – muž má všecko;
ale útlá, slabá žena
jen své srdce a – své děcko.
Dítě ! – toto jmeno sladké,
ženě nebem daný dar,
matky ! nejdražší, co máme,
dejme vlasti v její zdar.
Prvním slovem lichotivým,
prvním sladkým celováním
český zvuk jim v duši vlejme
s vřelým vlasti milováním.
Jmenujme jim slavné otce,
vylitou pro právo krev,
řekněte jim, jak se znovu
hrdě zvedá český lev.
Ať z nich vzrostou reci statní
jako lípy, jako doubce;
ať z nich máme Břetislavy,
práva hájce, zloby zhoubce.
Ženy české, matky české !
Jediná nám budiž slast,
vychovati naše děti
pro tu slavnou, drahou vlast.
Náhodný výběr z minulosti...
2. Aliance národních sil se jednoznačně postavila na stranu lidství a přirozené evoluce
Ústavní soud: Informace o očkování je vysoce důvěrná a nikdo nemá právo ji požadovat!
Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme - 2.díl
Vyzvěte své zastupitele, aby sundali ukrajinské vlajky z městských budov
