Ani mě nepřekvapil rozsudek nejvyššího soudu ohledně kauzy H-systému, ne, že bych nějaký očekával, a vůbec ne rozumný, asi je to tak, jak má být. Systém zrodil další darebáctví, zločinný stát svlékl trencle a zůstal v nahotě. Král je nahý a nemá pindíka. Je to král? Rozsudek po dvaceti letech, to už ani není sranda. To je přímo pohrdání lidmi. Práce kasty vyvolených, nedotknutelných. Za dvacet let vyroste dítě a odmaturuje. Za dvacet let ze čtyřicátníka je důchodce. Za dvacet let vypadne ze soudního molochu pitomost. K čemu si ten moloch vlastně živíme? K ničemu. Moloch je proti nám.
Autor článku: Vladimír Balhar, vyšlo: 29.7.2018 na webu Nová republika
Když kdysi prezident Klaus vyrobil svou úžasnou amnestii, kterou zdůvodnil tak, že trestní řízení dlouhé 8 let je dlouhé, a že lidi mají právo na život, měl jistě pravdu, i když o falešnosti Klausovy amnestie víme všichni. Nešlo mu o všechny, jenom o kamarády.
Ovšem, soudní řízení a nejistota po dobu 20ti let je ještě horší. Tady, žel, amnestie nepomůže. Nejde to. Kdyby někoho před dvaceti lety trestní soud odsoudil k roku nepodmíněně a k pokutě 100000 kč, tak je potrestaný již 19 let v klidu a pokuta je 20 let uhrazena. Takhle? Vystěhování na dlažbu? Za co, a proč? To ti zločinci jsou na tom lépe.
V desetimilionovém národě je 5 milionů exekucí. Exekutoři vymáhají skoro tolik, kolik je státní rozpočet. Vymůžou to? No nevymůžou, ale soudcům je to jedno, ti stále razítkují nové a nové exekuce.
Přičemž exekuce, konkurzní řízení, soudy nezávislé na zákonech a dobrých mravech, to je stále jedno a to samé, nadlidé v parlamentu dali jiným práva nadlidí, cinknutými zákony, a skrytým darebáctvím. Takový exekutor si s vámi může dělat co chce, zabaví cizí věci, je mu to jedno, a v tomto šíleném neprávním státě musí postižený a okradený složenkami dokazovat, že věc byla jeho. No a toto státní darebáctví funguje již léta.
Správce konkurzní podstaty je něco podobného, pouze to není vidět. Správce konkurzní podstaty může do konkurzní podstaty dát cokoliv, a nikdo na něj nemůže.
Pak to soudí soudce, který dle občanského soudního řádu může sám určovat, který důkaz bude připuštěn, a který ne. To se to pak nezávisle soudí, nezávisle na důkazech. Výsledky tohoto státního darebáctví vidíme kolem sebe. Systém exekucí se zhroutil, již nemáte jistotu, že právní cestou něco vymůžete. Justice nefunguje. Soudy soudí 20 let, a špatně. Žádná advokátní kancelář, ani ta nejlepší vám nezaručí výsledek řízení. Nejde to. Soudní rozhodnutí jsou nepředvídatelná. Ty šílené rozsudky vidíme všichni, pouze soudci jsou vysmátí.
Jediné co funguje je pasívní rezistence. Jako za Hitlera. Již asi 200 tisíc lidí je v ekonomické ilegalitě. Žijí z brigád a úředně neexistují. Mohli by pracovat, ale nemohou, stát by jim vše vzal. Nemají motivaci, žijí s pocitem nespravedlivosti. Pochopitelně.
Jiní nepracují, protože k tomu nejsou geneticky vybavení. Stát se o ně stará, jako o chráněné želvy. Příspěvky na děti, příspěvky na bydlení, pěstounský příspěvek, a jiné.
Proč to všechno je? Pokud si myslíte, že existuje cosi, jako je demokracie, je pro vás tato situace nepochopitelná. Pokud si myslíte, že politici mají své páníčky, kteří je krmí, a kterým musí lízat nohy, svitne vám.
Stát dnes je pouze bejkovec na občany, kteří musí držet hubu a krok.
Kdo drží bejkovec v ruce? Ale ano, znáte je.
Článek uveřejněn na Nová republika ZDE
