1989

ROK 1989

Nejprve trocha historie. Dne 28.10. 1939 byl při demonstraci proti nenáviděným Němcům zabit dělník Václav Sedláček a těžce zraněn student Jan Opletal, který 11.11. svému zranění v nemocnici podlehl. Jeho pohřeb 15.11. se stal další demonstrací proti německým okupantům. Jako odvetu Němci dne 17.11. popravili bez soudu devět studenstkých vůdců a ještě tu noc bylo zatčeno 1200 studentů a ihned byli deportováni do koncentračního tábora a okupační správa rozhodla o okamžitém uzavření českých vysokých škol. V roce 1941 bylo v Londýně rozhodnuto, že 17.11. bude dnem studenstva.

O padesát let později v roce 1989, probíhaly v tehdejším Československu demonstrace proti socialistickému zřízení a vládě jedné strany. Vše vyvrcholilo demostrací 17.11. a fámou, že při policejním zákroku byl někdo zabit. Což bylo později vyvráceno. Ovšem již se rozběhly masívní demostrace proti režimu a já si naivně myslel, že v listopadu a v prosinci 1989 děláme na náměstích revoluci. Ale již v prvních měsících roku 1990 se ukázalo, že je to omyl a že vše bylo dopředu připraveno. Hezky je to popsáno v knize “Analýza 17. listopadu 1989” od Miroslava Dolejšího.

Naivně jsem tehdy věřil žvástům politiků (Havel, Klaus), že nyní nastane demokracie, že tržní ekonomika vše vyřeší a že do deseti let dosáhneme životní úrovně Rakouska či západního Německa. Ovšem Havel se mi velice rychle znechutil věčným omlouváním se sudetským Němcům za odsun. Tehdy však tvrdě narazil u žijících účastníků protinacistického odboje a svoje omluvy změnil na omluvu za způsob odsunu. O odsunu totiž nerozhodlo tehdejší Československo, nýbrž vítězné mocnosti – USA, Velká Británie a Sovětský svaz. A každý soudný člověk ví, že Němci by se nám měli omlouvat 100x více, neboť to, co napáchali v našich zemích a na našich lidech mezi lety 1938 až 1945, bylo takové zvěrstvo, že odsun v letech 1945 a 1946 byl velmi mírný. Dále Havel sliboval, že již nikdy nevstoupíme do žádného vojenského paktu, ale za pár let nás dotlačil ke vstupu do útočného paktu NATO.

Pak přišel Klaus se svojí šílenou privatizací a za zhruba 10 let byl rozprodán stát, včetně prosperujících a fungujících státních podniků domácím podvodníkům nebo nadnárodním společnostem.
Každoročně odchází z ČR zbytečně okolo 200 miliard korun dividend do ciziny. Jen Česká spořitelna odvádí do Rakouska svému vlastníku Erste bank ročně 10 miliard, ČSOB posílá do Belgie svým majitelům 19 miliard a Plzeňský Prazdroj ročně 3 miliardy. Samostatnou kapitolou je privatizace vodáren, které – a já nevím proč – patří německým, rakouským španělským a japonským společnostem. Jim platíme ročně téměř 2 miliardy dividend za to, že nám prodávají naši vodu a do obnovy vodovodní sítě nedávají nic.

Vrátím li se ještě k vodárenství. Mezi lety 1965 až 1972, byl postaven 5. nejdelší vodní tunel na světě a to mezi přehradní nádrží Želivka a Prahou. Pochybuji, že dnes by byl schopen někdo něco takového a tak rychle a kvalitně postavit, když jsme schopni postavit ročně 4 km dálnice a to ještě nekvalitně a 3x dráž než v Německu.

Před pár lety jsem pracoval u jedné nadnárodní firmy a zjistil jsem, že máme stejné normy a musíme mít stejné výkony a kvalitu, jako mají v pobočce v Německu, ale plat máme třetinový. To považuji v rámci EU za diskriminaci.

Smutnou kapitolou je dostupnost bydlení. Za totality mám vadilo, že se velmi dlouho čeká na státní byty, i když družstevní či firemní byt se dal získat rychleji. Ale nyní koupě bytu stojí tolik, že to normálně pracující člověk nezaplatí ani do konce svého života, pokud ovšem hypotéku vůbec dostane!!!!!

V roce 1967 jsme získali družstevní byt 3+1 v paneláku v Praze za složení 30 000,- KČS družstevního podílu (to byl tehdy plat za 2 roky — o tom se dnes může mladým jen zdát, že by byt spláceli 2 roky) a za byt jsme platili v roce 1989 celkem 250,– a můj plat byl 2500,–. Dnes platíme téměř 10 000,– a to je 40x více. Ovšem pokud někdo bydlí v takovém to bytě v podnájmu, tak platí o dost více. Za bydlení platíme 40x více, ale plat se mi rozhodně 40x nezvedl. To bych musel brát 100 000,–. V Praze se platí pronájem okolo 300,– za metr čtvereční a to je za menší byt o 50 metrech zhruba 15 000,– + poplatky a tudí ž ten, kdo v takovém podnájmu bydlí, tak není schopen splácet hypotéku a nikdy nebude bydlet ve svém vlastním.

Mohu-li posoudit morální stav společnosti, tak je to horší než to bylo za takzvané totality. Lež a dezinformace vládnou v médiích na celé čáře tak, že to překonává cenzuru za doby socialismu. Takzvaná politická korektnost je neobyčejná zrůdnost. Černoch se nesmí nazývat černochem, aby ho to neurazilo, invazní přistěhovalec má větší práva než starousedlík, protože je psychicky frustrován a musí se mu vyhovět, feťák má 10 zákazů řízení, ale jezdí dál a když ho policie zastaví střelbou, tak se vyšetřuje policista, zda neporušil zákon, zloděj který krade státní majetek není v tisku nazýván zlodějem, ale jen kontroverzním pod nikatelem. A vůbec celá justice je nefukční. O tom jsem se přesvěčil, když nyní byl odsouzen někdejší ředitel Nemocnice Na Homolce Dbalý (kamarád party ODS – Rittig, Bém, Janoušek, Nagyová – Nečasová ) na 8 let vězení (ale je nemocný, takže tam asi nenastoupí) k pokutě 10 milionů korun, avšak způsobil zpronevěru 60 milionů korun. Kdo zaplatí ten zbytek? My, daňoví poplatníci? Jana Nagyová Nečasová, která jako sekretářka úkolovala generála a plukovníka vojenské rozvědky, je řadu let souzena za to, že nepřiznala luxusní kabelky jako dar, ale podstatnější trestné činy jdou nějak do ztracena. Tyto kauzy by měla sledovat BIS a nikoli fiktivní ruské špióny.

A taková poslední třešnička na dortu. Za socialismu (nikoliv komunismu, jak se dnes často píše, neboť žádný komunismus zde mezi lety 1948 až 1989 nebyl !!!) jsme jezdili na vodu, sjíždět Sázavu či Berounku a v každé hospůdce jsme si mohli dát cigárko a pivo. To je dnes utopie. Zapálit si v hospodě nelze a u splavu na vodáky čeká policie a dává jim fouknout. Spát se dá jen v placených kempech, kdežto v té zlé totalitě jsme se utábořili na louce u vody, která se nám zrovna líbila. Pokud někdo nerušil noční klid, tak se o něj policie nestarala.

V roce 1989 mi bylo 26 let a dnes je mi líto, že jsem tenkrát na Václaváku cinkal klíči. Těšil jsem se na svobodu, demokracii a prosperitu a ne na takový morální marasmus a ekonomickou nejistotu, která je dnes.

 

Petr Kania, místopředseda ANS

 


 Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil