Rádoby liberální maloměšťáci dneška

Hrají si na bojovníky za spravedlivé ideály, ale komu a čemu slouží??!

 

Právě v těchto měsících můžeme pozorovat, jak se v české společnosti cosi láme. Vypadá to trochu jako pokračování někdejšího třídního boje. Jen s tím rozdílem, že ti, kteří se dnes tváří jako zdravé jádro společnosti, představují ve skutečnosti pravý opak.

V každé době, jež je poznamenaná vleklou ekonomickou krizí, vystupuje do popředí vrstva lidí, kteří útočí na výrazné a morálně pevné osobnosti. Snaží se cíleně vyvolávat chaos a popírají elementární hodnoty.

Tito lidé nikdy sami nic významného neučinili, z čehož pramení jejich osobní pocit frustrace. Nemluví za ně výsledky jejich vlastní práce. Svůj komplex méněcennosti a strachu ze své vlastní duchovní prázdnoty se snaží kompenzovat identifikací s „elitou“ soudobého diskursu, tedy prestiží pramenící z „cizáckého“, a v podstatě neofeudálního, fundamentu.

Skrývají se za masku spravedlivých ideálů, dokonce si přivlastňují i některá levicová témata. Je tu však jedno velké nebezpečí. Postrádají levicový kult lidského srdce. Jejich ideologie jde proti člověku, proti skutečné humanitě.

Hlásají tzv. liberální demokracii, odvolávají se na „pravdoláskařství“. Pošlapávají pojem občan a výsledky dlouhodobého historického zápasu za moderního svobodného člověka. Pomlouvají republiku a vše české. S přezíravostí sobě vlastní opovrhují i pojmem národ. Z lidí by nejraději udělali novodobé nevolníky.

Zpochybňují myšlenky českého historického vývoje, zvláště pak myšlenky skutečné sociální spravedlnosti. Kriminalizují procesy lidské a národní emancipace. S lokajstvím sobě vlastním, kombinovaným se společenskou krátkozrakostí, vnucují svou vlastní představu o tom, že národní stát je největší zlo pod sluncem.

Tito jedinci však sami nikdy skutečně soukromě vlastnoručně nepracovali a vysávají stát z toho, co si z něj oni sami nakradli. Nejsou to drobní živnostníci, jichž si velmi vážím, a kteří jsou bohužel největší obětí minulého komunistického, soudobého kapitalistického, ale i nového – korporativního režimu!

Velmi často jsou to totiž právě paradoxně zaměstnanci státu a neziskovek. Také manažeři velkých korporací napojených na stát. Platí je vlastně stát. A to bohatě. Ač se, podle jejich asociálních výroků, má každý spořádaný jedinec umět postarat sám o sebe. A nedovolávat se státní pomoci. A přitom oni sami dnes natahují ruce!

Rádoby liberální maloměšťáci připomínají skupiny, jež v době třicátých let dostaly označení „lumpenburžoazie“.

Jejich „vznešenost“ nepramení z urozenosti jejich idejí, nýbrž z toho, co oni sami vysáli ze státu (či nadnárodních korporací) do svých privátních sfér. Sfér, které používají nyní jako definici pro svou nadřazenost. Taková odnož dnešního maloměšťáctví vytváří podhoubí pro bujné kryptofašistické tendence.

Vyznačují se hlasitým voláním po rádoby havlovské morálce, ale své ideové odpůrce by nejraději a zcela otevřeně pověsili. Také poznáváte ve svém okolí tyto stoupence?

Pokud vás také iritují „rádoby liberální maloměšťáci“, nenechte se jimi otrávit ani zdeptat. Vznešený není ten, kdo adoruje elity, šlechtu a pány, nýbrž ten, kdo miluje bližního svého bez rozdílu. Nezaměňujme kryptofašistický diskurs maloměšťáctví s duchovně bohatým plebejstvím.

Stát má občanům zajišťovat základní sociální práva, jakým je i právo na práci a důstojný život. „Rádoby liberální maloměšťáci“ však svou agresi a frustraci neobrací vůči těm, kdo zničili stát. Naopak. Obrací ji proti těm, kteří se nemohou bránit. Ať už z důvodů věkových, sociálních, národnostních, hodnotových či ještě jiných.

Proto je právě v těchto dnech důležité pronést nahlas to, co se mnozí z nás bojí tiše vyslovit. A říci nahlas své kategorické NE! tendencím, jež v české společnosti pozoruji již dlouhou řadu let! Tyto tendence bych souhrnně označil jako destrukci národního státu.

Nikdy nepřistoupím na tezi, že vývoj směřuje k nadnárodnímu neofeudalismu. Nikdy nebude v pořádku, že stát nemá peníze. Nikdy nebude v pořádku, že charita supluje povinnosti státu. Nikdy nebude v pořádku, že vláda, která „zatne půlbilionovou sekyru“, nedá pár milionů na odkoupení hory Říp.

Státu se nesmí nic odpouštět. Ale stát se nesmí ani destruovat!

Nikdy nebudu rezignovat na význam a funkci národního státu.

Mgr. Marek Adam, Táborští vlastenci, ANS

 
 


 
 
Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: ans