Odpovědnost české vlády a její nedělitelná pravomoc při tvorbě a uplatňování Bezpečnostní strategie ČR.
Cílem Bezpečnostní strategie České republiky jako suverénního státu je zajistit a udržovat bezpečné prostředí na celém území svého teritoria tak, aby mohly být úspěšně realizovány formy ekonomického a společenského života.
Počínání Severoatlantické aliance a Evropské unie je z hlediska odborné analýzy vnějších a vnitřních bezpečnostních hrozeb tou největší hrozbou pro Českou republiku, k čemuž se pojí i české členství v těchto organizacích. Uvedená bezpečnostní hrozba je ze všech hlavních hrozeb na prvním místě, protože činnost NATO a EU, a především pak Spojených států a jejich podpora ze strany členských zemí NATO a EU je výrazným pohonem pro existenci ostatních hrozeb, jakými jsou např. vojenské soupeření mezi světovými mocnostmi, mezinárodní terorismus a nelegální migrace z oblastí ozbrojených konfliktů
Členství v NATO neposkytuje naší zemi bezpečnostní záruky. Členské země NATO opakovaně porušují článek 1 a dezinformují o obsahu a významu článku 5 Severoatlantické smlouvy v souvislosti s bezpečnostními zárukami, které ve skutečnosti neexistují. Kromě toho je konvenční napadení České republiky jiným státem velmi nepravděpodobné a rovněž nemožné bez zatažení ostatních států Evropy, ať už jsou, nebo nejsou v jakémkoli obranném spolku. Smyšlenky o NATO a úloze USA se stávají sebevražedným fetišem.
Bezpečnostní strategie ČR je základním dokumentem pro bezpečnostní a zahraniční politiku státu. V zahraniční politice je Bezpečnostní strategie zaměřena především na úsilí spojené se zachováváním mezinárodního míru a mezinárodního práva, čímž je prováděna významná podpora pro posílení vlastní národní bezpečnosti.
Mezinárodní organizace a zahraniční země nemohou být výchozími činiteli při tvorbě, úpravě a uplatňování Bezpečnostní strategie ČR, ale mohou být podpůrnými mechanismy pro naplňování příslušné strategie vzešlé na národní úrovni. Je to však vždy národní vláda, která má výhradní právo takovou zahraniční podporu či spolupráci buď přijmout, nebo požadovat její úpravu, anebo ji zcela odmítnout. Vše vychází z nedělitelné pravomoci vlády se zahraničními a jinými subjekty ve formování Bezpečnostní strategie ČR a její implementaci do praxe podle zájmů a potřeb České republiky. Zájmy a potřeby ČR musí být v souladu se zachováváním mezinárodního míru a mezinárodního práva.
Při cizím vměšování do vnitřních bezpečnostních záležitostí není podstatné, jaký má Česká republika vztah s původci tohoto vměšování (např. členství v oněch organizacích, bilaterální spolupráce či jiné formy součinnosti), ale je naopak zásadní, že se jedná o vážné vnější ovlivňování vývoje bezpečnostní situace na území svrchovaného státu. Vláda ČR je v těchto případech povinna konat a zjednat nápravu.
Nechá-li se česká vláda v bezpečnostních otázkách ovlivňovat ze strany mezinárodních organizací, jednotlivých zahraničních zemí nebo jiných subjektů na úkor zájmů a potřeb své vlastní země, pak předkládá zjevný signál o tom, že Česká republika ztrácí svou státní suverenitu. Bez skutečné státní suverenity pozbývá Bezpečnostní strategie ČR na svém významu a země se v této oblasti stává závislou na zájmech a záměrech cizích mocností (ani papírová suverenita nemůže nahradit suverenitu skutečnou).
Celý koncept bezpečnostní strategie ČR – ZDE
- Vypracoval Ing. Jiří Wagner, plk.v.z., bezpečnostní agentura EXANPRO
