V rozvařeném guláši mýtů, čtvrtpravd, a nesmyslů o vlasovcích v rámci Květnového povstání českého lidu, zcela zanikl historický fakt o nevůli pražských bojovníků proti německým okupantům přijímat vlasovce jako spojence v boji. Velice přesně to dokumentoval autor Stanislav Zámečník v knize o českém odboji a národním povstání v květnu 1945 ( Zámečník St., 2006,s.118-121.) Odkazuje též na práci profesora St. A. Auského o vlasovcích v Čechách (Auský St.A., 1992,s.90). Uvádí tyto dobové reálie:
Ustavující schůze vlasovovských zrádců SSSR se konala na území proektorátu 14. listopadu 1944 v Praze na Hradčanech ve Vladislavském sále. Jejich štáb měl sídlo v Karlových Varech v hotelu Imperial. Do jara roku 1945 vlasovci KONR („Komitétu pro osvobození národů Ruska“ – části ROA) vycvičili a vyzbrojili dvě divize jednak z dobrovolců z německého zajetí, jednak z jednotek začleněných ve wehrmachtu a Waffen SS.
Autor líčí osud 600. divize vlasovců, která se účastnila povstání pod gen. Buňačenkem. Původně měla obsadit sovětské předmostí na Odře, ale po neúspěchu byla stažena k Děčínskému Sněžníku. Buňačenko ovšem měl v operačních plánech vážné neshody s maršálem Schörnerem. Vlasov postupoval opačně než chtěl Schörner – a to po levém břehu Vltavy na Berouun, kde očekával příchod Američanů.
V prvních květnových dnes vlasovci dospěli na Rakovnicko a Lounsko a to značně opilí z ukořistěných cisteren lihu. Na nádraží Louny došlo k přestřelce mezi vlasovci a esesmany. Mrtví byli na obou stranách. Přitom v dalších pochodech šířili letáky, kde hlásali, že jsou proti Hitlerovi i Stalinovi současně. Kontaktovali se s československými důstojníky Rendlem, gen.Fišerou a Bartošem. 5 května vlasovci postupovali na Prahu z Berounska, Kladenska a Příbramska. Ve 23 hod. informovali čs.důstojníci gen.Kutlvašra, že vlasovci v Radotíně žádají o informaci, zda mají postupovat dál.
Gen. Kutlvašr vlasovce rázně odmítl: „Vlasovci nejsou československou armádou, naopak jsou součástí německé, a proto se jich výzva netýká“ (Zámečník,l.c.119.).
Přesto později Čs.rozhlas údajně volal vlasovce v ruštině. 6.května vlasovci ostřelovali zámek Zbraslav, poté přes Zlíchov, Modřany, Bílou horu a Ruzyň se postupně dostali přes Chuchli a Motol ke Smíchovu. Rozhlas upozorňoval na odlišnost vlasovců pouhou nášivkou ROA od německých uniforem wehrmachtu. Česká národní rada vlasovce ignorovala, pouze gen Kutlvašr při rekapitulaci vojenského stavu udajně prohlásil: „Vlasovci byli dost vlažní a je třeba brát je s reservou„. (L.c.)
V 18 hod. (6. května) na velitelství byli: Bartoš byli plk.ROA Archipov, plk. Heřman a pobočník Sokolov a navrhli postup tří pluků vlasovců v pražských čtvrtích. Vlasovci chtěli maximální publicitu a stěžovali si na Čs.rozhlas, že je nezveřejňuje dostatečně.
7. května v 5.58 rozhlas vyslal výzvu „hlavního stanu gen.Vlasova“ Němcům, že chtějí kapitulaci s tím, že „Praha je obklíčena vlasovskými vojsky“ (??!!) V 9.45 se ČNR od vlasovců v rozhlase distancovala a to v češtině, angličtině a ruštině, že akce vlasovců jsou jejich samostatné akce, že ČNR nemá s vlasovci žádnou vojenskou ani politickou úmluvu….
I Američané a Britové se od vlasovců distancovali!!!!
Politické cíle vlasovců byly v rozporu s politickými cíly ČNR, vzhledem k legitimní podřízenosti Košické vládě. Dokonce zástupce emeritní londýnské vlády z Londýna Hubert Ripka osobním apelem varoval: „Pozor na kolaboranty a zvláště na některé ruské důstojníky – zrádce, kteří by se chtěli v poslední chvíli bojem proti Němcům zachrániti. Odmítejte jejich pomoc i kdyby se momentálně jevila nezbytnou!“ (l.c.121.).
8. května vlasovci odešli na západ, někteří bojovali Pod Jezerkou a na Smíchově. Odešli proto, aby se zachránili před sovětskou armádou. Američané je však odmítli brát do zajetí…
Středně jedovatá poznámka na adresu starosty Řeporyj: Odmítnutí vlasovců generálem Kutlvašrem si „pan dějepisný neandertálec“ na svou lžidesku zaručeně nedá…
Dr. Jiří Jaroš Nickelli, Spol.L.Svobody Brno
Literatura:
Auský St.A: Dobrovolníci a druhá světová válka.Ustašovci, Vlasovci, Banderovci…Petrklíč 2007,s.194-219.
Auský St.A: Vojska generála Vlasova v Čechách, Praha 1992, s.9O ad.
Zámečník St.: Český odboj a národní povstání v květnu 1945, s.118-121.
Doporučeno:
Auský St.A.: Kozáctvo.Poslední nástup a zánik, Praha MF 2003. (Vše o kozáctvu v rámci wehrmachtu, Waffen SS, ROA a dalších útvarů)
