Pravda

V poslední době jsme svědky toho, jak se hroutí liberální kapitalismus a veřejnost se odvrací od demokracie. Je to proces, který se nedá zastavit a ve společnosti vzniká vakuum v teoriích, kterak situaci řešit.

 V tomto vakuu se tak pomalu rodí nový přístup k tzv. „pravdě“ – ta už přestává být zjistitelná. Každý má totiž kus té svojí. Pár let se tahle absolutní relativizace zdála být jen takovou kuriozitou, protože mainstreamové elitní „právo na pravdu“ křivilo skutečný pohled na tzv. politickou elitu. Ale tyto „elity“ si samy pod sebou postupně podřízly větev svým neustálým lhaním, podvody a dezinformacemi.  

V tomto chaosu je ale bohužel i ten, kdo se dnes ohání skutečnou fakty podloženou znalostí, obviňován z údajné arogance, nesnášenlivosti a z toho, že mu jde jen o koryta. A takto je dnes ocejchována především neparlamentní opozice, která se staví proti systému. Pozor, nelze si ji ale plést s takovou neparlamentní opozicí, která chce ve stávajícím systému pouze nahradit stávající elity, ale jinak se jí společenský systém stávajícího liberálního kapitalismu zdá v pořádku – ovšem právě taková je drtivá většina tzv. alternativních politických stran a hnutí.

 

Staré rčení říká: „Moudří lidé jsou šťastní, když objeví pravdu, hlupák se raduje, když odhalí lež.“

 

Moudrost a vzdělanost přestala být metou lidského snažení. Za pravdu je dnes považován jen takový fakt, který je v souladu s tak zvaným většinovým názorem a který davu předkládají mainstreamová média.  Rozhodující v hledání pravdy se stal pouhý většinový souhlas s jistým názorem – podpořený placenými výzkumy a předkládaný davu médii. Nositelem pravdy, hrdinou boje za pravdu, už není moudrý starý akademik (ten je v současnosti považován za pouhého nepotřebného důchodce a je vykazován z univerzit), ale  (v tom lepším případě) jakýkoliv whistleblower – tedy v doslovném překladu ten, kdo hvízdá na píšťalku.

Postoj většiny široké veřejnosti se řídí přibližně dvěma názory. V prvé skupině jsou lidé s názorem. Sice tomu moc nerozumím, ale: „Je to hrozné! Vždyť to odporuje zdravému rozumu!“  Do druhé skupiny patří lidé: „Té věci perfektně rozumím, ale nezajímá mě to. A proč by mělo?  Další informace nepotřebuji, stačí mít pouze můj zdravý selský rozum!“

Všimněme si, kteří z našich politiků na „zdravý rozum“ často apelují, a protože se nikdy nezmiňují o pravdě, nahrazují svoji argumentaci právě „zdravým nebo selským rozumem“. Tím říkají skrytě lidem, že přece všichni mají zdravý rozum, ale jen o tom možná nevědí, a proto potřebují vůdce, který jim pomůže tento jejich skrytý fenomén probudit. Proč však by lidé měli udělat věci, které jim tito politici předestírají, tak to jim už neřeknou! Neboť dokazovat pravdu argumentací není v naší společnosti nutné. Stačí přece souhlas veřejnosti se „zdravým rozumem“.

Ztráta důvěry v elity je pravou příčinou konce liberalismu. Odmítli jsme v politické praxi totiž tézi dřívějších věků, která zní: O zjevné pravdě se nehlasuje, ta se dokazuje! Neumím si představit, že bychom nechali hlasovat například o pravdivosti teorie relativity Alberta Einsteina. A co kdyby on sám dal na veřejné mínění?

Vznik liberalismu, potažmo liberálního kapitalismu, však stojí na tomto zcela mylném názoru: Není třeba dokazovat, je třeba přesvědčit! Tento přístup není jen základem reklam a informování veřejnosti sdělovacími prostředky, ale  je i základem stylu prezentace politických názorů.

Proto vlastně není s podivem, že se analytici s „perfektním přehledem“ a s jakousi „vizionářskou schopností“  de facto vůbec nezmiňují o subjektech, které svoji politickou činnost a představy budoucí společnosti postavily na důkazech. Někdy sice jen tak na okraj (aby vypadali jakoby objektivně) se o nich zmíní, ale hned vzápětí konstatují, že tyto politické subjekty mají jen malou podporu, nikdo o nich neví a nemají finanční prostředky na svoji propagaci atd. To znamená, že není rozhodující, zda mají pravdu, ale je nutné o jejich názorech hlasovat, a protože o nich nikdo neví, tak nemá smysl je volit

Tímto způsobem vlastně všichni, kdo takto uvažují, podporují  stávající liberální kapitalismus  – který postupně svleče z kůže naprosto každého pro zájmy hrstky místních veleboháčů  a zahraničních nadnárodních koncernů – a pohybují se tak v zakletém kruhu neustálých pochybností o skutečné pravdě.

 

JUDr. Karel Hais, 1.místopředseda ANS

 


 

 

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Aliance národních sil