Pravda o tzv. mnichovské zradě

A teď si tedy konečně nalijme čistého vína. Pěkně popořádku vyvrátím několik nejprofláklejších tezí o událostech roku 1938:

 

„Naši spojenci nás zradili“

Žádné spojence jsme ve skutečnosti neměli. Francouzi a Britové k nám nikdy spojenectví necítili, byli jsme pro ně něco jako jiný typ kolonie. Pohrdali námi. Brali nás jako svůj majetek. A svůj majetek každý může bránit anebo jej prodat. Nebo předat svému pohůnkovi, aby s jeho pomocí mohl vykonat špinavou práci.

Že jsme měli obranné smlouvy a „zradu spojenců“ nečekali? – Co je pro člověka západní morálky smlouva? Cár papíru. Proradnost Zápaďanů pochopí i malé dítě, když si přečte dvě tři Mayovky. Hitler už ve dvacátých letech v Mein Kampfu napsal, co chce udělat se Slovany. A my snad nejsme Slované? Mohl vůbec někdo nevidět, jak Hitlerovcům Francouzi a Britové umetají cestičku? Krásně to popsal N. V. Starikov v knize Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina.

Takže tvrzení o náhlé zradě nepřipadá v úvahu. Anglosasi byli a jsou naši nepřátelé a podle toho jednají. Další teze:

„Sovětský svaz nám chtěl pomoci, ale neměl se k nám jak dostat“

Ve skutečnosti nám Sověti mohli pomoci a asi i chtěli, ale nikdo o jejich pomoc nestál! Nepřátelství Polska se dalo řešit vojensky a byly další možnosti spolupráce se SSSR. Navíc tu byli Jihoslované, kteří zrovna tak byli připraveni bojovat na naší straně. Německo nebylo na dlouhou válku dostatečně vyzbrojené a samotné spojení Československa se SSSR by bylo pro Němce i Anglosasy takovou hrozbou, že by všechno rázem utichlo.

Naše elita však nenáviděla Sovětský svaz a bolševiky, a tak vzájemné vztahy nerozvíjela. A nepřijala by ani sovětské spojenectví v boji s Německem. Lépe pro ni bylo chcípnout s Hitlerem, než žít se sovětským Ruskem.

„Nakonec jsme se rozhodli nebránit“

  • Zde je třeba pochopit náš stát. Ve skutečnosti jsme byli prakticky ve všem ovládáni zvenčí. Náš stát byl a dosud je stát projektově-zkonstruovaného typu. Elita ČSR byla ve všem fixovaná na Francii a Velkou Británii. Jednotliví lidé ve vedoucích funkcích byli nesamostatní a nedovolili si dělat žádná vážnější politická rozhodnutí, chyběly jim i dostatečné zkušenosti s řízením státu. Nevěděli, jak utvářet akceschopný a svrchovaný stát.
  • Byl náš stát skutečně náš? Kdo rozhodl o vytvoření ČSR? Západní mocnosti. Kdo rozhodl o podobě našeho státu, jeho hranicích, politickém systému a zahraniční orientaci? Rovněž oni. Takže se nelze divit, že první československý stát bezezbytku plnil tu roli, kvůli které jej vytvořili.
  • Národ chtěl bojovat, ale odcizená nesamostatná elita mu k tomu nedala příležitost. Nebyli jsme to my, kdo se vzdal. Ani jsme to nebyli my, kdo měl kontrolu nad československým státem.

 

 

S mírným zpožděním k výročí mnichovského – čeho vlastně?

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Autor příspěvku: ANS