Pozdrav ruskému lidu

Osobní vzpomínka na maršála Koněva

Vážení a drazí přátelé,

jsem z mála těch československých občanů, kteří si pamatují utrpení lidí po napadení našich zemí nacistickými, fašistickými vojsky v roce 1941. Zde v Čechách a Moravě byl ustanoven protektorát – porobení národa. V době napadení, vyhlášení protektorátu a napadení Sovětského svazu mi bylo 6 let. Vzpomínky jsou slabé, spíše znám jen z vyprávění starších a dokumentů. Protektorát a utrpení jsem prožíval se svými rodiči. Otce nám odvedli na nucené práce pro německou říši.

Toužebně jsme čekali na porážku Německa. Bylo mně 11 roků a květen a dny osvobození v květnu 1945 jsem prožíval s moji maminkou od 4. května až do 9. května ve společnosti dospělých v naší vesnici. Poslouchali jsme jediné rádio ve vesnici a sledovali zprávy o povstání v Praze. Zde jsem slyšel opakovaně z rozhlasu již od našich hlasatelů, kteří žádali o pomoc Praze, ano byly vysílány i v ruštině, což dnešní mediální prostředky zatajují. Přicházela radost v čekání na osvobození moji země Rudou armádou. Přišla se vřelým, radostně bouřlivým vítáním rudoarmějců. Byli zahalováni květinami, šeříky čerstvě rozkvetlými, tančilo se na silnici na návsi – objímání, děkování. Za to vše děkuji každým rokem v květnových dnech našim osvoboditelům, Rudé armádě, 1. ukrajinskému frontu pod velením maršála I.S. Koněva.

V dnešní době se v některých kruzích a mezi jednotlivci výrazně projevila dlouhodobě vyvolávaná protiruská nálada skrze propagandu USA a dalšími státy EU. Říkám dlouhodobě, neboť se objevovala ve vyhrocených politických situacích. Vzpomenu jen události kolem Pražského jara 1968 i mistrovství v hokeji 1969, listopad 1989. Taková nenávist živená protiruskými výpady některými západními státy je dlouhodobá.

Nenávist k Rusku se zvlášť tvrdě a neomaleně projevila nepřátelskými činy k nimž patří zločin zastupitelů Prahy 6 pod vedením starosty Ondřeje Koláře. Okolnosti, za kterých k zločinnému činu odstranění sochy maršála Koněva došlo, není čas rozvádět, to je nám jasné. Od českého ministra zahraničí Petříčka, který ospravedlňuje tento zločin v tom smysmlu, že to není porušení smlouvy mezi Ruskou federaci a Českou republikou, je to hrubost a drzost největšího zrna. Dělá se mi zle z takového poskoka západu.

Osobně se mě silně i citově zločin spáchaný Ondřejem Kolářem dotýká! S maršálem I.S.Koněvem jsem se poznal někdy v letech 1958 nebo 1959 v Karlových Varech, kam maršál jezdil na lázeňské pobyty na léčení. V té době jsem jako mladý poručík ČSLA sloužil u prvosledové motostřelecké divize, která měla velitelství v Karlových Varech. Setrvali jsme spolu v dlouhém rozhovoru o všem, co se Velké vlastenecké války týkalo , a tak v mnohém mě obohatil o čtené znalosti z jeho osobním života na frontách Velké vlastenecké války.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Mária Zacharovová odsoudila ten zločin a já bych k odsudku přidal i lhostejnost – buď nevědomou nebo lépe řečeno vědomou – k tomuto zločinu ze strany českých vládních politiků i politiků v parlamentu a senátu. Ale nemohu vynechat ani prezidenta, který nevýrazně, kompromisně projevil nesouhlas s odstranění sochy maršála Koněva. A vůbec ten český prezident je poměrně nejednoznačný přítel Ruské federace. Například nedokázal vyhodnotit postoj Ruské federace k událostem Pražského jara, pamatuji se jak ve svém vystoupení v listopadu 1989 zdehonestoval Československo v minulém režimu. Také si vzpomínám na jeho silně záporné prohlášení k referendu na Krymu v roce 2014. Dodnes tvrdí, že Krym byl anektován Ruskou federací. Je to hlava státu a přitom nepřipouští nebo lépe řečeno nechce znát Ústavy Ruské federace, Ukrajiny i Autonomní republiky Krym – a to nepřipomínám historii Krymu z dob bývalého carství. Určitě tyto zásadní státoprávní dokumenty zná, ale opomíjí je buď úmyslně nebo ze státnické nedbalosti.

Já odsuzuji tento zločin zastupitelstva Prahy 6 v čele s Kolářem s vědomím toho, že v orgánech činných v trestním konání u nás jen těžko – s ohledem na ideologickou podřízenost západu – lze hledat oporu.

Přeji vám, vážení přátelé, oslavte 75. výročí osvobození Ruska a naší republiky.

Jenom vše dobré přeji ruskému lidu. Přeji mu, aby šel jen dopředu při vytváření podmínek pro lepší a spokojenější život i při vědomí, že i mezi ruským národem je ještě mnoho jedinců, kteří škodí rozvoji Ruské federace.

Ať žije stále živá vzpomínka na vítězství nad nacistickým Německem.
Věčná sláva všem, kteří položili život za nás všechny dnes žijící.
Na nás je tyto vzpomínky předávat k paměti mladším generacím dle skutečné dějinné pravdy. Je to naše odpovědnost.

Ve jménu trvalého přátelství mezi našimi národy končím můj dopis.

Václav Zelený, ročník 1934
Kadaň, Česká republika.

 


 

 

 

Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil
0 0 hlas
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Komentář v řádku
Zobrazit všechny komentáře
hana langrová
hana langrová
21. 4. 2020 10:27

Vážený pane Zelený. Děkuji Vám za Vaše svědectví a vzpomínky na konec 2.světové války. Přeji Vám do dalších roků hodně zdraví a přeji si, aby byl hanebný čin,odstrnění sochy maršála Koněva, řádně potrestán.S úctou Hana Langrová