Pouť ANS na hrad Sion, 10. 10. 2020

Zde skončil odboj husitského vojevůdce Jana Roháče z Dubé v roce 1437.  Zříceniny hradu Sion se nacházejí na skalnaté ostrožně obtékané říčkou Vrchlice nedaleko Chlístovic na Kutnohorsku. Dějiny hradu začínají v letech 1426-1427, kdy si ho vystavil, jako své soukromé sídlo, husitský hejtman Jan Roháč z Dubé. Byl jedním  z nejbližších straníků Jana Žižky. Zprávy o jeho životě jsou zcela nedostatečné, vycházet lze pouze z několika zmínek v soudobých kronikách nebo úředních listinách. Z těchto záznamů je patrné, že v průběhu husitských válek byl přítomen u řady významných mezníků revoluce. Po bitvě u Lipan se chopil velení táborské obce a stal se jedním z hlavních odpůrců kandidatury císaře Zikmunda Lucemburského na český trůn.

Dne 10.10 2020 proběhla předposlední pouť Aliance národních sil, která vedla naše kroky na zříceninu hradu Sion.   Zde skončil odboj husitského vojevůdce Jana Roháče z Dubé v roce 1437. 

Jan Roháč z Dubé,  (asi 1374 – 9. září 1437Praha) byl čelní husitský hejtman a jeden z nejbližších straníků Jana Žižky. Zprávy o jeho životě jsou zcela nedostatečné, vycházet lze pouze z několika zmínek v soudobých kronikách nebo úředních listinách.
 
Z těchto záznamů je patrné, že v průběhu husitských válek působil jako hejtman v Lomnici a Čáslavi a byl přítomen u řady významných mezníků revoluce. Po bitvě u Lipan se chopil velení táborské obce a stal se jedním z hlavních odpůrců kandidatury císaře Zikmunda Lucemburského na český trůn. Několik neúspěšných akcí v čele táborů jej však přimělo odejít z politického života a uchýlit se na hrad Sion, kde pokračoval v odboji proti královskému režimu. Svým počínáním nakonec počátkem roku 1437 přiměl Zikmunda Lucemburského svolat vojáky zemské hotovosti, kteří pod velením nejvyššího hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna jeho sídlo oblehli, po čtyřech měsících dobyli a Jana Roháče zajali (6. září). O dva dny později byl husitský hejtman přiveden do Prahy, kde byl po těžkém mučení společně se svými spolubojovníky oběšen. Dobytím Sionu a Roháčovou popravou skončily vlastní boje husitské revoluce.
 
Základním písemným pramenem o zteči hradu Sion,  byla Historie česká a latinská píseň o Roháčovi. Podle těchto záznamů obléhání trvalo čtyři měsíce a bylo vedeno se značnou intenzitou. Sion byl prý umístěn ve velmi výhodné poloze a opevněn pevnými zdmi, valy a příkopy, což z něj činilo význačnou pevnost. Hynce Ptáček proto údajně nechal na rovině východně od hradu vystavět věže, které převyšovaly opevnění a byla z nich vedena přímá střelba do fortifikace. Ve zteči proti hradbám měl útočníkům navíc bránit hluboký příkop, jenž bylo díky střelbě vedené z okolních zdí prakticky nemožné překročit. Z tohoto důvodu byly ke hradu vybudovány důmyslné podkopy, jejichž využití bylo možné teprve za správných povětrnostních podmínek, které by zaručily útočící pěchotě krytí kouřovou clonou. K příhodným okolnostem došlo 6. září, krátce poté, co k hradu dorazil pomocný uherský kontingent, který k Sionu vyslal netrpělivý císař Zikmund. Útok byl zahájen někdy kolem poledne a překvapil Roháče u oběda. Při střetnutí byla řada obránců zabita a 58 jich padlo do zajetí.
 
Podle současných archeolofických výzkumů však útok na hrad probíhal trochu jinak.  Z těchto informací lze usuzovat, že obléhání probíhalo spíš vlažně, neboť nespokojenost se Zikmundem Lucemburským stoupala. Tuto nevoli symbolizoval i postoj části české šlechty, jež se po královské výzvě z 24. května odmítala připojit k již probíhajícímu obléhání,protože tento boj považovala za soukromou panovníkovu válku. Oddíly, které přitáhly k Sionu, nebyly nijak početné a převládali v nich kališníci, není tedy vyloučeno, že vojáci byli více oddáni Hynce Ptáčkovi než králi. Moderní čeští historici proto usuzují, že úmyslem pána z Pirkštejna bylo ze soukromých politických důvodů protahovat obléhání do poslední možné chvíle a posádce zřejmě nebránil v zásobování ani v čerpání vody z blízké Vrchlice. Podle jedné domněnky se všeobecně očekávalo, že se nejvyšší hofmistr s odbojným hejtmanem dohodne, k bojovým akcím proto došlo zřejmě až po příchodu Uhrů, vedených mladým, ambiciózním šlechticem Michaelem Országhem z Gutu,kteří vyrazil z Prahy 3. září, neboť Hynce Ptáček nechtěl riskovat otevřenou roztržku s králem.Jeho vojáci měli k dispozici minimálně jeden prak, houfnice a bombardu, samotné ostřelování však netrvalo déle než den nebo dva. Zteč hradeb prý překvapila Jana Roháče u oběda, z čehož lze usuzovat, že on sám s útokem většího rozsahu pravděpodobně nepočítal.Některé písemné prameny pak zevrubněji dokládají, že byl zajat mimo jádro hradu, tedy na valech nebo v předhradí.
 
6. září byl tedy Sion vypálen a Jan Roháč z Dubé zajat a poté co u soudu 8.září odmítl přísahat poslušnost císaři Zikmundovi , tak byl i s řadou spolubojovníků dne 9.září 1437 oběšen. Jeho poprava vyvolala protesty a nesouhlas a Zikmund raději  vyjel na cestu do Uher, ale ve Znojmě v listopadu 1437 onemocněl a zemřel.
 
Smrtí Jana Roháče z Dubé skončilo období husitských válek a další vývoj kališnictví směřoval ke stagnaci, revoluční hnutí upadlo a v pozvolna se katoličtí šlechtici a šlechta kališnická dohodli na utužení poddanství prostého lidu a na pronásledování nově vzniklé Jednoty bratrské.
Petr Kania, ANS

 

Fotografie ZDE.

 

 

 


 Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *