Chtěl bych se ještě vrátit k událostem brutálního zásahu policie u Národního muzea provedeného těžkooděnci z Krajské policie Praha dne 11.3.2023. Zkusím se na tuto událost podívat retrospektivou uběhlých 4 měsíců a nastínit, kam se v této věci pohnul vývoj případu a co by si mohl ze způsobu řešení této kauzy odnést nezaujatý pozorovatel pro svůj pohled na současnou politickou kulturu a fungování trestněprávního systému v naší zemi. Na tuto kauzu pomalu usedá prach, a tak zajisté neuškodí, když si trošku samu událost oprášíme, abychom si z ní mohli vzít nějaké to ponaučení.
Vývoj, ke kterému došlo od onoho dne policejního zásahu u Národního muzea, byl poučný a napoví hodně o tom, jak je dnes policie provázaná se současnou věrchuškou. Řečeno trošku obhroubleji, jak si současný ministra vnitra Rakušan z našeho „Pomáhat a chránit“ vyrobil prodejnou děvku připravenou mu vždy posloužit k jakékoliv špatnosti.
Takto kriticky nehovořím jen s ohledem na případ zásahu policie u Národního muzea, kde jsem byl jedním z postižených, anebo jinak řečeno napadených policií, ale mohl bych opepřit svůj kritický přístup k české policii a státnímu zastupitelství i o další výživné skandální příběhy, ze kterých vyplyne naprostá závislost vyšetřování kriminálních činů v této republice na politických rozhodnutích učiněných mimo policejní kanceláře.
Zde se jasně ukazuje, co se skrývá za pětidemolicí prosazovaným dosazováním politických náměstků tam, kde dříve působili odborní náměstci, kteří nebyli tak povolní ke kdejaké špinavosti. Jak mi zřejmě dáte za pravdu, je to cesta do pekel.
Na úvod musím říci, že s postupem času jsem stále více přesvědčen, že se jednalo u Národního muzea v onen kritický den 11.3.2023 o organizovanou provokaci, kdy někdo dostal nápad, že této spontánně vzniklé situace u Národního muzea po skončení oficiální demonstrace hnutí PRO na Václavském náměstí zneužije jako kladivo na rozmáhající se opozici v této zemi.
Kdo se skrývá pod tím „někdo“, není asi složité si domyslet. Kdo si mohl dovolit vydat pokyn k policejnímu útoku na pacifistické demonstranty a kdo si mohl být jist, že když se tento jeho ďábelský plán na vybuzení rvaček mezi demonstrujícími a policií nevydaří, že za tuto akci nebude nucen se někde zpovídat? Z tohoto zlovolného plánu někoho blízkého policii se ale nakonec nepodařilo vytěžit to, co si onen konspirátor stojící v pozadí zásahu u Muzea, představoval. A chtěl bych také uvést, komu všemu bychom měli být vděční, že jsme dále nepokročili na cestě k ukrajinizaci naší země.
Pro ty, co nesledovali tento případ od začátku, tak jen ve zkratce zmíním, že dne 11. 3. 2023 se uskutečnila demonstrace organizovaná stranou PRO na Václavském náměstí, po jejímž oficiálním ukončení představitel Holešovské výzvy pan Slávek Popelka vyzval odcházející demonstranty, aby s ním šli k Národnímu muzeu odstranit námi kritizovanou ukrajinskou vlajku na budově Národního muzea. Možná 200 lidí se připojilo a následovalo pana Popelku k budově Národního muzea, kde již čekala kromě policie i kohorta těžkooděnců, kteří vytvořili před Národním muzeem těsně sevřený kordon, přes který nebylo možno k muzeu vůbec projít. Tím nastala patová situace a na naší straně pak následovalo intenzivní mávání českými vlajkami a skandovala se hesla jako „Čechy Čechům a sundejte ten hadr atd.“
Za normálních okolností by se za této patové situace bývala tato skupina demonstrujících srocených před muzeem do hodiny rozešla domů. Takto velí mé zkušenosti z doposud absolvovaných protivládních demonstrací, kterých jsem navštívil desítky. Někdo však na ministerstvu vnitra dostal nápad, že by se akce sundání ukrajinské vlajky dalo využít jako kladivo na opozici a opoziční demonstrace.
A s tímto záměrem zřejmě přišel pokyn, aby byla vyvolána šarvátka před Národním muzeem s demonstranty. Ten moment, kdy Mgr. Matějček (velitel zásahu) vyšel z budovy Národního muzea a napřáhl svou ruku směrem, kde jsem snad řízením osudu stál zrovna i já, je dobře znám z videí na YouTube. Pak následoval běh tří těžkooděnců k nám třem, co jsme tam stáli vedle sebe. Dva z nás na okraji srazili těžkooděnci nárazem svých těl na zem a na toho zbylého mezi námi těžkooděnci skočili a stáhli ho svojí váhou k zemi. Poté ho přetočili na břicho a lámali mu ruce dozadu se snahou, aby mu ty ruce mohli svázat řemínky. Přitom dva těžkooděnci klečeli na jeho zádech a trvalo několik minut než se jim zřejmě podařilo ty řemínky někde v budově Národního muzea (NM) sehnat.
Zásah proti tomu třetímu z nás byl režírován jako v nějakém hollywoodském filmu, jakoby ten dotyčný měl v kapse odjištěný granát. Směšné.
Zpočátku mi to nedávalo smysl – stojíme tam tři, všichni nečinně koukáme na budovu Národního muzea (NM) a najednou takové tóčo kolem nás. Ale brzy mi došla logika toho, co se u Národního muzea vlastně událo.
Cílem tohoto útoku na nás – tři pacifisticky stojící osoby u NM bylo nás vyprovokovat ke rvačce s policií, protože někdo mezitím zavolal reportéry z ČT a ze CNN Prima News, kteří zřejmě měli zadání tyto rvačky mezi námi a policií natočit. A natočit samozřejmě tak, aby to vypadalo, že jsme se my sami pustili do těch policistů jako první, což není takový problém. Záleží jen na tom, kdy se, obrazně řešeno, spustí kamera.
Nebyl to špatný plán. Já jako jeden z ponížených tím sražením na zem, který se pak musel dívat na to, jak tam jednoho z nás třech na zemi válcují tři policisté, tak jsem byl velmi blízko momentu, kdy bych se opravdu býval pustil do křížku s těmi těžkooděnci. Moje póza je viditelná na videu o této události na YouTube (poznávací znamení – bílá rouška stažená pod bradu), jak tam stojím v póze samuraje s pěstmi připravenými k boji. Jak jinak by měl chlap jednat, vždyť to byl jeden z nás? Avšak ve chvíli, kdy už jsem chtěl na toho těžkooděnce, co mě srazil k zemi, zaútočit, tak mi poklepal jeden demonstrant na rameno a naznačil, abych to nedělal.
A na tomto byla ta policejní taškařice založená. Na pocitu sounáležitosti party, že nenecháme své parťáky z demonstrace ve štychu a strhne se všeobecná rvačka.
Očekávání policejního konspirátora, který tento hanebný plán vymyslel, se nenaplnilo a ke rvačkám u muzea nedošlo. Této sehrané komedii se ale vymykaly boxerské údery vůči panu Kočímu, kdy do něho tři těžkooděnci bili jako smyslu zbavení. A to bylo evidentně mimo plán konspirace a zřejmě to byla i největší chyba, kterou Rakušanovci udělali.
Rakušan si snad ani nezjistil, jak tato provokace nakonec dopadla, a hned poté vystoupil se sebevědomými výhružkami, že nebude mít s námi slitování. K němu se pak přidal druhý den věrný nohsled současné pětidemolice PePa, který nás obvinil, že jsme přišli údajně rozbít muzeum. Co dodat k PePovi? Záběry z videí od muzea říkají jasně, že násilí bylo vyvinuto pouze a pouze ze strany policie vůči nám a musím opět dodat, že nevyprovokované.
Ty tři osoby skolené policií na zem byly vlastně policejními volavkami. Poté byly odvlečeny do muzea jako ulovená trofejní zvěř. Jejich působení na demonstraci je pro mě dodnes ale poněkud záhadné. Neslyšel jsem o jediném z nich, že by si na zásah policistů vůči nim vůbec někdo stěžoval. Zvláštní. Jako by se do země propadly.
A jak splnila očekávání televize, aby nás demonstranty vykreslila jako zdivočelou hordu násilníků, která se dobývala do muzea hlava nehlava, připravena zašlapat do země každého těžkooděnce, který by se nám postavil do cesty? ČT jako zkušená manipulátorka splnila to, co se od ní očekávalo, viz pořad Nory Fridrichové „168 hodin“: 19. březen – 168 hodin | Česká televize (ceskatelevize.cz)
Také jsem si na tento pořad stěžoval na Radu České televize. Ty nesmysly, co mi z Rady České televize odpověděli, tak o tom napíšu jindy.
Policisté nemohou nabídnout žádná videa prokazující, že by demonstranti napadali policisty. Toto si prosím pamatujte, pokud budete sledovat diskusi na Výboru pro bezpečnost, kam jsem zásah u Národního muzea posunul. A udělal jsem dobře, jak níže prokáži.
Proč to nakonec nedopadlo tak, jak to bylo plánováno a nebyla z toho udělána kovadlina na opozici, jak si Rakušan vysnil? To je zajímavý příběh, kde zapůsobilo několik pozitivních faktorů.
Nejprve – hned po této události – se začala na YouTube objevovat natočená videa z mobilů, která popírala verzi tak, jak se ji snažila šířit Policie ČR a jak ji šířila prodejná média v ČR. Velice kvalitní záznam téměř z celé události u Národního muzea natočila televize KTV z Ostravy. Já jsem krátce po této události oslovil parlamentní výbor pro bezpečnost, stěžoval jsem si na brutální zákrok a žádal o vyšetření události.
Nabídnutého tématu velice dobře ujal poslanec za ANO pan poslanec MUDr. Mašek, a i paní poslankyně Vildumetzová z ANO, která zastává pozici stínové ministryně vnitra. Téma se na parlamentním výboru projednávalo dvakrát a televize KTV pořídila z jednání cenný záznam. Celý záznam jednání Výboru pro bezpečnost – 25.5.2023 – YouTube Zákrok policie ČR ze dne 11.3.2023 – YouTube
Když se na ta videa podíváte, tak se vám – z do slova a do písmene idiotských argumentů poslanců pětidemolice – musí zvednout žaludek. Jen jako příklad cituji jednoho z poslanců výboru. Řekl, že prý policie odvedla profesionální práci, že nám zabránila vniknout násilím od muzea, kde prý jsme mohli ublížit nějakým dětem.
A vůbec, hlavní idea protestu byla dostat pryž z hlavního průčelí Národního divadla ukrajinskou vlajku!
Poslanci pětidemolice se předháněli v lichocení policii a vymýšlení hrůzostrašných scénářů, co jsme prý v muzeu mohli natropit, kdyby tam ta policie nebyla. To ale může tvrdit každý o demonstraci, kde jsou policisté, že kdyby tam ti policisté nebyli, že by demonstrující určitě zapalovali auta, zabíjeli kolemjdoucí apod. Co k tomu říci? Důkazy, poslanci pětidemolice, musíte doložit důkazy! Ale ty kromě nějakého toho videa z policejních zdrojů kde někdo z demonstrujících klepe tyčí od vlajky po helmě nějakého toho těžkooděnce, tak ty bohužel nemáte!
Korunu všem nasadil při jednání výboru náměstek Rakušana Lerch. Ten předvedl opravdový koncert klamu a pokrytectví. Tipoval bych, že to je asi jeden z představitelů těch politických náměstků, kteří nahradili odborné náměstky.
Výsledek dvou jednání na výboru pro bezpečnost se dozvíte z videa právnické kanceláře Kašpárek. https://www.pokec24.cz/nezarazene-de/tiskova-konference-k-podani-trest-oznameni-k-neopravnenemu-zasahu-policie-11-3-u-muzea/
Zástupci opozice navrhovali, aby se zásah nechal prověřit Generální inspekcí policejních sborů a zástupci pětidemolice oponovali, aby se tento zásah neprověřoval. Nakonec zvítězila 5 proti 4 pětidemoliční četa a tak se tímto hlasováním příběh událostí u muzea uzavřel. Už se nikdy nedozvíme, kdo to byly ty tři osoby tzv. policejního zájmu, které tam byly tak okatě napadány policií a strhávány na zem.
Po pravdě řečeno, příběh se neuzavřel úplně, protože jak se dozvíte z videa z tiskové konference právnické kanceláře JUDr. Kašpárka, tak tato kancelář podala žalobu na onu trojici boxujících policistů do pana Kočího. A co také bude dále ještě pokračovat, to bude můj boj s ČT o zmanipulovaný pořad Nory Fridrichové „168 hodin“.
Tento popisovaný případ byl zcela evidentní pokus o policejní provokaci. Něco ve stylu současné praxe na Ukrajině, kdy se agresor změní na oběť. Celkem mě dost překvapilo, že to nechalo v klidu osobnosti české alternativy, které mají snahu kritizovat přešlapy současné vlády proti duchu práva a spravedlnosti. Upřímně řečeno, co horšího se v této společnosti ještě může stát, než že si policie zvykne zbavovat se nepohodlných hnutí a lidí fingovanými provokacemi?
Řekl bych, že jsme měli Rakušana téměř na lopatě, stačilo, aby se z opozičních stran spustil náležitý křik. Já jsem například napsal na ČSSD, KSČM, SPD a ANO, jak ten zásah proběhl a požádal jsem je, ať se nás proboha zastanou. Ale s nikým to nepohnulo. Každý si hraje jen na svém vlastním písečku.
To je to největší zklamání, které mě potkalo. Stačilo nám, abychom dostali tolik podpory, jako se dostala například doc. Ševčíkovi, a věc by se posunula možná ve směru odstranění Rakušana. Jakoby nikdo nechápal, že když pomůže nám, martýrům od muzea, prokázat, že policie se skrze sprosté policejní provokace pokusila překročit ten nejzazší limit čestnosti a práva, tak tím pomůže přece i doc. Ševčíkovi. Bohužel, nezadařilo se.
Díky panu Ivanu Smetanovi a KTV za jeho záběry od Národního muzea a za dvě reportáže ze zasedání výboru pro bezpečnost. Pětidemolice se na základě toho pak snažila zamést zásah u muzea pěkně rychle pod koberec a neměla již odvahu události u Národního muzea někde veřejně ventilovat.
Miroslav Kelnar
