Otevřený dopis panu A. Babišovi, předsedovi vlády ČR ze dne 7. února 2020

Věc: Aby ze lži se nestala „pravda“ a z pravdy „lež“, odpovídejme na každou lež pravdou!

Vážený pan
Ing. Andrej Babiš,
předseda vlády ČR
nábřeží Edvarda Beneše 4
118 01 Praha 1 – Malá Strana

V Praze dne 7. února 2020

Vážený pane předsedo vlády,

jsme velmi rádi, že držíte, nebo se snažíte držet, slovo, které jste nám kdysi dal. „Ujišťuji Vás“, napsal jste hned na počátku svého dopisu, „že naše vláda rozhodně nehodlá vést se Sudetoněmeckým krajanským sdružením žádná jednání.“ (dopis ze dne 29. ledna 2018, Čj.: 2069/2018-POU). Rádi konstatujeme, že k takovým jednáním, na rozdíl od sobotkovské vlády, skutečně nedošlo.

Minule jsme si   Vás také dovolili   upozornit na  jednání, která podle nás byla, alespoň některá z nich, protičeskými útoky, a to nejen ze strany tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), ale dokonce i od některých německých politiků, zejména pak  od pana Horsta Seehofera, tehdy ještě předsedy bavorské zemské vlády, který nás obvinil ze zločinů proti lidskosti. Na sjezdech SL se dokonce o nás mluvilo jako o genocidních zločincích. V této souvislosti jsme napsali: „ Prosíme Vás o laskavost. Nechte prošetřit námi uvedené skutečnosti, rádi je upřesníme a doplníme, projevíte-li zájem. Není možné, aby ti, kdož na nás tak útočili, a to dokonce s přímou či nepřímou podporou některých „našich“ politiků, mohli bez jakýchkoliv důsledků vést lživé protičeské útoky a dokonce se vydávat za naše přátele.“

 Na uvedené problémy jste obecně odpověděl: „Opíráme se o Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1997, ve které jsme se společně shodli, že nebudeme zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.“ Takže jste přeložil list zřejmě v dobré víře, v očekávání, že v budoucnosti takové problémy již nenastanou.

Bohužel Vás musíme zklamat.  Některé události současné i nedávno minulé nás nutí, abychom se opět obrátili na Vás s prosbou o vysvětlení některých skutečností a případně i na zjednání nápravy ve věcech, které si toho vyžadují.  Budeme struční. Dekrety prezidenta republiky se staly znovu objektem opakovaného útoku např. ze strany pana H. Seehofera, současného spolkového ministra vnitra.  Seehofer v Berlíně 25.8. 2018 na konferenci „Svazu vyhnanců“ označil ve své řeči Benešovy dekrety za  „protiprávní, které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a „jako takové budou zrušeny“! Termíny „evropské právní bohatství“ a „Acquis communautaire“ jsou totožné! „Recht und Freiheit, Dekrete des Unrechts, die verschwinden müssen – und ich stimme Dir voll zu, insbesondere die Beneš-Dekrete.“ Toto jsou slova německého spolkového ministra vnitra! a zde je jejich celý záznam na oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra! 

Svého představeného následoval Stephan Mayer (CSU, státní tajemník německého ministerstva vnitra ). Prohlásil: „Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety,“ prohlásil dnes (Sjezd „sudeťáků“ v Augsburgu) za silného potlesku stovek přítomných. Vyjádřil také přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu.“ (http://www.obcansky-tydenik.cz/zrada-naroda-nachystana-benesovy-dekrety-budou-v-roce-zruseny/

Je snad zbytečné v této souvislosti připomínat, že EU v době před našim vstupem  si nechala udělat právní rozbory u známých odborníků, kteří souhlasně potvrdili, že dekrety prezidenta republiky nejsou překážkou pro naše členství v EU.

Na sjezdu SL v Regensburgu došlo opětně do zasahování do našich vnitřních záležitostí. V jednou ze svých projevů v Řeznu řekl B. Posselt následujíci: “Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek…“ (Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019).

Co mohou jeho slova znamenat z hlediska ČR? Uvedený text chápeme nejen jako nepřípustné hrubé vměšování do našich vnitřních záležitostí, jako úkolování české politiky subjektem, který nemá ani minimum mezinárodněprávní subjektivity, ale zřejmě také jde o výzvu k územním změnám, které by vedly ke změně naší státnosti v zemskost. Země česká by se stala součástí nějakého  společenství, které by mělo být byt vytvořeno na území bývalé dunajské monarchie a jižního Německa.

Ale i další citát pana B. Posselta je nesmírně zajímavý. Jeho slova též padla z řezenské sjezdové tribuny. „Milí krajané, to ukazuje, že my jako sudetští Němci jsme se také stali faktorem v sousedských vztazích. Proto chci vyjádřit přání pro naše vztahy. Jsme Starorakušané. Jsme jedním ze dvou národů v českých zemích. Jsme čtvrtým kmenem Bavorska, přestože v něm buď žijeme nebo nežijeme…“. (Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019).

Nikde v našich ústavních normách nenajdeme zakotvení tzv. sudetských Němců jako jednoho ze dvou národů v českých zemích. Dokonce sudeti nejsou ani Starorakušany. Termín Starorakušan vymezují mezinárodní smlouvy, které ČSSR uzavřela v 60. a 70. letech minulého století s Rakouskem. Toto vymezení vylučuje zcela jednoznačně, aby „sudetští Němci“ byli Starorakušany.

Uvedené je jen zlomkem toho, čemu by se měli věnovat naši diplomaté, kteří na sjezdech SL bývají. Jejich informace by mělo mít MZV ČR a to by již dávno mělo informovat vládu ČR, k jakým útokům na ČR na sjezdech SL dochází. Jsme přesvědčeni, že na uvedené by měla důrazně reagovat  i vláda, aby k dalším atakům bylo zabráněno. Pokud příslušné ústavní orgány budou mlčet, útoky budou pokračovat a sílit.

Vážený pane předsedo vlády, jsme přesvědčeni, že tentokrát se již nemůžete pouze odvolat  na Česko-německou deklaraci (ČND). Když jste tak poprvé učinil, pochopili jsme to. Dnes je situace zásadně jiná. Z německé strany, nejen však pouze od SL, ale také od některých německých politiků, zaznívají naprosto nepřijatelná s pravdou rozporná, slušně řečeno, prohlášení, která mají protičeský charakter. Není přece možné, abychom se stále odvolávali na ČND a mlčeli, zatímco německá strana deklaraci soustavně porušuje.  Na tuto skutečnost je zapotřebí nejen jednou za rok či dva důrazně reagovat, ale soustavně, vždy tehdy, když k jejímu porušení dojde. Pokud by k tomu nedošlo, pak ČND, jak jsme přesvědčeni, není tím nástrojem, který může zajistit vyrovnané česko-německé vztahy.  Tyto vztahy naštěstí také upravují poválečné mezinárodní smlouvy a mezinárodní právo. Tyto nám poskytují potřebné právní instrumenty, které bychom měli bez dalšího užívat.

K přepisování naší historie

Dochází k němu, poněvadž celá léta jsme nedbali o dějinnou pravdu. Kolem nás jdoucí roky hromadily jednu lež za druhou, aniž bychom jim kladli náležitý odpor. Když odcházel T.G. Masaryk v roce 1915 za hranice, aby zvedl prapor odboje proti Rakousku-Uhersku, již věděl o tom, že po vítězné válce pro Centrální mocnosti má dojít ke germanizaci českého národa. V roce 1938 světlo světa spatřil Karlovarský program SdP a  tzv. Memorandum Hergel. Toto zcela jasně je dokladem násilného řešení německo-českých problémů.  „Herglovy“ téze mluví jasnou řečí:

 

  1. a) Česko-německé řešení nezasahuje jen otázku či anexi pohraničí, ale jde o celý „sudetoněmecký prostor“, neboť „Čech je ze svého dnešního sídelního prostoru neustálým a těžkým nebezpečím a ohrožením veškerého němectví“ … Kromě toho potřebuje německý národ životní prostor a proto se „nesmí vzdát ani metru tohoto prostoru ze všeho nejméně v srdci Německa…“ Přitom: „Žádné zaslepení: /je to/ boj na život a na smrt… V konečném důsledku nejde o nic jiného, než kdo zůstane, Čech či Němec.“

 

  1. b) Proto z titulu práva vyšší hodnoty německého národa… musí být pokračováno v tom, co naši otcové započali a předčasně přerušili…“Vlastně nejnaléhavějším úkolem německého národa je… aby byla z Čech, Moravy a Slezska německá země.“

 

  1. c) Tuto zemi „si přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této půdě. … germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,… k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“

 

(Z článku „Memorandum Hergel“ a formování strategických sudetoněmeckých (a německých) cílů v české otázce, autor PhDr. Václav Kural, CSc.)

 

  1. 8. 1940 následoval „Pamětní spis Neuratha a Franka o germanizaci, vystěhování a likvidaci českého národa“, projev R. Hendricha, v němž jednoznačně řekl, že Čech v česko-moravském prostoru, který je celý určen k osídlení Němci, nemá co dělat.

 

Po druhé světové válce jsme v souladu s rozhodnutím vítězných spojenců v Postupimi přesídlili německé obyvatelstvo z Československa do Německa. Když vznikl tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL), který přijal stanovy i svůj 20 bodový program z roku 1961, nebraly jsme jím vytýčené nároky na původní vlast a další, dostatečně vážně. Téměř na každém sjezdu docházelo k protičeským útokům, byli jsme obviňování nejen z válečných zločinů, ale i ze zločinů proti lidskosti a dokonce i z genocidy. Na těchto sjezdech po roce 1989 byli zpravidla i naši diplomaté. SL byl a je podporován některými německými politiky.  Na jejich útoky neodpovídáme.  Tak postupně jsme dopustili, že ze lží se stávala „pravda“. A v současnosti naši politiku dokonce již úkoluje i B. Posselt, např. ve svém projevu, který přednesl minulý rok v Řeznu.  Opět tento vykřikoval do světa, že „sudetští Němci“ jsou druhým národem v českých zemích.

Ale oficiální zástupci ČR nejenže neuváděli lži na pravou míru, ale dokonce někteří naši politici přebírali „sudetoněmeckou“ terminologii a i některé programové cíle SL. Evropou i světem zněla pouze německá, převážně tzv. sudetoněmecká dějinná verze, nikoliv pravda. My jsme – doma i ve světě – k tomu převážně jen mlčeli a mlčíme dosud. Tak jsme se dostali do situace, kdy dědici těch, kteří náš národ chtěli fyzicky likvidovat, z nás dělají spoluviníky některých zločinů svých dědů či otců. Snad v tomto dalším historickém zlomu bychom se tentokrát měli ozvat a promluvit pravdu o všech dějinných skutečnostech, které nás provázely od 30. let minulého století. Pokud to neuděláme nyní, zítra to bude ještě těžší, pokud to bude vůbec ještě možné.

Na německé ambasádě v Praze a současně v kinosálu českého velvyslanectví v Berlíně byla představena německy psaná kniha „Mezi Prahou a Mikulovem (Zwischen Prag und Nicolsburg)“. Knihu vydala německá  nezisková organizace Adalbert Stifter Verein, která se zabývá vydáváním knih, nabízející německý pohled na české dějiny (Z článku „Češi a holocaust“, https://www.arfa.cz/cesi-zacali-holokaust).  Češi se údajně zásadním způsobem podíleli na holokaustu, zakládali židovská ghetta dobrovolně, bez příkazu německých okupantů, uvádí autoři díla.   

 Knihu jsme nečetli, nebudeme dělat závěry. Je třeba si počkat na její vydání v češtině a její recenze, zpracované českými vědci. K jednomu však nemělo dojít. Aby prezentace předmětné knihy proběhla i na našem velvyslanectví v Berlíně. Tím ji dopředu dáváme určitý punc důvěryhodnosti. Kdo o tom rozhodl? Pokud to byl pan ministr zahraničních věcí T. Petříček, měl by vysvětlit  své rozhodnutí.  Domníváme se, že MZV  ČR  by mělo činit kroky, které by více odrážely naše státní a národní zájmy. Pokud to nedokáže, pak by vláda ČR  jeho kroky měla náležitě korigovat, a o to prosíme. Již nejednou nás naši diplomaté v terénu i naše MZV  nehezky překvapili.

 Z této aféry by mělo si vzít ponaučení i ministerství školství a vysoké školy. Pokud budou produkovat i v budoucnosti podobné vědecké pracovníky, pak naše problémy dále porostou a historická pravda bude ohýbána směrem, o kterém třeba dosud ani netušíme.

  

Závěrem

Vážený pane předsedo vlády, velmi Vás prosíme o prošetření námi uvedených skutečností a o případnou jejich nápravu. Velmi Vám děkujeme za vše, co učiníte. Přejeme Vám hodně zdaru při obhajobě našich státních i národních zájmů.

 A na samý závěr našeho otevřeného dopisu si dovolíme  znovu připomenout slova, kterými jsme tento dopis začínali. Odpovídejme, a to všichni od občana republiky až po její ústavní činitele, na každou lež pravdou, aby ze lži se nestala „pravda“ a z pravdy „lež“. Jen tato cesta nás může vést dále do lepší budoucnosti.

 

  • PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., Aliance národních sil, Legerova 22, Praha 2
  • JUDr. Ogňan Tuleškov, v.r., České národní listy
  • Ivana Nevludová, v.r., Jednotní – alternativa pro patrioty
  • Ing. Ivan Kratochvíl, v.r., Českoslovenští vojáci v záloze za mír
  • Ing. Alena Vitásková,v.r., Institut Aleny Vitáskové, signatářka Manifestu IAV
  • Jiří Bureš, v.r., Asociace Vojáci proti válce
  • Miroslav Starý, v.r., Severočeská pravda
  • JUDr. Karel Hais, v.r., České mírové fórum
  • Ing. Karel Janko, v.r., Česká strana národně socialistická
  • RNDr. Radoslav Štědroň, v.r., Strana státu přímé demokracie – strana práce
  • JUDr. Jaroslav Král, v.r., Národní socialisté
  • Ing. Peter Harvánek, v.r., Změna pro lidi
  • PhDr. Josef Skála, CSc., v.r., KSČM, vydavatel internetové revue.

 

 

Dopis v originálním podání  – ZDE

 

Dodatky:

Dopis adresový premiérovi dne 16. 1. 2018 je ZDE:

http://www.czechfreepress.cz/vase-free-zona/otevreny-dopis-premierovi-ohledne-cesko-nemeckych-vztahu.html?hitcount=0

Odpověď premiéra ze dne 29. 1. 2018 je ZDE:

https://www.aliancens.cz/single-post/2018/01/16/Otev%C5%99en%C3%BD-dopis-premi%C3%A9rovi-ohledn%C4%9B-%C4%8Desko—n%C4%9Bmeck%C3%BDch-vztah%C5%AF

 


 Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil