Osvobození člověka od majetku aneb Když na Zemi nemají zůstat žádné státy…

Dnes je mezi těmi, kteří bojují za nový „inkluzivní“ kapitalismus, kromě Klause Schwaba a jeho knihy Covid-19: The Great Reset (2020), také globalistický ideolog Jacques Attali, dědic anglického trůnu princ Charles, Forrester de Rothschild a další představitelé „globální elity“.

Jak víte, zničení soukromého vlastnictví je klíčovým ustanovením komunistické doktríny, kterou ve 40. letech 18. století hlásali Karel Marx a Bedřich Engels. Klaus Schwab, soudě podle některých jeho komentářů, také kritizuje soukromé vlastnictví; objasňuje, že současné soukromé vlastnictví přežilo svou užitečnost a neodpovídá úrovni rozvoje vědy a techniky.

V knize Čtvrtá průmyslová revoluce (2016) Schwab s uspokojením napsal, že lidé dobrovolně opouštějí své archaické zvyky, generované převládající představou o soukromém vlastnictví. Říká dokonce, že jestliže předmět (věc) může používat pouze ten, kdo je vlastníkem, tak to je špatně. Dále tvrdí, že v době digitalizace je možné zvýšit „koeficient užitečného využití“ předmětu, kdy věc může být převedena k použití na jiné lidi.

V řadě zemí se již objevily enklávy takzvané ekonomiky sdílení, někdy nazývané také ekonomika na vyžádání. Nebudeme se nyní zabývat nejasnostmi, které Schwab spokojeně přehlíží, když záměrně zaměňuje pojmy „vlastnictví“ a „užívání“. Jen poznamenejme, že ekonomika sdílení již není exotická. Tak či onak to souvisí s digitální ekonomikou. Hlavní podíl na tomto objemu mají tržby C2C (vztah customer-to-customer), online burzy na volné noze, sdílené cestovní služby a sdílení automobilů (carsharing), jakož i krátkodobé nájemní bydlení.

Je třeba říci, že na webových stránkách Světového ekonomického fóra (Davos), jehož zakladatelem a vůdcem je Klaus Schwab, je aktivně podporována „ekonomika sdílení“. Znatelnou rezonanci například způsobila publikace Idy Aukenové, ekologické aktivistky z Dánska, ministryně životního prostředí v letech 2011–2014. Tato dáma nabízí model pro vytvoření světa bez soukromí (a soukromého vlastnictví) do roku 2030: Nákup a vlastnictví se stanou zastaralými, vše, co bylo kdysi produktem, se nyní stane službou. Lidé budou mít volný přístup k dopravě, bydlení, potravinám a všemu, co potřebujeme v každodenním životě. Jakmile se tyto věci stanou svobodnými, nakonec nemá smysl, abychom toho vlastnili hodně. Domy nebudou v soukromém vlastnictví a nikdo nebude platit nájem, protože náš volný prostor využívá někdo jiný, když ho nepotřebujeme.

Klaus Schwab věří, že model sdílení lze aplikovat i na výrobu: Řekněme, že můžete podnikat, vytvářet novou hodnotu, aniž byste měli hmotný majetek. Můžete provádět podnikatelské činnosti, pronajímat všechny potřebné výrobní prostředky a provozovat digitální správu výrobních faktorů a prodeje hotového výrobku. Ekonomika na vyžádání vyvolává zásadní otázku: co je cennější – vlastnit platformu, anebo podkladové aktivum?

Řekněme, že někteří z vlastníků se „osvobodí“ od soukromého vlastnictví „základních aktiv“ (v jazyce Marxe budou vyvlastněni) a zaměří se výhradně na digitální stránku svých aktivit. Nad rámec úvah Klause Schwaba však zůstává otázka: kdo bude vlastnit tato základní aktiva a kdo se jich zbaví? Schwab počítá s tím, že problém je dostatečně zakryt tak, aby se o něm vůbec nediskutovalo.

Opona se však zvedá: převážná část veškerého majetku („podkladových aktiv“) by totiž měla být soustředěna do rukou velmi úzké skupiny lidí: Podle údajů uvedených ve zprávě Credit Suisse World Wealth 2015, „polovina všech aktiv na světě jsou nyní pod kontrolou pouze 1% nejbohatších lidí,“ zatímco „polovina světové populace s nízkým příjmem vlastní méně než jedno procento světového bohatství“. V rukou tohoto jednoho procenta bohatých má dojít k další koncentraci majetku, který je stále v rukou jiných lidí a států.

V knize Covid 19: The Great Reset se Schwab dotýká otázky vlastnictví v rámci „inkluzivního kapitalismu“ pouze lehkým dotykem: „Svět už nebude stejný, kapitalismus bude mít jinou podobu, budeme mít úplně nové typy majetku, kromě soukromého a státního. Největší nadnárodní společnosti převezmou větší společenskou odpovědnost a budou se aktivněji podílet na veřejném životě a budou odpovědné za společné dobro.“ Obecně se dříve takové sliby nazývaly pohádky.

A ačkoli Schwab říká, že „inkluzivní kapitalismus“ je kapitalismus všech zúčastněných stran, je naprosto zřejmé, že jen několik nadnárodních korporací, které ve světě zůstanou po „velkém resetu“, bude mít úplně všechno – průmyslové kapacity, ekonomickou infrastrukturu, půdu, přírodní zdroje. Schwab tají, že proběhne vyvlastnění zbytků majetku, který je stále v rukou jednotlivců, že dojde ke zbavení občanů soukromého majetku (bydlení, půdy, vozidel atd.), že přijdou o zbytky své ekonomické nezávislosti. A totéž platí pro majetek (podkladová aktiva) malých a středních podniků.

„Pandemie“ a jí způsobená blokáda, poznamenává Klaus Schwab, přispívají k „velkému resetu“: malé a střední podniky krachují, jejich majetek (aktiva) se převádí na největší korporace a banky. Podle něj se dokonce jedná o takzvaný ekonomický rozmach. „Uklízení“ také prý probíhá v sektoru domácností.

Mimochodem, američtí demokraté obklopující Joe Bidena navrhují nové hlavě státu následující: Většina amerických domácností nashromáždila obrovské dluhy vůči vládě. Musíme jim odpustit jejich dluhy, ale zároveň se musí rozloučit se svým majetkem a začít život „od nuly“. Kde by měl začít takový „nový život“ – na lavičce v parku, v sirotčinci nebo ve vězení? To už není specifikováno.

Navíc se plánuje postupná likvidace státního majetku a jeho převedení do rukou „globální elity“. V roce 2018 v rozhovoru Catherine Austin Fitts nazval privatizaci 90. let „znásilněním“ Ruska. Stejná loupež nebo „znásilnění“ se připravuje proti Americe.

Jaký je konečný výsledek? Zkusme to za Schwaba shrnout. Největší společnosti se stanou vlastníky všech výrobních prostředků na světě. Už se jim nebude říkat „nadnárodní“, protože nezůstanou žádné národní státy ani národní hranice. Hmotná aktiva související se spotřebou se stanou majetkem úzké skupiny lidí.

A na závěr, proč je absurdní srovnávat Klause Schwaba s Karlem Marxem? U Marxe zřeknutí se soukromého vlastnictví předpokládá „vyvlastnění vyvlastňovatelů“ silami diktatury proletariátu. U Klause Schwaba ale moderní vyvlastňovatelé (největší nadnárodní korporace) naopak dokončují vyvlastnění pozůstatků majetku občanů, malých a středních podniků a států, a to silou diktatury „globální elity“. Co je to tedy: komunismus, o kterém psali Marx a Engels, anebo „odvážný nový svět“ podle Aldouse Huxleyho?

Schwab je anti-Marx.