Obrázek z 1. poutě ANS na vrch Tábor dne 15. 3. 2020

Tak nám zabili Ferdinanda ! Nebudu dál pátrat ve své paměti po odpovědi Švejka na tuto novinu, ale pokusím se vysvětlit, proč touhle větou začínám svůj dnešní „cestopis“.

 

Aliance národních sil na letošek vymyslela fantastický plán akcí, které se měly nést v duchu někdejších kázání našeho velikána, Mistra Jana Husa, který také navštěvoval různé kraje a seznamoval tam lidi se svými myšlenkami. Každý měsíc se budou konat akce na způsob tábora lidu na různých místech naší vlasti, kde budeme oslovovat veřejnost a povzbuzovat lidi, aby nepropadali beznaději z událostí posledních měsíců i roků, připomínat jim hrdiny a velikány naší národní historie.

První „tábor lidu“ měl být skoro symbolicky, i když tak trochu shodou šťastných okolností, na stejnojmenné hoře Tábor, 2 km nad Lomnicí nad Popelkou. Dnes jsme chtěli lidem připomenout hrůzné datum 15. 3. 1939, kdy byl náš národ poroben na mnoho let okupací Hitlerovým Německem. Jeden z nás, Mirek Starý (předseda krajského klubu ANS), vše připravil k úplné dokonalosti. Vymyslel „itinerář“ pochodu z Lomnice na vrch Tábor, program pouti – řečníky, témata atd., ba dokonce zajistil v tamní  restauraci širší sortiment občerstvení – než je v této roční době běžný. A co čert nechtěl, Evropu přepadl nějaký Koruna Výr, prý nám ho sem poslali zlí Číňané, načež jednak vláda „moudře“ rozhodla, že akce, kterých se zúčastní více než 29 lidí JSOU ZAKÁZANÉ. Do odvolání, prosím pěkně !!! Nepřipomíná vám to termín „vojska dočasně umístěná na českosloveneském území“ ? Mě už pomalu ano !

A aby těch komplikací nebylo málo, v předvečer naší velké akce (podotýkám, že si nedělám iluze, nejsem paranoik, že by to bylo kvůli nám !) vláda zavřela restaurace úplně. Do té doby „směly“ být otevřeny od 6 do 20 hodin. Pecka do vazu – tak jsme podobným „překvapením“ za mlada říkali. A co teď. Předsedkyně ANS Vladimíra Vítová zcela logicky oficiálně tuto akci „odpískala“ , aby se nedopustila přestupku nebo dokonce nezákonného činu. Vzkázal jsem jí, že se spojím s jinými  „neznámými vojíny“ z ANS a také z KČP,  kteří měli být našimi spoluúčastníky i spoluorganizátory akce a že jim nabídnu, abychom nepřekročili nařízení vlády, ale „abychom si udělali společnou procházku“ na vrchol a tam se jen spolu normálně bavili, aby to nemělo politický podtext, ale aby to byl jakýsi tichý protest, kterých už na světě bylo hodně. Měl jsem myšlenku uctít minutou ticha památku všech, kteří za války padli anebo byli popraveni rukou našich katů.

Na horu jsem nakonec vystoupal naprosto osamocen, ale měl jsem dobrý pocit, že jsem na ty známé i neznámé, přátele mých rodičů a prarodičů, kteří se míru nedožili, ani náhodou nezapomněl. Po výstupu jsem se zcela osamocen zastavil u posledního zastavení krásné křížové cesty a opravdu soukromou minutou ticha uctil jejich mnohdy hrdinské postoje nebo jen smutný úděl, že byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Nějak se mi to ale nepodařilo.

Bylo krásné slunečné dopoledne, jen větřík doslova mrazil v kostech, na hřebenech Krkonoš zářil ještě sníh, ale v údolí už hospodář-sedlák  rozvážel něco na louky a políčko už měl také zorané. Na kopec vystoupalo ještě několik rodin s dětmi a potěšili se krásným výhledem na všechny světové strany spolu se mnou. Před „zakázanou“ hospodou skládali nějaký materiál a tak jsem počkal, až budou hotovi a pan vedoucí přijde k okénku jakéhosi kiosku, který zakázán není ani v této pohnuté době !!! I dal jsem si čajíček, popovídal si s ním i s jeho zaměstnancem a dokonce jsem navázal překvapivě snadno přátelství s krásným koťátkem, které se mě nejen nebálo, ale samo si přišlo pro pomazlení. Škoda, že jsem tam byl sám a  nesetkali jsme se alespoň „v povoleném počtu lidí“. Určitě by to šlo zorganizovat, ale chápal jsem vedení ANS i KČP, že nechtěli riskovat a dávat někomu do ruky klacek, aby se po našich vlasteneckých organizacích „povozil“ a zahojil si své  komplexy. Ale i tak ani náznakem nelituju svého rozhodnutí !  Město Lomnici mám od prvního setkání, někdy v roce 1972, moc rád, líbí se mi po všech stránkách, ale na Tábor jsem doposud jen z města vzhlížel s úctou, jak je ten kopec vysoký. Až na stará kolena jsem si udělal tu radost a na horu jsem vystoupil poctivě pěšky, od prvního železničního přejezdu až k rozhledně. Ale hlavně jsem si dokázal, že toto výročí mi nikdy nedá zapomenout na všechny ty báječné Čechoslováky, kteří za války trpěli a dokonce ji nepřežili.

 

Antonín Suk, člen ANS

 


 

Vážení přátelé,

 

srdečně děkuji panu kolegovi Sukovi za to, že donesl pomyslný prapor ANS na vrch Tábor a obhájil čest našeho vlasteneckého politického hnutí. Děkuji také panu kolegovi Starému, který akci velmi profesionálně připravoval.

Byla jsem informována, že již včera si někteří sympatizanti ANS udělali výlet na vrch Tábor a využili tak také krásného počasí. Pak kolega Starý již promýšlí náhradu za dnešní – v plné šíři nezrealizovanou – akci. Rozhodnuto bude mezi těmito návrhy: 600 let od narození Jiřího z Poděbrad 23. 4. 1420 nebo 14. 5., kdy bude výročí narození Karla IV. Anebo 27. 5. – tedy výročí atentátu na Heydricha, či 28. 5. – výročí narození E. Beneše. Ještě jednou srdečné díky za vše!

 

PhDr. Vladimíra Vítová Ph.D., předsedkyně Aliance národních sil

 

Plán poutí s ANS 2020 je zde: https://aliancenarodnichsil.cz/poute-s-ans-2020/

 

 


 

 Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil