(z cyklu společenských esejí ‘‘NAVRÁCENÍ‘‘)
Tak máme za sebou další „svobodné a demokratické“ volby. Tentokrát prezidentské. Jen málo našich spoluobčanů si uvědomovalo, že zde nevolíme Viléma, Hynka nebo Jarmilu. Ale že volíme mezi pravděpodobnou válkou a možným mírem. A podle výsledků těchto nedávno proběhlých prezidentských voleb lze usuzovat, že podle součtu hlasů pro-válečných kandidátů bohužel jednoznačně vyhrála strana války.
Stále mně teď vrtá hlavou, jak hluboce mohl tento národ, tedy spíše jeho podstatná část, morálně a intelektuálně klesnout, že si přeje jít do války za cizí zájmy, společně se zeměmi, který nás v nedávné minulosti buďto zradily, nebo nás rovnou chtěly vyhladit, proti národu, který nás od těch, kteří nás chtěli jako národ a stát vymazat z povrchu zemského, za cenu obrovských obětí, osvobodil. To už je opravdu hodně, ale hodně za hranou všeho myslitelného. Navíc volbu těchto lidí vůbec nechápu – oni si myslí, že za ně bude bojovat někdo jiný a oni jen budou sedět za obrazovkou počítače či televize a koukat se, jak někdo jiný umírá? To si neuvědomují, že to mohou být právě oni, kteří budou hnáni na východní frontu jako potrava pro děla a že to budou oni, kteří budou často v hrozných bolestech umírat, nebo v lepším případě budou doživotně zmrzačeni? Že skutečná válka vypadá úplně jinak, než v zahraničních filmech nebo počítačových hrách, a že již nebudou mít šanci na druhý, pátý nebo desátý život? Zřejmě nechápou, …
Co pro změnu nechápu já, je skutečnost, jak mohlo za uplynulých třiceti a něco let dojít k tak masivní ztrátě historické paměti. Jak se z našich osvoboditelů, přinášejících obrovské lidské oběti, stali vlivem propagandy a soustavného vymývání mozků zejména mladých generací, naši nepřátelé. Jak se vymazávají a překrucují dějiny, aby lépe odpovídaly zájmům současného režimu – vždyť to je přesně to, co se nám mimo jiné nelíbilo na režimu předchozím a proč jsme chtěli změnu.
Nyní se k nám dějiny vrací a stále více platí ono známé „kdo se nepoučí z vlastních dějin, bude nucen si je zopakovat“. Bohužel jsme se nepoučili, a proto si budeme muset historii zopakovat. A obávám se, že se vracíme do let čtyřicátých, tedy do let válečných. Ale i zde zřejmě platí, že „každý národ má takovou vládu (a pochopitelně i prezidenta), jakou si zaslouží“.
Ing. Aleš PŘICHYSTAL
