Jmenováním hrdiny elita nabízí svůj ideál veřejnosti: Zastřelte policajty a pokladníky a zdrhněte do ciziny jako Mašínové. Nechte se odvézt do Afghánistánu a bojujte tam za něco, za někoho, pod velenín pochybně kompetentních důstojníků.Termín Hrdina zní méně vědecky než třeba takové Owertonovo okno, ale je to stejný ideologický nástroj a tak s ním také vždy bylo a dosud je nakládáno.
Zprávy o smrti českých vojáků někde v Asii, které mi zprostředkovali mí FB přátelé, prokázaly, že mí současníci tápou ve významu slova hrdina. Proto nabízím svůj výklad.
- Hrdinu identifikuje hrdinný čin.
- Jakýkoliv čin kvalifikuje do skupiny činů hrdinných společenský zájem.
- Nemá-li společnost stanoven společenský zájem nebo stanovila-li si společnost svůj společenský zájem falešný, potom dochází k (úmyslné) dezinterpertaci hrdinského činu a výrazu hrdinství.
Každá zdravá nebo alespoň normální společnost má zájem růst a to nejen hospodářsky, ale především populačně. Pokud neroste populačně, případně ani hospodářsky, jedná se o zanikající společnost. Zanikající společnost o svém směru buď ví a něco s tím dělá nebo o tom neví, případně vědět nechce a tudíž proti tomu nic nedělá. V míru si zanikající společnost vytyčuje falešné cíle, ve válce vede neefektivní obranu, případně rovnou odchází pod cizí vládu, do zajetí, do protektorátu atp.
„Hrdinný čin je takový čin, který ostatní členy společnosti motivuje k následování a k práci pro společnost a členy soupeřící společnosti demotivuje a oslabuje.“
Zabití vojáků NATO v Afghánistánu bylo pravděpodobně zbytečné, pro naší stranu škodlivé a demotivující. Není zřejmé, zda byla jejich smrtí vykoupena nějaká tatktická výhra a velmi pravděpodobně žádný voják nechce skonat stejně, jako ti naši tři. K motivaci v řadách NATO s největší pravděpodobností nedošlo. Naopak, domácí partizáni slaví úspěch a tutově věří, že se jim podobný kousek podaří brzy zopakovat. Proto oni tři Češi jsou pro nás oběťmi nebezpečného povolání, podcenění rizik a možná i porušení předpisů, což z nich hrdiny nedělá ze stále stejného důvodu – protože za zopakování to nestojí.
Hrdinové minulosti.
Druhá světová válka: Zde byl hrdninou každý, kdo bránil svou vlast proti útočníkům. Obětí vlastní života vykoupil životy válečných kamarádů, jejich bojový postup a v jeho důsledku záchranu jejich národa a kultury.
Socializmus (kolektivizmus): Společnost vedená heslem “Dohnat a předehnat”, měla své hrdiny v podobě těch horníků, dělníků a zemědělců, kteří podávali naprůměrné výkony a jimi motivovali ostatní členy k následování.
Západ (individualismus): Prototypem západního hrdiny je individuál, asociál. Rodinu nemá, dům také ne. Jeho nejbližším přítelem němý, ale věrný kůň. Nebo vývojové oddělení MI6. Za peníze zadavatelů řeší jeden úkol za druhým až do doby, kdy jej za peníze protistrany zlikvudije jiný hrdina.
Moderními českými hrdiny jsou například bratři Mašínové. Jejich příběh motivuje jejich následovníky ke sportovně náročnému, ale jinak asociálně bezohlednému úprku z vlasti, na kterou si po zbytek života už nevzpoměli.
Uvedené příklady věřím celkem věrně ilustrují, že:
- Kritéria pro Hrdinu určuje společenský zájem.
- Jmenování Hrdiny stanovuje společenský ideál.
Jmenováním hrdiny elita nabízí svůj ideál veřejnosti: Zastřelte policajty a pokladníky a zdrhněte do ciziny jako Mašínové. Nechte se odvézt do Afghánistánu a bojujte tam za něco, za někoho, pod velenín pochybně kompetentních důstojníků. Anebo udřete se v dolu, v kombajnu, ať mají vaši lidé doma teplo a co jíst.
Je věcí sociální odpovědnosti každého jednotlivce, jakého hrdinu si vybere.
Ing. Jan Buzek
