Noční, adventní přemítání

Vyměnil jsem bezstarostný snový spánek za snahu odpovědět si na pár otázek, které považuji za stěžejní. Po večerní kávičce jsem se začal zamýšlet nad některými otázkami a ukončil jsem ho ranní snídaní.

Především jsem se zamyslel nad spletí otázek, které v současnosti rezonují ve společnosti. Ve svých statích se zamýšlím nad vývojem euroatlantické civilizace a nad úlohou občanské společnosti.

Konec 80 let minulého století byl ve znamení příprav na změnu politického kursu. Proces byl urychlován rozpadem SSSR pod záminkou demokratizace země. Podstatou však bylo, že společnost v ČSSR bez spojení se SSSR a navzájem propojenou ekonomikou ztrácela dynamiku a bylo třeba zemi zajistit před zhroucením. To vše se dělo pod taktovkou zahraničních západních rozvědek a globalistických skupin, které ve stávajícím stavu viděly příležitost vysokých zisků pro nadnárodní koncerny, které byly pod jejich ochranou nebo v oblasti strategických zájmů velmocí, především USA. Dalo by se to nazvat řízeným procesem likvidace suverénního státu.

Za tímto účelem byly vytvořeny dvě skupiny z řad StB a KSČ. Které měly za úkol celý proces zajišťovat na domácí scéně. Vytvořit dojem, že se jedná o proces zdola pod vedením disidentské skupiny vedené Václavem Havlem. V té době byla USA vedoucí velmocí ve čtyřicetileté studené válce a tak vše bylo řízeno z tohoto centra.

Naivní Občanské fórum si myslelo, že vybuduje občanskou společnost.

Po volbách 1990 se propadlo do pasivity a předalo moc politickým stranám. Pod vedením Václava Klause st. a jeho skupiny. K tomu bylo nutno vytvořit nepřítele. Tím se stal zbytek KSČ, který nebyl o skutečných záměrech aktérů „sametové revoluce“ informován. V zájmu vytvoření nové společenské třídy, která by hájila své zájmy, došlo ke kontaktům poslanců a ministerských úředníků, následně pak s podnikatelskou sférou. Tak vznikla úplně další moc – mimo moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Tato moc prakticky vládne až do dnešních dnů. Dalo by se říci, že v Občanském fóru došlo k pravicovému převratu za účelem vybudování kapitalismu volné soutěže, bez regulace ze strany státu a vzniku buržoazie ve stylu 19 století a stavu společnosti, o kterém psal K. Marx a B. Engels. To vše pod hesly „méně státu“ a že vše vyřeší neviditelná ruka trhu a nepolitická politika a politika bez ideologie – zejména pak pod názorem, že patříme na západ – došlo k propojování západního zahraničního kapitálu s touto „novou“ českou buržoazií.

To přerostlo v současné době do podoby vlády oligarchie, korupce a mafiánského způsobu řízení společnosti, včetně kriminální činnosti. Tato současná vládnoucí třída již nemá zájem na udržení suverénního, národního státu, protože kapitál nezná hranic a začal proces globalizace západního, euroatlantického typu.

K dovršení tohoto stavu přetvoření států pouze v určité území – hodící se pro konkrétní podnikání – je nutno vytvořit nový pohled na jejich dějiny, odnárodnit je, potlačit jejich jazyk a kulturu a zničit přirozený pohled na základní pilíř společnosti, tj. na klasickou rodinu. Nedílnou součástí uvedeného procesu je snížit obecnou intelektuální úroveň, aby se jednotlivci a potažmo celá společnost dala lépe ovládat a dotáhnout tento proces až na úroveň biorobotů, kteří už nebudou uvažovat nad svým smyslem života a budou jen plnit příkazy jakési „duchovní aristokracie“ rekrutované z řad globalistů. Závěrem procesu dojde k odstranění domácích slouhů a slouhů slouhů a nahradí je svými kádry z řad nové „duchovní aristokracie“.

Úsměvné je to, že přisluhovačům konečná fáze ještě nedochází a domnívají se, že za provedené služby je globální mocipáni vezmou na milost. Že konečná fáze již nastala, však dokazuje situace kolem trestně stíhaného předsedy vlády, který je podle bruselských auditorů ve střetu zájmů. A chtějí ho nahradit neziskovými organizacemi (např. Milion chvilek pro demokracii apod.), aby byl vyvolán dojem občanské společnosti. Tyto neziskovky však personálně obsadí svými lidmi. Taková budoucnost se prostě odehraje, pokud co nejrychleji nenajdeme jinou cestu.

Vyvstává otázka, co s tím, jak dál, co nabídnout společnosti, aby s jinou cestou souhlasila. Jak zajistit získanou životní úroveň a svobodu. Pocit mnohých, že raději zůstanou otroky (související s bezbřehou svobodou hraničící až s anarchií) než, aby vešli do období kolektivního budování společnosti, je značný, a proto nabídka globalizačního procesu jiného druhu, než toho, který je nám stále předkládán, musí skutečně zaujmout a nabídka musí být vskutku atraktivní.

Globalizační proces je objektivní jev, který bude pokračovat, ať se nám to líbí nebo ne. Je nutné se ale rozhodnout mezi dvěma modely.

  • Buď model, který je preferován EU a našimi politiky, tedy: bez suverénního národního státu a občanského podílu na řízení a na zisku,
  • nebo model, kterýse nazývá komunitarismus.

 

Abychom si byli jisti naším rozhodnutím, musíme si objasnit tento pojem. Především si musíme uvědomit, že je nutné provést revoluci, ale ne tu známou – převratovou a pak teprve hledat, jakou cestou se máme dát, ale revoluci v našem myšlení a potom teprve provést hluboké reformy.

S pojmem „komunitarismus“ je trochu problém a to totiž vzhledem k pojmu „komunismus“. Lidé v různých částech světa k němu budou – a již v současné době – přistupují různě. Je to dáno historickou zkušeností. Samotné slovo vychází ze stejného slovního základu a to KOMUNA. Proto si Středoevropan vybaví socialismus mezi roky 1948 až 1989. Pochopitelně plus mínus, podle toho jak rychle transformace společnosti probíhala v té či oné zemi. Ale zcela jinak k němu bude přistupovat třeba německé obyvatelstvo vzhledem ke zkušenosti s národním socialismem – fašismem. A tak bych mohl dále pokračovat s pohledy Rusů, Číňanů, Jihoameričanů nebo Afričanů.

Všechny předešlé pokusy s komunitní společností dopadly špatně, protože dřív nebo později výkonost hospodářství ztratila dynamiku a společnost se buď rozpadla a ustoupila od tohoto modelu nebo se utopila v krvi, ale v obou případech přešla ke kapitalismu, protože strach z hladu a vyloučení ze společnosti nutí lidi k aktivitě.

Zajistit dynamiku v komunitarismu je možná jen jednou cestou. Národní stát musí mít kontrolu nad ekonomikou a nerostným bohatstvím. V ekonomice se musí změnit přerozdělování výdobytků společnosti ve prospěch pracujících. Podíl na správě věcí veřejných nemůže být v rukou jednotlivců, ale je přiměřeně zpřístupněn občanům. Přitom všechny tyto zásady jsou určitou odměnou za podíl jednotlivých subjektů za činnost pro společnost. Přerozdělování zisku ve výrobních celcích je tedy uplatňováno formou benefitů. Nedá se s nimi obchodovat a v případě odchodu pracovníka z podniku tento benefit ztrácí. Podíl na správě veřejných věcí je řešen obdobným způsobem. Kdo je aktivní ve prospěch celku, ten má právo se podílet na správě.

Tyto zásady platí i pro obecní celky. Obce a města jsou v oblastech působností samostatné, pokud není ve veřejném zájmu jejich samostatnost omezit. Obecní politici nemohou zasahovat do oblastí, které náleží složkám státu.

Ve vzdělávacím systému je nutno zavést tuto zásadu: nestačí systémem projít (musí být každému umožněno projít), ale získat znalosti. Tedy hlavní prioritou státu je mít vzdělané obyvatelstvo. Dalším hlediskem je, že rodina vychovává děti slušnému a společenskému chování, vztahu ke společnosti, obci, rodině a mezigenerační posloupnosti. Tedy vážnosti ke svým předkům a nutnosti učit se z jejich zkušeností i chyb. Vzdělávací instituce učící jednotlivých vědním oborům musí umět vzbudit touhu žáků a studentů po vzdělání. Škola nesmí být ústav, kam se děti odkládají, aby rodiče mohli pracovat.

Se vzdělávacím systémem také souvisí zásadní změna rodinného práva a společenského postavení rodiny.

Zahraniční politika je vedena myšlenkou, že se v mezinárodních vztazích jedná rovný s rovným. Stát se nevměšuje do vnitřních záležitostí jiných států, pokud není jejich chováním ohrožována suverenita a samotná existence českého státu. Mezinárodní vztahy se zabezpečují bilaterálními smlouvami. K tomuto jsou přizpůsobeny činnosti silových složek státu včetně rozvědek a kontrarozvědek.

Pobyt cizinců na území českého státu by byl umožněn potud, pokud by cizinec neporušoval zákony, morálku a historické zvyklosti. Pokud by jeho chování tyto zásady porušovalo, byl by řešen dle zákonů. Po odpykání trestu, by byl vyhoštěn současně se zákazem vstupu na území státu. Při splnění podmínek by měl stejná práva jako občan ovšem s výjimkou být zvolen a volit do politických funkcí. Zjednodušením v daňovém systému by byla možnost, kdyby každoročně platil za svůj pobyt procentuální částku ze svých příjmů. Jak to je i v některých jiných zemích.

Uvedené principy předpokládají jednoduchou a jasnou legislativu.

Výše uvedené zásady by každému občanovi zajistily dostatečný finanční příjem a společenské uplatnění. Nikdo by nebyl uvrhnout do bídy ani vyloučen ze společnosti. Tato nabídka Aliance národních sil nediskriminuje žádnou skupinu obyvatel a zajišťuje dynamiku společnosti. Předpokládá zjednodušený a úspornější provoz státu a hlavně určuje jasně a stručně, kdo je za vývoj společnosti odpovědný, aby nedocházelo zakrývání odpovědnosti za kolektivní rozhodnutí. Odpovědnost politiků a řídících funkcionářů musí být stanovena zákonem. To předpokládá změnu Ústavy ČR a celého právního systému, včetně volebního systému.

 

JUDr. Karel Hais, I.místopředseda Aliance národních sil

 


 

 Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil