Fantasticky napsaný dopis neznámým občanem.
Přišlo emailem.
U nás ve firmě všechno stojí na lidech nad padesát let. Na jednoho mladého moderního a dynamického jinocha v provozu připadá dvacet předdůchodců. V kancelářích je to samozřejmě přesně naopak. Tam se to mládím jen hemží. Teď jsou všichni pod čtyřicet na home office (to znamená že nedělají nic) a nikdo je nepostrádá. Zato všichni nad padesát jsou v práci imrvére, protože někdo musí jezdit s náklaďákem, obsluhovat nakladač, mačkat knoflíky na velíně sila, obsluhovat čističky obilovin a pracovat s laboratorními přístroji.
Všude, kde staří kádři odešli do důchodu, nikde nám noví mladí nevydrželi déle jak dva roky. Při každé takové střídačce se ztrácejí schopnosti a zkušenosti. Ti noví je ani nestihnou nabrat a tak svým nástupcům předají zase méně, až nakonec nikdo nic neví. Proto všechno trvá déle, jde to hůře, má to mnohem víc poruch a to co bylo kdysi jednoduché a běžné, to je dneska hrozný problém až nemožné.
Můj kamarád, ekonomický migrant určitě rád potvrdí, že jediný spolehlivý brigádník či agenturní pomocník musí mít nad padesát let. Ti mladší přijdou jednou a pak už ne a solidní procento z nich nepřijde ani napoprvé. Ne, máme i schopné mladé lidi. Například já mám mezi podřízenými jednoho. Svým způsobem mám co do činění s osmdesáti lidmi, ale jen o jednom jsem schopen říci, že je mladší než já a nebetyčně schopný. Proč to všechno píšu…
Ona se totiž možná ta koronavirová předpověď z německé televize vyplní. Virus pobije všechny ty starší, kteří skutečně budovali tento svět. Důchodová reforma se právě odehrává. Jen si nejsem jistý, jak těm mladým to budování nové lepší společnosti půjde. Když slyším Kartouze, jak mluví se spoustou okecávání o tom, že děti se vlastně vůbec vzdělávat nemusí, když v práci napravuji poruchy po naší mládeži, když vidím jejich pracovní morálku, nešikovnost, ale obrovskou bohorovnost…
Tohle totiž podle mě bude nejhorší koroňákova pomsta… zabije ty, kteří na svých hrbech zachraňovali poslední výdobytky naší civilizace. Ty, kteří za pár šupů dělali opravdovou práci, která je skutečně nezbytná a zajišťovali tím bezpracný život naší mládeže, která se jako první generace v moderních dějinách nemusela nic naučit, i když tituly má. Možná se planeta opravdu zazelená. Možná bude příroda opět hrát prim. Ale žádná zelená idylka to nebude. Přírodě totiž z principu nevadí mrtvoly. Ani obrovské hromady mrtvol. Přírodě stačí časté množení a tvrdá selekce. Žít v souladu s přírodou především znamená drsný boj o živobytí. Je teda fakt, že naše zlatá mládež by takovou zkušenost potřebovala jak prase drbání.
