Ačkoli většina z vás po celou dobu své parlamentní existence nečinně přihlíží úpadku naší vlasti, ačkoli se někteří z vás dokonce aktivně zúčastnili na protiústavním rozbití Masarykova díla a dnes míváte jméno tohoto velikána v nevymáchaných ústech při příležitostech, kdy se dává vyniknout zejména pustotě myslí a lesku vašich rób a kravat, ačkoli národ má vás i vašich politických klonů již plné zuby a přichází změna, máme pro vás radu.
Je to rada veskrze nezištná a snad vám pomůže orientovat se racionálně v okamžiku, kdy sami zamíříte za plenty volebních místností k volebním urnám.
Ptejte se v takovém okamžiku sami sebe.
Co je víc?
Má poslanecká prebenda za poslušné přikyvování kořistnickým rozmarům frankogermánských sovětů v Bruselu nebo pokus o znovuzrození čistého svědomí tím, že uvolním místo druhým, kteří vážně hodlají vyvést naši zemi z koloniální pozice do skutečné rodiny suverénních evropských národů?
Co je důležitější?
Mé ego pečlivě ošetřované leskem mediokratické kohorty žoldáckých pisálků a plazících se trubačů likvidace národa, tradic a rodiny, nebo historie a jazyk, jímž vás naučila hovořit vlastní matka, cesta k poctivé práci, kterou vás vedl váš otec a s ním nestoři vašich rodů a jejich předkové?
Co odkáži svým jménem mým potomkům?
Vzpomínku na smutnou postavičku věčně rozklepaného a nenávistí k sobě sama sžíraného konzumenta otrokářských tirád, na poklonkáře posedávajícího léta za výprodejním pultíkem národního bohatství, a nebo občasnou slzu vděku svých dětí za to, že při vyslovení vašeho jména již potomkům nebudou kamenět tváře studem?
Až budete znát odpovědi na výše uvedené otázky, pak použijte váš volební lístek.
Měl by mít číslo 7!!!
Hodně štěstí u voleb!
Svatopluk Otava
komentátor ANS
