Neexistuje absolutně žádný vědecký důvod či důkaz, proč nosit roušky, a to za všech okolností. Podvod covid-19 je vlastně zajímavý pouze jako test IQ. Každý, kdo si po prozkoumání důkazů nasadí roušku, v testu jednoznačně selhal.
Dánská lékařská studie, jejíž shrnutí bylo zveřejněno v říjnu 2020. Trvala přibližně šest měsíců (začala v dubnu 2020) a zúčastnilo se jí šest tisíc osob. Jde o největší studii svého druhu na světě a očekávalo se, že bude důležitým faktorem při regulačních rozhodnutích týkajících se používání roušek. Výsledky studie byly zaslány třem nejvlivnějším lékařským časopisům – The Lancet, The New England Journal of Medicine a časopisu Americké lékařské asociace (The American Medical Association’s journal — JAMA). Všechny tyto časopisy však „kupodivu“ odmítly data z RCT výzkumu dánských vědců publikovat, přestože byly výsledkem plnohodnotného experimentu. Důvod je zřejmý: výzkum totiž prokázal nulovou účinnost nařizované ochrany dýchacích cest před virem covid-19.
Na vědecky zfalšovaném rouškovém diktátu odkrývá víc než jen totalitní praktiky WHO, z nichž se odvíjí celý dosud nevídaný řetězec lží světového sanitárního teroru „majitelů klíčů“
Radikální změna všech aspektů lidského a společenského života, která v současnosti probíhá („Velký reset“, jak ji nazývá prezident WEF Klaus Schwab), je údajně založena výhradně na doporučeních vědy. Nic subjektivního – věda je přece kompasem ukazujícím k lepší budoucnosti (Schwab takovou budoucnost nazval „inkluzivní kapitalismus“).
Bohužel, v současné době se prakticky veškerá věda již stala „prodejnou děvkou“ obsluhující „majitele klíčů“ – tedy peněz. Jakékoli přání „majitelů klíčů“, jakýkoli jejich plán a projekt dostanou rychlé a „hluboké“ „vědecké zdůvodnění“. O tomto přerodu vědy podrobně hovořím ve své knize Falešní proroci posledních časů: Darwinismus a věda jako náboženství“ (Oxygenium, 2017).
Lékařská „věda“ není v tomto ohledu výjimkou. A není to jen tak obyčejná prodejná děvka, ale obzvlášť nebezpečná. Říká se, že „ďábel se skrývá v detailech.
Totalitní praktiky WHO
Jeden takový typický „detail“, měl globální dopad: Stovky milionů, a dokonce miliardy lidí na planetě si na povel nasadily roušky. Prý na ochranu před koronavirem, k zabránění jeho dalšímu šíření. Zavedly to vlády jednotlivých zemí, které zase obdržely příkaz od Světové zdravotnické organizace (WHO).
Žijeme v době „newspeaku“, jak o tom psal George Orwell ve svém románu 1984. V našem každodenním politickém životě se objevují nová slova, která je třeba přeložit do starého běžného jazyka, abychom pochopili události a souvislosti.
Takže WHO vydává zemím „doporučení“, která se v překladu do běžného jazyka překládají jako „příkazy“, „nařízení“ a „směrnice“. Jejich nedodržení může mít závažné důsledky, například sankce vůči neposlušné zemi. Tato „doporučení“, jak nám říká WHO, jsou zase vydávána na základě „vědeckých doporučení“. Ta, přeložena do srozumitelného jazyka, znamenají podvod zabalený do vědeckého „obalu“. Tímto „obalem“ mám na mysli následující souvislosti:
Zvláštní jazyk „vědeckých“ textů, který je pro obyčejné smrtelníky nesrozumitelný a zakrývá skutečný význam „doporučení“.
Texty „vědeckých závěrů“ „posvěcují“ recenzenti s akademickými tituly (profesor, doktor medicíny, někdy dokonce laureát Nobelovy ceny za medicínu). Stále častěji se však objevují případy, kdy se „titulovaní“ prostě podepíší jako autoři „vědeckých závěrů“, aniž by si je přečetli.
Tyto „vědecké“ texty jsou publikovány v časopisech pouze pár vyvoleným (tj. autorům loajálních WHO); obyčejní smrtelníci (tj. poctiví, nezkorumpovaní lékaři) nemají do těchto publikací přístup.
„Velká média“ se snaží prezentovat vztah mezi lékařskou „vědou“ a Světovou zdravotnickou organizací (WHO) takto: „Věda“ činí „objevy“ a formuluje „závěry“, zatímco WHO je bere v úvahu, a promítá do svých „doporučení“.
Ve skutečnosti je tomu naopak: ne pes (věda) vrtí ocasem (WHO), ale ocas (WHO) vrtí psem (vědou).
Náhubková šikana
WHO dostává peníze a zakázky od institucí, jako jsou třeba Nadace Billa a Melindy Gatesových. Tyto peníze a zakázky se pak předávají „titulovaným“ výměnou za jejich podpisy. Vzniká tak organizovaná zločinecká skupina světových rozměrů. Ukážu to na příkladu notoricky známých roušek či respirátorů, do nichž se dnes podařilo „navléci“ téměř polovinu lidstva.
Jak známo, WHO loni na jaře rozeslala „doporučení“ o nutnosti hromadného používání roušek. Ne všechny země toto „doporučení“ provedly (přinejmenším ne v plném rozsahu). Uznávaní lékaři v řadě zemí vyjádřili pochybnosti a námitky proti tomuto „doporučení“.
Například akademik Vitalij Zverev, vedoucí katedry mikrobiologie, virologie a imunologie moskevské státní lékařské univerzity, konstatoval:
„Po dvou hodinách se rouška mění z prostředku ochrany v prostředek šíření infekce: ve vzduchu máme kromě koronaviru spoustu dalších věcí – bakterie, plísně, které se na masce usadí, a pak vás mohou nakazit. A nejen babičky si nebudou kupovat každé dvě hodiny novou roušku, ale budou používat stále jednu.“
Tisíce a tisíce takových pochybností a námitek proti „doporučení“ WHO nosit roušky vyslovili uznávaní lékaři po celém světě.
A tak si WHO pospíšila s posílením svého „doporučení“ nosit roušky a již někdy v dubnu a květnu loňského roku zadala studii o účinnosti roušek. Studie byla operativně provedena a její výsledky byly zveřejněny v červnu 2020 v jednom z nejuznávanějších lékařských časopisů The Lancet.
Odfláknutý vědecký škvár
Celý název tohoto „vědeckého“ materiálu zní: „Fyzická vzdálenost, obličejové roušky a ochrana očí pro prevenci přenosu SARS-CoV-2 a covid-19 z osoby na osobu: systematický přehled a metaanalýza“.
Pod materiál se podepsal celý tým autorit z různých zemí – asi stovka profesorů, lékařů a dalších „ctihodných“ osob. Je třeba poznamenat, že materiál není popisem výsledku nové speciální a samostatné studie. Šlo o kompilát celkem 29 studií.
Úředníci WHO si z materiálu vybrali to, co potřebovali. A do všech zemí byl rozeslán nový oběžník s odkazem na zprávu v časopise The Lancet: při používání roušek se riziko nákazy SARS-CoV-2 a covid-19 snižuje o 80 % (podotýkám, že takové tvrzení v původním zdroji vůbec není). Není tedy pochyb o tom, že režim roušek musí být zachován, a dokonce posílen. Tato publikace v časopise The Lancet se stala jedinou pravdou, definitivním a nezvratným argumentem ve prospěch rouškové diktatury ve světě.
Recenze poctivých odborníků
Jako vždy se ve světě našlo mnoho poctivých odborníků, kteří rozumí newspeaku „renomovaných lékařů“ a odhalili pravý obsah publikace The Lancet. Tito odborníci si prostě dovolili článek skutečně odborně recenzovat a v souhrnu to dopadlo následovně:
Z devětadvaceti studií analyzovaných v publikaci Lancet bylo sedm nepublikovaných a neprošlo nezbytným odborným hodnocením. Proto je podle pravidel WHO nelze používat jako pokyny pro klinickou praxi.
Z devětadvaceti přezkoumávaných studií se pouze čtyři zaměřují na SARS-CoV-2 (v médiích běžně označovaný jako covid-19); zbývajících 25 se zaměřuje na SARS-1 nebo MERS, které mají velmi odlišné charakteristiky přenosu (přenášejí se téměř výhradně vážně nemocnými lidmi v nemocničním prostředí).
Ze čtyř studií týkajících se viru SARS-CoV-2 jsou dvě špatně interpretovány autory článku v časopise Lancet; jedna studie je neprůkazná; jedna se zaměřuje na respirátory N95 (FFP2) a vůbec ne na lékařské roušky.
Pouze tři z devětadvaceti odkazovaných studií se zabývají hodnocením účinnosti roušek v jiném prostředí než ve zdravotnických zařízeních, v tzv. „veřejném prostředí“ (ulice, obchody atd.).
Při bližším zkoumání se ukázalo, že jedna studie se týká roušek používaných ve „zdravotnickém prostředí“, jedna byla založena na nespolehlivých zdrojích (telefonické průzkumy) a jedna neprokázala žádný přínos nošení roušek ve „veřejném prostředí“. A konečně, což je nejdůležitější, žádná ze tří uvedených studií se netýká případu SARS-CoV-2.
Sami autoři článku v časopisu Lancet uznávají, že podloženost teze o schopnosti roušek chránit lidi před virovou infekcí (včetně SARS-CoV-2) ve „veřejném prostředí“, je „nízká“. Ve všech studiích zahrnutých do přehledu jsou závěry založeny na běžných „pozorováních“.
Žádná z devětadvaceti studií není výsledkem tzv. randomizovaných kontrolovaných studií (RCT – randomized controlled trial).
Metoda RCT se nejčastěji používá v medicíně (někdy i v sociologii). Jedná se o experimentální studii, jejímž cílem je omezit určité zdroje systematických chyb při testování účinnosti nové léčby nebo prevence onemocnění. To se provádí tak, že se subjekty náhodně rozdělí do dvou nebo více skupin s různým přístupem k nim a výsledky se následně porovnají.
Jedna skupina – experimentální skupina – je podrobena intervenci, zatímco druhá kontrolní skupina má buď žádnou intervenci nebo užívání placeba.
Účinnost léčby nebo prevence se hodnotí porovnáním experimentální skupiny s kontrolní skupinou. Autoři zprávy v časopisu Lancet tedy zcela ignorují odborným lékařům známou a průkaznou metodu RCT. Žádná z uvedených devětadvaceti studií, na něž se zpráva odkazuje, nevykazuje ani náznak použití metody RCT.
Tím to všechno začalo! a následuje řetězec stupňovaných podvodů.
Celosvětový podvod
Jak již řečeno, první fázi se asi stovka lékařských autorit podepíše pod „vědeckou studii“ a zpráva o ní je zveřejněna v uznávaném vědeckém časopise Lancet, aniž proběhly požadované vědecké procedury. Jedná se tudíž o lež prvního stupně.
Ve druhé fázi se studie ujímá WHO. A když s ní zamává a ukáže podpisy asi stovky světových lékařských autorit, vydá svoje „doporučení“: „Všichni si nasaďte roušky!“ Odvozená lež druhého stupně či spíše lež na druhou.
Ve třetí fázi se „doporučení“ WHO chopí vlády mnoha „poslušných“ zemí a vydají vlastní nařízení: „Všichni musíte nosit roušky! Řekla to WHO!“ Třetí stupeň odvozené lži. Neboli lež na třetí.
A pak už se následné lži se exponenciálně množí šíří po světě jako řetězová reakce a nenaráží téměř na žádný odpor.
Výjimky potvrzující pravidlo
Abychom byli spravedliví, občas se objevují pokusy tento příval zla zastavit. Dokonce ani mnozí úředníci WHO nebyli připraveni podpořit nové a konečné „doporučení“ povinného a všeobecného nošení roušek.
Loni 12. července lékařská zpravodajka BBC Newsnight Deborah Cohanová na Twitteru napsala: „Z různých zdrojů jsme se dozvěděli, že výbor WHO po zhodnocení důkazů roušky nepodpořil, ale doporučil je z důvodu politického lobbingu. WHO to v odpovědi na náš dotaz nepopřela.“
WHO dokonce ještě v prosinci loňského roku vydala oběžník, v němž upozorňuje na různé „vedlejší účinky“ nošení roušek. Například dýchací potíže, kožní vyrážky atd. Zmíněný oběžník WHO však zůstal nepovšimnut – na rozdíl od toho následujícího zařízeného politickým (tedy fianančním) lobbingem.
Jedním z těch, kdo lži o rouškách zkoumal již před rokem ve fázi jejich vzniku (tj. z publikace v Lancetu), byl Peter Jueni, profesor epidemiologie na Torontské univerzitě. Studii WHO označil za metodologicky chybnou a v podstatě neúčelnou. A pak i mnozí další analytici na základě oficiálních statistik o výskytu onemocnění koronavirem v různých zemích vyvodili pro organizátory „pandemie“ nepříjemný závěr, totiž že roušky v boji proti viru nejenže nepomáhají, ale dokonce nemocnost zvyšují.
Již loni v srpnu zveřenili v USA následující zjištění: Ve státě Kansas je v devadesáti okresech, kde nejsou nařízeny roušky, nižší výskyt koronavirové infekce než v patnácti okresech s povinnými rouškami. Aby tuto skutečnost zakrylo, snaží se kansaské ministerstvo zdravotnictví manipulovat s oficiálními statistikami a vykazováním dat (kdo „opisoval“ tuto metodu od koho: Američané od Prahy, jak prezidentu Trumpovi tehdy „doporučil“ premiér Babiš, nebo naopak?, pozn. PP).
Nezávislé fundované studie se ignorují
Nejpřekvapivější je, že po zveřejnění studie o rouškách, kterou zadala WHO, provedli zdravotníci v řadě zemí nezávislé studie hodnotící účinnost roušek. Bylo jich hned několik. A zdůrazněme, že tentokrát šlo o plnohodnotné randomizované kontrolované studie (RCT).
Zvláštní pozornost si zaslouží dánská lékařská studie, jejíž shrnutí bylo zveřejněno v říjnu 2020. Trvala přibližně šest měsíců (začala v dubnu 2020) a zúčastnilo se jí šest tisíc osob.
Henning Bundgaard, profesor a vedoucí lékař Královské nemocnice (Rigshospitalet) a jeden z vedoucích studie, s uspokojením konstatoval její dokončení: „Jde o největší studii svého druhu na světě a očekává se, že bude důležitým faktorem při regulačních rozhodnutích týkajících se používání roušek.“
Výsledky studie byly zaslány třem nejvlivnějším lékařským časopisům – The Lancet, The New England Journal of Medicine a časopisu Americké lékařské asociace (The American Medical Association’s journal — JAMA). Všechny tyto časopisy však „kupodivu“ odmítly data z RCT výzkumu dánských vědců publikovat, přestože byly výsledkem plnohodnotného experimentu. Důvod je zřejmý: výzkum totiž prokázal nulovou účinnost nařizované ochrany dýchacích cest před virem covid-19.
Existují i jiné způsoby, jak udržovat lži o rouškách. Oponující vědci jsou se svými „nestandardními“ názory na roušky a respirátory jednoduše odstraněni z veřejné komunikace (jak se dnes říká, „zablokováni“).
K tomu britská lékařka MUDr. Clare Craigová, která se intenzivně věnuje tématu roušek, na Twitteru napsala: „Nyní se nacházíme v atmosféře plnohodnotného honu na čarodějnice. Věda, která z definice vyžaduje diskusi, v tomto prostředí už nemůže existovat.“ Jinými slovy „prodejná děvka“ je pozvednuta na oltář nového náboženství.
Doporučuji seznámit se s dílem věhlasného anglického lékaře Vernona Colemana, který již půl století bojuje proti různým mystifikacím a bludům v oblasti lékařské vědy. Jeho jméno je známé nejen v Anglii, ale po celém světě. Colemanova práce nese název „Důkazy o tom, že obličejové roušky přinášejí více škody než užitku“ (Proof That Face Masks Do More Harm Than Good).
Uveďme alespoň závěrečná slova jeho práce: „Neexistuje absolutně žádný vědecký důvod či důkaz, proč nosit roušky, a to za všech okolností. Podvod covid-19 je vlastně zajímavý pouze jako test IQ. Každý, kdo si po prozkoumání důkazů nasadí roušku, v testu jednoznačně selhal.“
To ale světově uznávaný doktor ještě netušil, že mnohé vlády nebudou váhat použít donucovací prostředky, aby lidem ponižující a nesmyslné náhubky, jimž říkají „ochrana dýchacích cest“, násilím nasadily.
A pan doktor je už na indexu.
Na rozdíl od Maxe Schwaba a jeho „Vekého resetu“, k němuž náhubky už fakticky i symbolicky neodmyslitelně patří. Doktor Coleman má pravdu:
Je to test. Věda jako „kladivo na čarodějnice“.
Valentin Katasonov
