Na Parlamentních listech 16.11.20 ve stati „Horší než covid, větší škody“ hodnotí Ondřej Neff jak presidenta Václava Havla, tak presidenta Ing. Miloše Zemana ve vztahu k TGM (!). Dochází k podivným závěrům, které jen ilustrují rozšířenost mýtu o presidentu Havlovi.
ZDE: https://www.parlamentnilisty.cz/…132
Tak především prohlašuje, že osobnost pana Havla je srovnatelná s TGM tím, že „sjednotil naši společnost“ zatímco pan Ing.Zeman společnost „rozděluje“ a to pro své účelové záměry a „mstivou povahu“.
S takovými tvrzeními rozhodně nelze souhlasit. Po třicetiletí od sametového převratu, jenž nebyl revolucí, pozorujeme všechny shnilé plody tohoto převratu, který národ tehdy odsouhlasil v obluzení, daném předchozí krizí socialismu a rafinovaným útokem západních struktur na naši společnost.
Havlova osoba podle mne není srovnatelná s TGM v žádném ohledu.
Proč?
TGM na rozdíl od pana Havla věděl, kam se chce s českým a slovenským národem dopracovat. Dokládá to mimo jiné i zakládací listina Československa – Washingtonská deklarace. Ani s jediným bodem této deklarace se pan Havel nikdy neztotožnil – a naopak činil vše pro jejich popření.
Pan Havel, jenž byl vybrán k reprezentaci převratu – jak nedávno veřejně dosvědčil pan Soros a jiní – svým projektem „občanské společnosti“ zavrhující národní společnost jako přežitek dějin, se daleko více blížil k Mussoliniho projektu „korporátní stavovské společnosti“. Vše, co pan Havel hlásal jako závazné sliby pro českou a slovenskou veřejnost před rozbitím státu, se nikdy nesplnilo,a nesplnil to především sám pan Havel.
Za první, nesplnil udržení společného státu, což byl axiom TGM.
Za druhé. nesplnil neutralitu státu ve vojenských blocích, kterou sám vyhlašoval, dokud nebyl nadirigován k paktu NATO.
Za třetí, sliboval společnost bez třídních rozdílů, což byl slib evidentně neuskutečnitelný, stejně,jako totéž sliboval Mussolini Italům ve 30tých letech.
Za čtvrté, sliboval konec nezaměstnanosti a lepší životní jistoty než socialismus, v čemž propadl zcela do žumpy dějin.
Za páté, sliboval společnost bez válek, což sám popřel souhlasem se zločinným útokem NATO na Jugoslávii a vstupem na její území bez souhlasu legitimní vlády.
Jeho idea „občanské společnosti“ se naplnila s jeho vědomím a souhlasem v praxi stavovské společnosti s obnovením tříd (jimž se tu říká „skupiny“ či „menšiny“), které již I.ČSR odkázala z dějin jako vládnoucí – církve a šlechtu. Totéž budoval Mussolini v Itálii, když prosadil model „korporátní společnosti smířených stavů“ tj. smíření dělnické třídy s buržoasií a vládci, a s církví uzavřel i konkordát. Ne náhodou tak Havlův program vzývá pan občan kníže Schwarzenberg, se svou partají.
K otázce rozdělování společnosti lze říci, že pan president Havel především svým hlásáním kutého antikomunismu rozdělil společnost trvale na dva velké nepřátelské tábory, což bude trvat do doby, než budou komunisté, skuteční socialisté, a jejich voliči osvobozeni ze společenského ghetta, kam je zahnal havlismus, dnes modifikovaný v doslovný klerofašismus.
V tomto směru lze havlismus, jako pokračování Havlem hlásaného boje s „temnými strukturami komunismu“ srovnat samozřejmě nikoli s TGM, ale s režimem háchovského protektorátu, s jeho věčným „bojem proti bolševismu, s jeho Ligou proti bolševismu“.
Naproti tomu pan president Zeman od počátku hlásal zastoupení „dolních 10 milionů“ tudíž většinu pracujících národa.
Pan Neff tone v zásadním historickém bludu, když funkci presidenta spatřuje v trvalém sjednocení společnosti. Tak tomu nikdy v dějinách nebylo a nebude. Ani TGM se nezdařilo totálně sjednotit národy ČSR,a vždy proti němu stála opozice. Totéž se opakovalo za všech presidentů a ani nyní instalovaný president Biden v U.S.A. se nestane a nemůže být sjednotitelem Severoameričanů.
„Sjednotitelé“ bývali vždy diktátory – ať to byli Hitler, Hirohito, Mussolini, Franco, Pavelič, Horthy, Bandera nebo Pinochet, Pol Pot nebo Salazar…
Společenství a národy mohou být sjednoceny pouze tehdy, když je sjednocuje společenská dohoda.
Tak tomu bylo ve zničené Jugoslavii (Tita nelze pokládat za diktátora, ale za autoritu.) Teprve po úmrtí Tita zvedly zahraniční centrály útok na Jugoslavii za pomoci domácích kompradorů.
U nás stát rozbíjely rovněž zahraniční centrály jako byly BND a Svetový kongres Slovákov v Torontu (nejde o žádnou konspirační teorii, ale o fakta.)
A ani po rozbití společného státu u nás ani na Slovensku doposud po třicetiletí od převratu nedošlo ke společenské dohodě. Nemůže k ní dojít, pokud budou státy jako my v područí Unie a bruselské vrchnosti, za kolonialismu Německa. Vždyť i proto si naše „elity“ tak pochvalují „pokojné rozdělení státu, dokonce vzor pro zahraničí“. Jak ostudné!
Páté kolony rozbíječů národních států se totiž nikdy nedohodnou s pracujícími porobenými unijní a berlínskou vrchností. Teprve jejich osvobozením může nastat společenská dohoda a přijatelná perspektiva pro další existenci našich národů. Opačné konání EU a Berlína může národy pouze zničit. Mýtus pana Havla a jeho havlismu pouze slouží k této ničitelské misi.
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L.Svobody Brno
