Moravská teorie jako rozbíječ republiky

V současnosti před sčítáním lidu jsme svědky plakátů a výzev typu „Nejsu Čech!“ – „Prihlašte moravskou národnost a moravský jazyk“ a podobně. Tvůrci těchto výzev snad nikdy řádně nestudovali dějiny vlastní země a vývoj vlastního jazyka. Proč? Protože jinak by nemohli veřejně publikovat takové pavědecké výzvy.

Je nepopíratelným faktem existence tzv. „Velké Moravy“. Archeologové, historikové pojímají vznik, vývoj a zánik této společenské entity v rozmezí pojmů „kmenový svaz až raně feudální státní útvar“. Je faktem že tzv. Velká Morava byla jak kmenovým svazem slovanských kmenů označovaných v některých kronikách jako „Marharii, Moravané“, přičemž kmen Moravanů měl sjednotit kmeny další, jako Holasice, Slezany a též některé kmeny v Čechách, na Slovensku i v Pannonii. Archeologové i historikové raného feudalismu se shodují na státní formě knížectví pod vládou moravských Mojmírovců, kteří jsou historicky doloženi a mají též své mytologické zbrazení ve znojemské rotundě sv. Kateřiny. Ovšem nevíme nic o etnogenezi entity, která se nazývá dnes „moravský národ“! Nevíme rovněž nic o genezi slovanského jazyka, který bychom mohli nazývat „moravským jazykem nebo moravštinou“!

Velká Morava jako prestátní útvar nevydržela vpád Maďarů do Karpatské kotliny. Velká Morava zanikla v rozmezí let 907 - 1055 (nejčastěji bývá uváděn rok 907 ‒ některými badateli rok 1055). To nemohou popřít ani nejfanatičtější zastánci „kontinuty Moravy do dnešní doby“. Tím se ovšem nepraví, že by jednotlivá opevněná centra byla zničena naráz!

Některá hradiště byla začleněna do vznikající infrastruktury raně feudálního českého státu, jenž se stal fyzickým i státoprávním nástupníkem Velké Moravy. Byl to proces trvající zhruba dvě století. Nemáme žádné důkazy, že by se slovanské obyvatelstvo Moravy nějak masově bránilo začlenění do vznikajícího českého knížectví. Navíc tu byla etnická sounáležitost s českými kmeny. Že tyto různé kmeny hovořily svými dialekty bylo přirozené a nikdo to nepopírá. Tyto dialekty pak vývojem spolu s vývojem nástupnické státnosti českého knížectví splývaly do pozdějšího středověkého českého jazyka s trvajícími nářečními typy. Nemáme ovšem žádné důkazy o tom, že by se paralelně vyvíjely „jazyk český“ a jazyk moravský“ jako zvláštní etnické jazyky!

Tvůrci „moravského národa“ a „moravského jazyka“ svévolně míchají etnografické (národopisné) projevy s projevy etnickými (národními) ‒ a to je velký rozdíl!

Lidově velmi zjednodušeně podáno, je to asi tak, jako bychom chtěli mluvit o Hanácích, moravských Slovácích, Valaších, Horácích jako o „moravských národech“, což – jak každý soudný člověk uzná – je holý nesmysl. Pouze umělci jako pan Polívka mohou vyhlašovat mytologická „Valašská království“ nebo – jako to bylo kdysi u básnika Bystřiny – „Sůchovskou republiku“! Stejně tak by mohli Jihočeši vyhlásit „Doudlebské království“, Západočeši „Chodskou republiku“ apod. Moravští fundamentalisté tak dokonale míchají národopis s národní politikou!

Celý tento galimatyáš má žel své kořeny ve zrušení zemského uspořádání První republiky.

V tomto naprosto pochybil režim roku 1948 ‒ a následné režimy z těch či oněch důvodů ignorovaly původní zemské uspořádání První ČSR. Ke své škodě a ke škodě republiky! Tyto příčiny však neměly nikdy nic společného s popíráním etnografické specifičnosti Moravy a Slezska (na něž rovněž nelze zapomínat). V tomto smyslu poúnorový režim zrušil Zemi Moravskoslezskou! Několikrát realizované krajské uspořádání nikdy nevedlo k vyrovnání specifika Čech, Moravy a Slezska. Bylo a je neústrojné, nerespektující přirozené spádnice a potřeby regionů. A v tom je zakopán celý pes – nikoli v popírání neexistujícího „moravského národa“ a „moravského jazyka“.

Proto apeluji na rodilé Moravany – nepřihlašujte ve sčítání ani moravskou národnost, ani moravský jazyk – protože oba dva tyto fenomény neexistují.

Český stát, česká národnost není a nebyla nikdy nějakým ukradením moravské identity! Nikdy nebyla výmyslem nějakých „obrozenců 19. století“, jak je dnes módní říkat od popíračů českého národa! Český stát a český národ projevující se v různých etnografických skupinách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, se sjednocoval po tisíciletí. Proces vytvoření národa není žádný umělý projekt ani politický mýtus, jak to hlásají někteří filosofové, nepřihlížející k historickému vývoji. Etnogeneze jsou staleté, ba tisícileté procesy.

Germáni Německa se sjednocovali nejméně dvě tisíciletí. Anglosasové, Keltové, a Normani rovněž. Francouzi a Italové jakbysmet. Ani Češi a Slováci nevznikali nějakým manifestem obrozenců! Vznikalli tisíciletým vývojem a nyní chtějí moravští národovci trhat tento proces ve jménu nové iredenty? Vždyť i ten kníže Svatopluk Velké Moravy jim nestojí na Moravě, ale v Bratislavě spolu s velkomoravskou basilikou.

Moravané, vzpomeňte si na otce národa, Františka Palackého, jenž o sobě prohlásil: Jsem Čech rodu moravského! A na Jana Amose Komenského, který volal ne k moravskému, ale k českému národu, ať se vláda jeho věcí do jeho rukou navrátí!