Mgr. Karel Redlich obdržel Cenu města Semily za rok 2020. Gratulujeme!

Mgr. Karel Redlich, DiS. – předseda Krajského klubu ANS Libereckého kraje – obdržel za svoji profesní činnost ocenění zástupců města Semily za rok 2020. Srdečně gratulujeme a velmi si jeho činnosti vážíme.

 

Touto cestou bych rád poděkoval zástupcům města Semily a svým nejbližším za ocenění mé dosavadní činnosti. DĚKUJI ☀️ Všem ostatním bych rád v souvislosti s tím představil sám sebe i svou činnost.

Jsem slyšící syn hluchých rodičů. Narodil jsem se v Mostě v roce 1979. Znaková řeč je mým mateřským jazykem. Mým druhým mateřským jazykem je čeština. Vyrůstal jsem v Chomutově s oběma rodiči a mojí slyšící sestrou. Když mi bylo 7 let, tak nám zemřela matka. Otec byl od té doby na výchovu nás obou sám. Slyšící prarodiče jsme vídali jen zřídka. Později měl otec novou družku, se kterou je až dodnes.

Mít neslyšící rodiče, kteří se „domlouvají“ se světem znakovou řečí, bylo pro mě zcela přirozené, ale samozřejmě to do života přineslo řadu starostí nejen mně samotnému a mým rodičům, ale pochopitelně i prarodičům, příbuzným, odborníkům, např. lékařům, učitelům, sociálním pracovníkům apod. Ve výsledku mě to však do života posilnilo. Osvojil jsem si znakový jazyk, zvyklosti a do určité míry i vnímání a myšlení hluchých lidí. Ruku v ruce se znakovým jazykem jsem získal schopnosti vyjadřovat své myšlenky, přání, potřeby, emoce atd. celým svým tělem a toto se naučil vnímat i u dalších lidí.

Své schopnosti a dovednosti jsem vytříbil na vysokoškolském oboru FFUK v Praze, který se specializuje na znakový jazyk a mezilidskou komunikaci obecně. Tento obor rozhodně doporučuji všem zájemcům o znakový jazyk a zejména těm, kteří mají podobný osud jako já. Následně jsem se rozhodl své životní zkušenosti v kombinaci s nově nabytými znalostmi a dovednostmi uplatnit i pracovně jako tlumočník a učitel znakového jazyka. Obojímu se věnuji profesně doposud, zanedlouho to bude 20 let. Ale ve skutečnosti mě tato činnost provází celý můj život.

Na volné noze jsem se stal tlumočníkem pro neslyšící na Karlovarsku. Dva roky jsem se svou ženou bydlel v malebném městě Žlutice pod vrchem Vladař. Na toto místo, období i lidi s tím spojené velice rádi oba vzpomínáme. Na Karlovarsku v té době nebyla žádná klubová činnost ani tlumočnické služby pro neslyšící lidi. S neslyšícím kolegou jsme tedy založili klub a začali dělat osvětovou a vzdělávací činnost nejen pro samotné neslyšící, ale i veřejnost. Kroky nás dovedly do Krajské knihovny v Karlových Varech, kde vznikla velice pěkná spolupráce.

Když jsme se s mojí ženou přestěhovali do Semil, tak se situace v mé profesní dráze zopakovala. Založili jsme tu s neslyšícími lidmi klub, který se doposud těší velké oblibě. Brzy klub oslaví 15 let své existence. Začal jsem opět tlumočit neslyšícím lidem. Správně bych však měl říct, že tlumočím z poloviny lidem slyšícím, kteří se potřebují s neslyšícími lidmi rovněž domluvit, ale sami to nedokáží. Opět jsem začal vzdělávat nejen neslyšící a slyšící lidi, ale i sebe samého.

V Semilech bydlíme se ženou již 15 let a společně pod jednou střechou vychováváme naše tři šikovné syny.

Od počátku jsem v Semilech zaměstnaný jako sociální pracovník v Centru pro zdravotně postižené Libereckého kraje, kde se mé poslání potkává s mou pracovní náplní. Zde bych rád zdůraznil, že mě vedení této organizace vždy plně podporovalo v mé činnosti a většina mé vzdělávací a osvětové práce vznikla právě díky podpoře vedení organizace a spolupráce s mými skvělými kolegy. Velice bych se proto přimlouval, aby vedení města Semily zvážilo svou sociální politiku a začalo finančně podporovat organizace tohoto druhu, které zajišťují služby na profesionální úrovni pro občany Semil a okolí. Dělají to soustavně i přes to, že od města dostávají jen symbolickou finanční podporu. Zástupci města se jistě mohou v tomto směru inspirovat v dalších městech Libereckého kraje.

Když píšu o tom, že se pro mě situace v Semilech opakovala, myslím tím i to, že moje kroky znovu vedly do knihovny, tentokrát do Krajské vědecké knihovny v Liberci a Městské knihovny v Semilech. Na obou místech vznikla skvělá spolupráce. V současnosti spolupracuji s mnoha organizacemi a institucemi v Libereckém kraji. Jen příkladem uvedu, že se jedná o Ústav chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou, Nemocnici v Jilemnici, Gymnázium a střední odbornou školou pedagogickou v Liberci a organizace specializované na neslyšící lidi. Velice pěknou spolupráci máme se Semilskými novinami, Semilskou televizí i se Státním okresním archívem v Semilech, kde má i sídlo pobočka mého zaměstnavatele. Tam provozujeme i naši klubovou činnost pro neslyšící lidi.

Ve svém volném čase se starám o celorepublikový spolek se jménem CODA – Slyšící potomci hluchých rodičů, který v ČR od roku 2008 sdružuje nás CODA (Children of Deaf Adults) a podporuje neslyšící rodiče a jejich slyšící děti zejména v otázkách výchovy a komunikace. V letošním roce ve spolupráci se SNN ČR uspořádáme první oficiální tábor pro slyšící děti neslyšících rodičů. Termín tábora je 14. – 21. srpna.

Co se týká mých dalších zájmů ve volném čase, tak se věnuji indiánským znakovým jazykům. Kromě pořádání přednášek na toto téma dlouhodobě spolupracuji s vydavateli časopisu Poselství světa v kruhu, kde společně moudrý a krásný indiánský znakový jazyk představujeme široké veřejnosti. Vedle toho mě zaujal i dřívější způsob vzájemné komunikace mnichů v klášterech, kteří za tímto účelem vynalezli vysoce efektivní způsob dorozumívání prostřednictvím znaků. Dějiny jako takové jsou obecně mou zálibou. A to jak dějiny vývoje našeho národa, češtiny a českého znakového jazyka, tak i různých civilizací, jazyků a písma obecně.

Ve veškeré výše uvedené činnosti bych rád pokračoval i nadále. Držím se své vize, že znakové jazyky celého světa jsou ve své podstatně univerzálním jazykem, který hledal již J. A. Komenský, a který za tímto účelem úspěšně používali i severoameričtí indiáni. V tomto směru věřím, že např. i skautské hnutí dostojí slovům svého zakladatele a stane se šiřitelem tohoto poselství. Domnívám se, že řeč těla je dovedností, která je člověku ve své podstatě přirozená, a proto se snažím lidi provázet na této cestě vedoucí k objevení této přirozenosti.

V současnosti jsem rozhodnutý své vize uskutečnit i jako politik. K politickému životu mě v prvé řadě přiměly dějiny našeho národa, jeho duchovní odkaz a moje každodenní realita, tedy starost o naše potomky a úcta k našim předkům. V tomto směru mi nejreálnější program nabízí Aliance národních sil.

Místo, kde jsme se s manželkou rozhodli žít, nás okouzlilo. A to nejen existencí alternativního školství (waldorfská pedagogika) a lidmi zde žijícími, tak i svou krásnou přírodou. Divoké soutěsky Jizery pod vrchem Kozákov, ze kterého je jedním směrem nadohled Český ráj, dalším směrem Jizerské hory a hned vedle Krkonoše. Jsem šťastný za to, že jsme se tu rozhodli založit rodinu.

Tímto děkuji svým nejbližším za podporu v realizaci mého životního poslání. Jedná se o mé rodiče, kteří mě láskyplně vychovali, moji sestru, která mi je po celý život nápomocná, i jejího manžela. Samozřejmě z celého srdce děkuji své milované ženě. Děkuji i jejím rodičům, kteří nám velkoryse pomáhají. Rovněž děkuji svým nejbližším neslyšícím i slyšícím přátelům, kteří mě inspirují a v mé činnosti podporují.

Karel Redlich

 
 

Předávání ceny Města Semily za rok 2020 můžete zhlédnout ze záznamu na následujícím odkaze od uvedené minuty 02:41.

 


 
 

Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: ans

5 3 hlasů
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Komentář v řádku
Zobrazit všechny komentáře
Blanina
Blanina
22. 2. 2021 17:40

Gratulace !