Kvalitu rozhodování nelze nahradit kvantitou rozhodujících

Vraťme se ke kopnému právu

Dohady o tom, zda přímá demokracie je schopna být tím správným mechanismem rozhodování o veřejných záležitostech, postavme na zkušenostech, nikoliv na představách či na ideologii. Opusťme uměle vytvářené představy a opusťme veškeré ideologie, neboť ve společnosti uspořádané davo-elitářským způsobem je jakákoliv ideologie vždy nástrojem umožňujícím tzv. „elitě“ řízení davu. Zatím jsme se z toho davo-elitářského modelu nevymanili.

Nějaká záhadná síla udává směr vývoje lidské civilizace, stále více lidí si to uvědomuje. Uvědomují si to ti, kteří mají v sobě touhu po poznání a jdou ve svém zkoumání reality až k jádru věci, tedy nejen co se děje, ale PROČ se to děje. Docházejí na své cestě za poznáním k dalším a dalším otazníkům namísto nějakých logických odpovědí. Objevují, že není pouze příčina a následek, ale vždy je za vším úmysl, záměr. Tedy ten skutečný obraz, jak se věci dějí, je následující:

úmysl
(záměr)
vytváření podmínek pro realizaci
označovaných jako příčiny, důvody
následek

Jinými slovy, příčiny či důvody dějů jsou cíleně vytvářeny, aby potom již samočinně nastal nějaký kýžený výsledek, následek. Proč nás toto nikdo ve škole neučil? Takovou základní věc? Nejspíš nechtěl, abychom to věděli. Podstata této manipulace je v tom, že cíleně vytvořené podmínky pro uskutečnění nějakého záměru jsou označovány jako „příčina“ a o samotném záměru se pomlčí. Povrchní lidé se s tím spokojí, přijmou to jako fakt. Těchto lidí je vždy většina.

Přesně takto funguje řízení celé lidské civilizace. Ona záhadná síla vytváří záměr, koncepci vývoje, na nejvyšší úrovni řízení, kterou můžeme nazvat konceptuální úrovní. Bez pochyby pro každý takový záměr existují nějaké pohnutky, které ovšem nejsou totožné s představami nás, lidských bytostí. Svůj záměr postoupí na nižší stupeň řízení, kde je tento záměr oděn do nádherných šatů – do nějaké ideologie. To je druhá úroveň řízení, ideologická. A to je úroveň, která je pro nás již viditelná – Bilderberg, Římský klub, americký CFR aj. Tam odtud pochází všechny ideologie.

Proč jsou zapotřebí ideologie? Právě z důvodu bezstrukturního řízení. Konceptuální záměr globální moci musí někdo uskutečnit. Někdo. Tím někým jsme my lidé. Nikdo jiný tu není, kdo by to realizoval !!! My sami jsme těmi, kdo nás zotročuje !!! Pomocí ideologií jsme zmanipulováni natolik, že si ten konceptuální záměr vezmeme za svůj, přijmeme ho a uskutečníme. Takhle je to jednoduché.

Na ideologickou úroveň pak navazují další všeobecně známé úrovně řízení – zákonodárná, výkonná a soudní. To jsou již úrovně realizace dané koncepce.

Už víte, proč nás to ve škole neučili? Abychom si jako tzv. „obyčejní lidé“ nemohli uvědomit svoje postavení v celé struktuře současné civilizace. Naopak nám vštěpovali, jak jsme moudří a mocní, jak jsme na vrcholu – homo sapiens sapiens, a poručíme větru dešti… Jiné ideologie nám zase vštěpují, jak jsme bezmocní, jak nemáme na nic vliv, jak to všechno dobře dopadne a budeme spaseni… Nebo zase jiné, jak musíme vzít zbraně do rukou a mlátit se navzájem hlava nehlava – třídní nepřítel, nepřítel státu, jiná národnost, jiná rasa, odlišné vyznání … Případně alespoň vytvářet a udržovat nenávist – ženy proti mužům, mladí proti seniorům, fanoušci sportovních klubů mezi sebou navzájem … A konečně ideologie dravého kapitalismu – zničit konkurenci, když to neuděláš ty, zničí ona tebe…

Dokud si neuvědomíme mechanismus konceptuální moci a nenaučíme se ho používat ke své obraně, do té doby zůstáváme lehce ovladatelným stádem oveček. Ten mechanismus je univerzální a je možno ho použít též k nápravě. Poznání o této hierarchii moci a řízení přináší Koncepce společenské bezpečnosti (KSB). S českou verzí KSB je možno se seznámit na leva-net.webnode.cz.

leva-net.webnode.cz

 

Proces řízení z konceptuální úrovně probíhá bezstrukturně, výše popsaným způsobem, pomocí ideologií. Toto bezstrukturní řízení ovšem v současné době doznává trhlin, jednak působením zákona času – zhušťováním dějů způsobeným především rychlým technickým rozvojem – a hlavně pak díky zvyšujícímu se poznání lidí o podstatě konceptuální moci a jejímu odmítání. To způsobuje postupný kolaps tohoto mechanismu. Bezstrukturní řízení přestává být dostatečně výkonné, a tím se stává nekompetentní. Strukturní řízení nabývá vrchu. Proto je správné uvažovat o vytváření řídicích struktur, které by byly pod kontrolou nás lidí.

Kvalita řídicí struktury závisí na osobní kvalitě lidí zapojených do řízení. Nezáleží na kvantitě lidí, ale na kvalitě!!! Z toho důvodu idea přímé demokracie vůbec není jednoznačně pozitivní, ale je dvojsečná – a nebojím se říci, z hlediska dalšího úspěšného rozvoje civilizace nebezpečná, neboť je založena pouze na kvantitě rozhodujících hlasů. Přímá demokracie totiž neřeší onu klíčovou kvalitu řízení a spoléhá se na to, že v celkovém počtu lidí se vždy najdou moudří jedinci. Jenže tito budou vždy v menšině a nikdy svoje vize neprosadí!!! Nemají šanci. Přímá demokracie je nástrojem zotročující ideologie liberalismu!! Právě liberalismus je v současné době základním předpokladem bezstrukturního řízení.

Řízení společnosti je nutno přenechat moudrým lidem. To je princip kopného práva. Jaké je kritérium moudrého člověka? Alespoň tyto základní tři:

  • ✅ dovršil věku zralosti 40 let, za tu dobu již mohl prokázat, čeho je schopen
  • ✅ založil vlastní rodinu a dokáže ji udržovat v harmonickém stavu
  • ✅ dosáhl úspěchu při budování vlastního hospodářství a vytváří reálné hodnoty pro společnost – zemědělské hospodářství či nějaká živnost společensky prospěšná (vědecká či umělecká činnost je s otazníkem – tito lidé často obětují svému úkolu celé své bytí, včetně rodinného života, a jsou tak vytrženi z reality; měli by být zastoupeni v poradních orgánech bez rozhodovací pravomoci)

Všechny tři podmínky jsou rovnocenné a jsou vyžadovány současně, všechny jsou povinné, žádná z nich nesmí chybět. Nikdo jiný nemá mandát řídit společnost moudrým a uvážlivým způsobem. Rozhodování o splnění kritérií není třeba svěřovat žádné hodnotící komisi, o naplnění vyjmenovaných kritérií rozhoduje život sám. Člověk splňující zadaná kritéria se může stát kandidátem do řídicí funkce – když chce, k tomu je třeba ještě pozitivní vztah k většímu celku, který má řídit. Také by měl mít za sebe náhradu ve svém hospodářství, aby toto mohlo pokračovat.

Ideálním způsobem hospodaření jsou občiny – menší přehledné komunity, které jsou schopny ze svého středu vybrat zástupce podle uvedených kritérií. Malé celky jsou velmi zranitelné, občiny střední velikosti mají větší stabilitu. Občiny se mohou spojovat do systému podílového družstevnictví na celostátní úrovni.

Stejným způsobem je nutno organizovat řízení společnosti – od občin výše k državě (státu). Nejlépe bez mezistupňů – žádné kraje ani okresy, pouze občiny a država. Pokud je to nutné, tak okresy byly ještě přijatelné, byly dostatečně přehledné. Ztráta přehlednosti umožňuje ztrátu odpovědnosti za řízení.

O výběru nejvyššího představitele občiny mezi kandidáty rozhodnou sami kandidáti !!! Rovněž i metodu výběru nechť si zvolí sami. Nikdo jiný nechť do toho nezasahuje, právě oni jsou ti nejmoudřejší, kterými daná komunita disponuje. Představitelé všech občin společně vytvoří celostátní rozhodčí orgán (rada, kopa, sněm, parlament…). Tento si opět sám ze sebe zvolí svého představitele (kníže – svěřená funkce, např. kníže Sámo). Představitel državy není panovníkem, nechce panovat, ale svým rozhodováním slouží lidem, tedy je spíše služebníkem. Stejně jako všichni představitelé občin – členové sněmu. Hlavní představitel državy vykonává vůli sněmu.

▪ ▪ ▪

Tento nástin organizace řízení společnosti není žádnou teorií, ale staletími ověřenou praxí. Někdejší slovanská država byla oslabena a téměř rozvrácena brutálním sofistikovaným násilím římské církve při jejím pronikání na východ. Ale tato država nezanikla úplně. Rozhodně se zachovaly tradice uspořádání společnosti ve více národech žijících až doposud na území Slovanů. Pokud se chceme vyvázat z područí fašistického globálního NWO, máme se čeho přidržet, máme na co navazovat. Není třeba vymýšlet nic nového. Obrana proti vnějšímu násilí také doznala výrazného pokroku. Slovanský svět je nyní pod ochranou nejsilnější armády na planetě Zemi a opírá se o bezkonkurenční zdrojovou stabilitu. To není náhoda, to je výsledek soustředěného a cílevědomého úsilí. Hvězda Slovanů opět vychází nad obzor…

Rudolf Dvořák, Aliance národních sil

 


 
 
Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: ans