Končí etapa vaší vlastní existence

K moci u nás se znovu dostávají, zprostředkovaně přes občany Česka, Němci. Germánský výboj  je znovu na vzestupu. Nastává pád naší české slávy a moci. Konšelé předávají a vrací majetky našeho lidu do rukou zahraničního kapitálu, bývalé šlechtě. Do naší vlasti je zaváděn  cizácký duch i mrav. Mezi bohatým pány a lidem se rozevírá propast. Přes všechny různé folklorní slavnosti a rituály je náš národní a duchovní život  ubíjen. Někteří sice mluví sladce o lásce k vlasti, ale národního cítění zneužívají proti pokrokovým silám. S vlastenectvím spekulují se stejným rozsahem jako s akciemi velkokapitálu.

Znovu vystupuje otázka bytí či nebytí českého národa.Vzpomeňme na spisovatele A. Jiráska, na jeho díla, která nejsou doporučována ani zveřejněnována. Ve svých knihách udržoval víru v nové vzkříšení národa, nabádal k zachování víry v český národ, v národní a státní samostatnost. Čtěme tato díla!!

Starejme se, o jednotu národa. Nesvornost v historii českých zemí vedla k bratrovražednému boji u Lipan a odtud k Bíle hoře, ke 2. světové válce, ale i k 17. listopadu 89. Udržujme jednotu národa stůj, co stůj. Jednotný a svorný národ musí jít za myšlenkami bratrství, spolupráce, rozvoje české vlasti, být součástí slovanství.

Nositelé germánských myšlenek u nás nahlodávají naše vztahy k Ruské federaci, ke slovanským národům. Likvidují obrovský podíl vojáků Rudé armády na našem poválečném vývoji, odsuzují Benešovy dekrety, které byly a jsou zárukou bezpečnosti Česka a svobody našich národů, pomohly odčinit Bílou horu a její ideologiii po 8. listopadu 1620.

Nepřátelé odsuzují náš vývoj po 2. světové válce, v němž přátelství a práce přispěla k bohatství každého z nás. Desetiletími zdokonalená řemeslná a pracovní zručnost, spolu s moudrostí vědy, se mistrovsky přemenily v krásu. Jasnými paprsly se před námi otevíralo jaro lidské kultury, architektury, zeleně parků a sadů. Architekt s pedagogem, dělník s rolníkem, biolog s fyzikem, technik s lékařem, básník s malířem, hudebník s hercem slavily svůj triumf. Veliká, převeliká byla síla armády vzdělaných, vysoce organizovaných pracovníků demokratické socialistické společnosti. Člověk k člověku se stával bratrem a ne vlkem!

I v den připomenutí upálení M. J. Husa, bojujme za pravdu jak to činil on. Připomínejme si příklady vlastenců, kteří se zasloužili o spravedlivé uspořádání společnosti. Připomínejme si občany, kteří nevyslovovali nikdy slovo národ s prstním pathosem a nepsali jej velkými písmeny. Za to však bojovali, pracovali. Prokázali však větší službu národu, než druzí planým mluvením, nic neříkajícími frázemi. V těžké hodině národa se osvědčili jako nejlepší synové své vlasti. Byli prodchnuti vírou v dobro své české vlasti. Nesli v sobě  takový vztah k životu, takový svět hodnot, jenž přesahoval hranice osobního zájmu a prospěchu. Zbavili se nákazy lhostejnosti! Nebyli imunní k těm, kteří zanášeli do společnosti chaos, nervozitu, kteří otupovali revolučnost a národní hrdost.

Ve své diplomové práci na vysoké škole  v roce 1969 jsem mj. psal:…“ Člověk se rozvijí v závislosti na podmínkách a vlastní duševní  a fyzické činnosti. Obsahem této činnosti je uspokojování potřeb a zájmů, které vedou ke změně skutečnosti. Aby tomu tak bylo, předpokádá to určitou orientaci, poznání. Odhalit co je skutečné a co je fiktivní… Svoboda jednotlivce může růst jen v míře odpovídající růstu svobody společnosti jako celku… Praxe rozhoduje o tom, co člověk byl, je a bude. Ta také rozhoduje o společenském efektu aktivity práce člověka…“

Rudolf  Hegenbart, 6. červenec 2019