Koho budu volit? Poznámka před volbami

Koho budu volit?

Poznámka před volbami.

Letos i v roce příštím nás čekají volby různého druhu. Jejich příprava je v plném proudu. Klání, které sledujeme i v Parlamentu je podivuhodné. Probíhá boj, aby nedostal příležitost lid. Aby byl zachován kurs současné politiky. Hledají se formy jak ohlupit národ. Pomoci různých rádoby moderních prostředků, uchovat současný kurs protinárodní politiky, by měla posloužit umělá inteligence, elektronická volba, různé karty, aby  volič byl sledován, usměrňován, aby přímo z domova mohl podpořit činitele, kteří jsou na straně zamezení vlivu lidu.

Lidé po více jak třicetileté zkušenosti se probouzí. Prostí občané ví, že byli v listopadu 1989 podvedení, že s nimi  organizátoři společenského  převratu sehráli životní komedii. Dnes chápou že je vůdcové společnosti nepotřebují. Potřebují ale jejich hlas. Tak zvanou liberální demokracii podporují i klepači klíči a ti, co seděli ve štábu 17. listopadu 1989.

Musí se zachránit a tak dále pomlouvají a znehodnocují socialistický systém. Ten systém, který jim dal životní jistoty, vzdělání,  úspěšnou práci. Zapomínají, nechtějí znát, že v onom socialistickém období se lid dovedl bít, protože měl volné ruce a věděl zač se bít. Proto byl socialismus úspěšný. Lid bojoval za svůj stát, jehož řízení se nejen formálně, ale i fakticky ujal.

Šlo o morální převrat v poměru  občana k práci a ke státu. Byl vyvinut úzký vztah mezi lidem a republikou. Český lid se stal nejen národnostně, ale i sociálně svobodným hospodářem svého státu. Vzrůstalo národní sebevědomí. Hrdost na výsledky a úspěchy socialistického státu byly veliké. Na tom nic neměnily intriky vnitřních i mezinárodních sil a mnohé chyby daného socialistického systému, které vyplývaly ze zmíněných aktivit a z naivnosti mnohých činitelů té doby.

Chyby byly zveličovány a vědomě rozvíjeny, vštěpovány lidu. Podstatné ale bylo, že minulost, život ve feudalismu, v kapitalismu, období  fašismu, bylo lidu cizí, nepřátelské.

Významná byla, v osmdesátých letech minulého století, návštěva velvyslance USA ve Slušovicích. Už tehdy zřejmě rozhodla o likvidaci socialismu. Po shlédnutí filmu o práci Slušovického Agrokombinátu, po úvodním výkladu a po prohlídce všech pracovišť, došlo k závěrečné besedě velvyslance s představiteli Agrokombinátu.

Velvyslanec se mj. ptal doc. Čuby zda by mohl porovnat československé a americké zemědělství. Doc. Čuba odpověděl, že nemůže. To je schopen pouze ministr zemědělství. On ale může porovnat zemědělství Slušovic a USA. Když vezme za základ u zemědělství USA 100 tak Slušovice vykazují 105! Vše doložil grafy a výpočty.

Velvyslanec zalapal po dechu a nevěřícně kroutil hlavou. Byla to skutečnost. Byl nespokojen s výsledky ve Slušovicích. Znamenaly porážku kapitalistického systému. Tak se mohlo vyvíjet československé socialistické hospodářství jako celek. Jenže, po 17. listopadu 1989 president Václav Havel dal pokyn k likvidaci nejen Slušovického agrokombinátu, ale i „všech jejich nitek v Praze“.

Postupně i mnozí komunisté podlehli  názorům odpůrců socialismu. Nevím zda si dnes uvědomují, co napáchali, u čeho byli, co neštěstí natropili lidu a republice. A nestydí se dnes psát? Byli to i „komunisté“, kteří před volbami volali po převratu, že komunistická strana je nevolitelná a dali hlas jiným, kteří stáli na straně návratu feudalismu a kapitalismu s velkým omezením práv lidu.  Nemám důvodu, abych těmto občanům či seskupením dal svůj hlas.

Nadějí návratu k lepšímu je nezavírat oči před nespravedlnostmi, které prožíváme, být odvážný v odporu proti lžím, rozumět  dějinným souvislostem, sdílet veliký mravní idealismus.

Svůj hlas dám straně a skupině, osobnosti, které předkládají svůj program vycházející ze života, z bolestných zkušeností lidu, program, který je k životu a k lidu zaměřen. Jde o dialektický materialismus. Jinak jsme ztracení a budeme umírat v útlaku, v tvrdé poslušnosti, v utrpení. 

Bez odvahy poznávat skutečný život a umět se při tom dívat do budoucnosti, nemá právo nikdo nazývat se pracovníkem ducha a řídit náš národní stát. Měli by nás reprezentovat osobnosti, kteří vidí člověka, jako střed svého zájmu a zaměřují všechno své úsilí k jeho štěstí a radosti. Tací, kteří miluji svůj domov naši českou vlast a neslouží cizím zájmům. Těmto lidem dám svůj hlas.  

 

Rudolf Hegenbart

 

 

 

 


 

Autor příspěvku: ANS