Kennedy navštívil v roce 1939 okupovanou Prahu a obhajoval Mnichovskou dohodu

Jen jedinkrát navštívil John Fitzgerald Kennedy Československo, a to v době, kdy ještě nebyl americkým prezidentem. Bylo mu 22 let a na Harvardské univerzitě studoval mezinárodní vztahy. Do Československa jej přivedla zvědavost uvidět na vlastní oči okupaci země Německem, které tak obdivoval.

O tom, že budoucí americký prezident v mládí obdivoval nacistické režimy, se dovídáme z jeho deníků a dopisů z cest po Evropě v letech 1937, 1939 a 1945. Dlouhá léta se to tutlalo a teprve před pár lety tyto skutečnosti vypluly na povrch v knize John F. Kennedy – Among the Germans (Mezi Němci), která vyšla v Německu.

V roce 1937, kdy mu bylo 20 a studoval druhým rokem na Harvardu, jmenoval americký prezident F. D. Roosevelt jeho otce, Josepha Kennedyho, velvyslancem ve Velké Británii. Otcův post mladému Kennedymu otevřel dveře do Evropy v politicky velmi vypjaté době, v níž se schylovalo k vojenskému konfliktu.

Kennedy senior tehdy hájil zahraniční politiku appeasementu (ustupování), kterou zastával tehdejší britský premiér Neville Chamberlain, a naopak příkře odmítal Churchillovo volání po tvrdší reakci na německé hrozby. Byl navíc známý svým antisemitismem, který se odrazil v radě, kterou dal svému synovi: „Nikdy neobchoduj se židy.“ 

22letý John Kennedy (vlevo) nastupuje do letadla se svým otcem Josephem P. Kennedym, v té době americkým velvyslancem ve Velké Británii.

 

Kennedy: nacismus je správný

Na první cestu do zámoří se mladý Kennedy vydal v létě roku 1937 se svým kamarádem Lem Billingsem. Organizované a výkonné fašistické režimy v Itálii a Německu na něj udělaly značný dojem. Zdá se, že schvaloval nejen jejich vlády, ale i ideologie včetně rasových teorií. „Všechna města jsou půvabná, což ukazuje, že nordická rasa se zdá být určitě lepší než rasa jejich latinských protějšků. Němci jsou opravdu dobří – proto lidé proti nim intrikují – dělají to, aby sami sebe ochránili,“ zapsal si po návštěvě Německa do deníku. Na jiném místě pak stojí: „Došel jsem k závěru, že fašismus je pro Německo a Itálii správný. Co je zlo fašismu ve srovnání s komunismem?“ Lem Billings později vzpomínal, jak Kennedy byl během celé cesty úplně pohlcen zájmem o nacistické hnutí. 

 

Poláci nejsou jak Češi

Kennedyho zápisky neprozrazují, zda byl ovlivněn svým otcem, jehož nacisté považovali za nejlepšího přítele Německa v Londýně. Lze to však předpokládat, neboť na svého syna i ostatní děti měl vždy značný vliv a vyvíjel na ně nemalý tlak. Mladý Kennedy svému otci na ambasádě v Londýně tu a tam vypomáhal a ze svých cest po Evropě mu posílal zevrubné zprávy. Doslova za prorocké lze považovat jeho postřehy z návštěvy Polska v roce 1939, když varoval, že spory o Svobodné město Gdaňsk vyústí v německou invazi do Polska. „Situace je zatraceně komplikovaná… Polsko je odhodláno se Gdaňska nevzdat … Co Německo udělá, jestliže se rozhodne jít do války, bude snaha dostat Polsko do pozice agresora, a pak se dá do práce. Polsko má čtyřmilionovou armádu, jsou dobří, ale špatně ozbrojení,“ poznamenal Kennedy a dodal: „Poláci nejsou Češi a budou bojovat…“ 

 

Návštěva Prahy vzbudila rozruch

V zimě roku 1939 si Kennedy vzal kvůli cestování půlroční studijní volno. Projel Německo, pokračoval do Leningradu a Moskvy, navštívil i Krym, poté cestoval do Istanbulu, Palestiny a Egyptu. Na zpáteční cestě do Londýna navštívil rovněž Vídeň a Prahu. Díky otcovým konexím pobýval na mnoha ambasádách, kde jej všude vlídně přijali, jen s návštěvou Prahy v srpnu 1939 vyvstaly problémy.

Tou dobou Čechy a Moravu okupovali Němci a Kennedyho návštěva na americkém velvyslanectví proto vyvolala jisté pozdvižení. Diplomaté nelibě nesli, že zrovna 20letý studentík, jenž není státním úředníkem, by se měl zajímat o složitou situaci v protektorátě. I když s jeho návštěvou nesouhlasili, nakonec tlaku ze strany Kennedyho otce ustoupili a JFK tak měl jedinečnou možnost poznat z první ruky okupační mašinérii na území Čech a Moravy. Tuto zkušenost považoval za velmi cennou a využil ji ve své závěrečné diplomové práci. 

 

Francie a Anglie neměly jinou volbu než Hitlerovi ustoupit

Za téma své diplomky si student Kennedy zvolil mnichovskou dohodu a politiku appeasementu, která k ní vedla. Dokončil ji v roce 1940, získal za ni druhé nejvyšší možné hodnocení a ukončil tak studium na univerzitě s vyznamenáním. Jeho otce hned napadlo, že by nebylo na škodu diplomovou práci přepracovat a vydat v knižní podobě. Sehnal vydavatele a zajistil pro syna zkušeného novináře, aby mu pomohl text stylisticky vypilovat. Kniha vyšla ještě v roce 1940 pod titulem Proč Anglie spala (Why England slept) jako jasná narážka na Churchillovu knihu z roku 1938, nazvanou Když Anglie spala. Oproti ní však Kennedy ve své práci obhajoval tezi, že Británie v roce nebyla na válku připravena a Chamberlain tak neměl jinou volbu, než Hitlerovi ustoupit. Tvrdil, že kdyby šly Anglie s Francií v roce 1938 do války, zřejmě by prohrály, což by podle něj mělo z dlouhodobého hlediska katastrofálnější následky.

 

Kniha se stala bestsellerem, jen v Británii a Spojených státech se jí prodalo 80 tisíc výtisků, a Kennedy tak poprvé poznal, jak chutná být celebritou. Na honorářích vydělal 40 tisíc dolarů, ovšem výtěžky z prodeje knihy v Británii věnoval na pomoc britskému městu Plymouth, které krátce předtím bombardovalo německé letectvo. Z amerických tržeb si pak pořídil kabriolet značky Buick.

Kennedy stejně jako jeho otec zastával názor, že Amerika by neměla Německu vyhlašovat válku, na druhou stranu však na Harvardu organizoval studentskou sbírku na pomoc napadeným evropským národům. Když do čela Británie nastoupil rázný a kurážný Winston Churchill, stal se brzy jeho obdivovatelem a z pozice appeasementu se přesunul k obhajobě politky intervence. Několik týdnů před útokem na Pearl Harbor narukoval k námořnictvu a až do konce války sloužil hrdinně v Jižním Pacifiku. 

 

Fascinace Hitlerem

Ovšem ani po porážce Německa a odhalení hrůz holocaustu nepřestal být JFK fascinován postavou Adolfa Hitlera. Při své další návštěvě Německa v srpnu 1945 si šel prohlédnout Hitlerovu bavorskou rezidenci Berghof i jeho pověstné Orlí hnízdo a do svého deníku si tehdy poznamenal:

„Kdokoli, kdo navštívil tato místa, si dokáže představit, že za pár let se Hitler vynoří z nenávisti, která ho nyní obklopuje, a bude považován za jednu z největších postav, jaká kdy žila.“  A dále pokračoval: „Na způsobu jakým žil a jak zemřel, je něco tajemného, co ho přežije a zůstane živé. Stane se z něj legenda.“

Tehdy si však budoucí americký prezident neuvědomil, že něco podobného bude možné jednou napsat o něm samém.  

 

Jan Kyzlink

 

ZDROJ ZDE:

http://extrastory.cz/kennedy-navstivil-v-roce-1939-okupovanou-prahu-a-obhajoval-mnichovskou-dohodu.html


 

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Aliance národních sil