Zde je telegrafický poukaz na lidovecký mýtus: „Co bylo ukradeno,musí být navráceno“.
Kdybychom to obrátili, pak: „Co bylo ukradeno restitucemi, de facto restauracemi, musí být státu navráceno!“
….. Josef II., TGM ani Beneš neznárodňovali, ale zestátňovali…..
I) Josefinské reformy konfiskovaly majetky církevních řádu tzv. žebravých a kontemplativních, ponechaly však majetky řádů školských a nemocničních (Voršily, Milosrdní).
II) Konfiskace majetku za I.republiky byla v duchu Washingtonské deklarace, že církevní velkostatky a velkostatky šlechty nad 150 ha budou zestátněny pro parcelaci selského lidu, a toto prosadil agrárník Švehla. To byla tzv. I. a II. pozemková reforma 1919-1926.
III) Beneš zestátnil majetky církve provinilé proti dekretům, stejně jako majetky šlechty provinilé proti dekretům a Pařížské reparační dohodě.
Samozřejmě, že tzv. světský restituční a církevně restituční zákon šly před rok 1948. Toto prolomení nastalo již při nástupu V. Havla v případě jeho a Schwarzenbergovy restituce, ale o tom je zakázáno mluvit. Novelu světského restitučního zákona prosadili lidovci a církevní zákon o veledaru církvím – i těm neexistujícím – v rozhodné době prosadili lidovci s ODS a TOP a těmi přívažky. ČSSD hanebně podvedla voliče a zradila jako vždy, když jde o osud národa.
Takže ve státě, kde platí zákony I.ČSR i III.ČSR stále, dochází k jejich prolamováni silami Vatikánu a jeho spřeženců.
Nikdo se nikdy nezabýval přesným soupisem majtků spravovaných církvemi a naopak bylo tomuto úporně bráněno. Výsledek je učitelem hlupáků, jak říkal Aristoteles.
PhDr. Jiří Jaroš Nickeli
