U příležitosti neformálního setkání Společenství nezávislých států v Petrohradě podnikl ruský prezident Vladimir Putin historický exkurz k počátkům Druhé světové války. Impulsem k tomu byla rezoluce Evropského parlamentu z 19. září 2019 o důležitosti zachování historické paměti pro budoucnost Evropy. Tam je položen důraz na tzv. pakt Molotov-Ribbentrop, který měl rozdělit nezávislé evropské státy mezi dva totalitární režimy, což mělo údajně vést k rozpoutání válečného konfliktu. Také se zde Rusko žádá, aby ukončilo úsilí o překrucování historických faktů podporujících teze, že skutečnými strůjci války bylo Polsko, baltské státy a Západ. Jak Putin upozornil, nic podobného Rusko netvrdilo.
Putin začal výklad od jádra věci – versailleských smluv z roku 1919, upravujících stav v Evropě po konci Velké války, které se pro Německo staly symbolem hluboké nespravedlnosti a národního ponížení. Fakticky se mluvilo o ožebračení Německa. To mělo vyplatit válečné reparace v ekvivalentu 100 tisíc tun zlata, což byla obrovská suma (USA měly tehdy zásoby 8130 tun). Odtud pramenily radikální a revanšistické tendence. Toho se aktivně chopili ve své propagandě nacisté, kterým dal Západ jakýsi bianko šek na odplatu. Příznačný je v této souvislosti citát frnacouzského velitele Ferdinanda Foche: „Tohle není mír, nýbrž příměří na dvacet let.“ V odhadu doby se prakticky nemýlil. Pochybnosti vyjádřil také tehdejší americký prezident Woodrow Wilson: „Naší největší chybou bylo dát Německu záminku se jednoho dne pomstít.“
Křehkou evropskou bezpečnost bylo možné zachovat i po příchodu Adolfa Hitlera k moci, jenže jeho evropští sousedé se snažili obrátit wehrmacht na východ. Hitler deklaroval zájem Německa na zachování silného a národního Polska, nezávisle od vývoje v Rusku samotném. „Pokud jde o bolševické, carské nebo jakékoli jiné Rusko, Německo se k této zemi bude vždy chovat se zvýšenou ostražitostí. Existence silné polské armády snímá z Německa významné břemeno. Divize, které je Polsko nuceno držet na ruských hranicích, zbavuje Německo dodatečných vojenských výdajů,“ nechal se slyšet Hitler. To spíše připomíná vojenský blok proti Sovětskému svazu.
Veškeré dostupné archivní dokumenty naznačují, že cestu k válečnému konfliktu planetu otevřeli evropští politici, schvalující Hitlerovy ambice. Klíčem k pochopení je nám Čechům neblaze známý Mnichovský diktát z roku 1938, který spolu s Hitlerem a Mussolinim podepsali premiéři Velké Británie a Francie Chamberlain a Daladier.
„Dnes jsme svědky zneuctění památníků a hrobů těch lidí, kteří ve válce vítězili, kteří v Evropě umírali a osvobozovali tyto země od nacismu. Rudoarmějci byli samí prostí lidé. V zásadě šlo o rolníky, pracující, mnozí z nich také trpěli pod stalinským režimem. Někomu byl vyvlastněn majetek, příbuzní dalšího byli posláni do gulagu. A tito lidé zemřeli, aby osvobodili evropské země od nacismu. Teď bourají jejich památníky i kvůli tomu, aby nevyplavala na povrch fakta o faktickém komplotu tehdejších evropských představitelů s Hitlerem. Nemstí se bolševikům, ale dělají vše proto, aby zakryli svoje tehdejší postoje,“ upozornil Putin.
Právě tento dokument rozvázal Hitlerovi ruce a umožnil mu vtrhnout do Československa, kterému Sovětský svaz nabízel vojenskou pomoc. Rozparcelování suverénního státu se s uspokojením zúčastnilo i Polsko.
O mnohém svědčí hlášení polského vyslance v Německu, když Hitler navrhoval vysídlit židy z evropských zemí do Afriky. „Jestli dojde k takovému řešení, postavíme Hitlerovi ve Varšavě znamenitý památník,“ referoval svému ministru zahraničních věcí.
„Mám dojem, že v současné Evropě je snaha přesunout vinu, včetně rozpoutání Druhé světové války, z nacistů na komunisty. Víme, kdo byl Stalin, ano, dali jsme mu naši podporu, ale myslím, že faktem zůstává ta skutečnost, že to bylo nacistické Německo, které 1. září 1939 napadlo Polsko a 22. června 1941 Sovětský svaz,“ zdůraznil Putin.
Poláci byli ochotni se paktovat i s ďáblem, pokud by to bylo zaměřeno proti Sovětskému svazu. Důkazem je výrok tehdejších polských představitelů, že Němec i jako nepřítel zůstává Evropanem a člověkem pořádku. Francouzský vyslanec Leon Noël na to reagoval slovy: „Polsko brzy zjistí, co je to Evropan a člověk pořádku, v září 1939 to poznají sami na sobě.“
Smlouva mezi Sovětským svazem a Německem byla poslední z těch, které byly podepsány evropskými zeměmi v zájmu zachování míru v Evropě. „Sovětský svaz přistoupil k podpisu této smlouvy až poté, co byly vyčerpány všechny možnosti a byly odmítnuty všechny návrhy Sovětského svazu k vytvoření společného systému bezpečnosti antifašistické koalice v Evropě,“ připomněl Putin.
Úlohu SSSR při porážce nacismu současníci oceňovali objektivně. Důkazem jsou slova nového prezidenta USA Trumana: „Hluboce si ceníme velkolepého vkladu, přineseného mocným Sovětským svazem do oblasti civilizace a svobody. Prokázali jste schopnost svobodomyslného a v nejvyšším smyslu chrabrého národa zničit zlé síly barbarství, jakkoli silné mohou být.“
„Zdá se mi, že společně nemůžeme zapomenout na hrdinské činy našich otců. Bylo by velmi dobré, aby i naši kolegové na Západě obecně a v Evropě zvlášť měli toto na paměti. Nechtějí-li poslouchat nás, ať poslouchají uznávané vůdce svých zemí, kteří věděli, co říkají, a znali tyto události z doslechu,“ přál si Putin.
Čím více uběhlo od konce války času, tím víc se na mezinárodní scéně snižovalo vnímání, kdo je přítel a kdo nepřítel. Žvásty o Druhé světové válce slouží těm, kteří jsou proti Rusku. „V minulosti i současnosti straší Ruskem, carským, sovětským, současným. Nic se nemění, není důležité, jaké Rusko je, smysl zůstává,“ zakončil své vystoupení ruský prezident.
PhDr. TOMÁŠ KALÁB, Ph.D., Vlastenecké sdružení antifašistů
