Kam vítr, tam plášť!

„Kam vítr, tam plášť! Pro pár špinavejch zlaťáků a pro falešnou slávu, zradí člověk člověka i sám sebe – to je ale duševní bída, což?“

Představte si, že máme stroj času a posuneme se o 30 let zpět – do roku 1989…

U pomníku maršála Koněva se schází vedení Komunistické strany Československa a její členové:

• Pavel Telička, člen KSČ, budoucí europoslanec a horlivý eurocokoli.
• Petr Pavel, člen KSČ, přísahající nejen věrnost KSČ, ale také věrnost Československé lidové armádě a vojskům Varšavské smlouvy, kádrová rezerva, budoucí generál a dnes zuřivý antikomunista,
• Tomáš Zima, člen KSČ, budoucí rektor Univerzity Karlovy, stojí vedle soudruha
• Mikuláše Beka, člena KSČ, budoucího rektora Masarykovy univerzity a senátora za ODS,
• Petr Dvořák, člen KSČ, budoucí ředitel dezinformační České televize, na kterou nesmí ani finanční úřad,
• Vladimír Dlouhý, člen KSČ, který si odskočil ze studií v Lovani (Belgie) – na nejstarší katolické univerzitě na světě (kde přece mohl studovat každý, nebo ne?).

Soudruzi zatruchlí, zavzpomínají, zarecitují báseň, položí květy a slíbí věrnost SSSR navždy.

Za rohem je pozoruje člen KSČ a agent StB s krycím jménem Plavec, jistý Jaromír Štětina – budoucí agent ukrajinské SBU, europoslanec, dnes velký antikomunista a rusobijec.

A tak by se dalo pokračovat.

Mezi jinými soudružka Šabatová, Dobrovský, Uhl, Pithart, Rychetský, Jičínský atd. atd.atd.

Ti dříve narození si tyhle převlékače kabátů velice dobře pamatují.

A teď jsme již zpět v roce 2020… a stále titíž lidé dále řídí tenhle cirkus.

Přišlo emailem od neznámého autora.