Jsem vlastenec?!

„Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit.“
Aischylos

„Kdo chce pohnout horou, musí začít malými kameny“
Konfucius

Své pojednání jsem uvedla dvěma citacemi, které dle mého názoru stručně vystihují to, o čem chci psát, případně se podělit se členy a sympatizanty Aliance národních sil a i s dalšími, které si dovolím nazvat lidičkami se zdravým selským rozumem a těmi, kteří nejen, že vidí, že císař je nahý, ale důležité je to, že se to nebojí říct nahlas.

Ještě na úvod si dovolím informovat, že jsem občan České republiky (dříve Československé), který prožil první půlku svého života v jednom (tom špatném a zavrženíhodném) režimu a druhou půlku v režimu jiném (tom správném, západním, kapitalistickém), od maturity pracuje (státní podnik, veřejná správa) a odvádí do společné státní kasy nemalé částky ve formě daní a odvodů – s přestávkou 2 let, kdy jsem čerpala rodičovskou dovolenou. Život mě, jak se říká házel do různých životních situací (v pětadvaceti mi zemřel otec, v osmadvaceti první manžel na ALS, zaváděla jsem na našem okrese v roce 1995 novou agendu státní sociální podpory jako šéfka referátu okresního úřadu, 3 volební období jsem v mém bydlišti fungovala jako uvolněná starostka, vystudovala jsem dálkově bakaláře v politologii a magistra veřejné správy a ještě navíc v „cizině“ – v Bratislavě, vychovávám sama nyní 15-letého syna – studenta gymnázia a také mě stihl rozvod s druhým manželem, jo, a abych nezapomněla, také jsem absolvovala i exekuční martyrium mého bratra – ten mezitím stihl zemřít a exekutorská mafie nasála i majetek společný.

Nicméně, NYNÍ jsem zde, pracuji opět na sociální agendě SSP, kam jsem se po 14 letech vrátila, jsem zdravý vlastenec, který se nespokojuje s přežíváním v liberální totalitě. Stručně řečeno, to vše, co jsem zažila a prožila mi dává právo analyzovat, porovnávat, komentovat a hodnotit a to i veřejně.

Já se ve svém pojednání chci dostat ještě dál. Tím myslím z uváděných informací i vyvodit návrhy řešení, co dělat, jak dělat. Stejně tak, jak je uvedeno v Konfuciově citátu, já ani my, jednotlivci nepohneme najednou horou, musíme každý sám za sebe začít těmi kamínky. Musíme a to hned. Událostí, nám a českému národu nepříznivých, každým týdnem a dnem geometrickou řadou přibývá. Už není čas! Pud sebezáchovy, který mi radí, není rasismem. Návrat k přírodě a sám k sobě, není esoterikou, návrat k historii svého národa láska ke své vlasti není náckovství. A když vezmu příklad z přírody: zvíře, které v drsné přírodě ztratí pud sebezáchovy, zahyne.

Asi nemá smysl se doširoka rozepisovat a analyzovat, kde a jak se nacházíme jako občané České republiky. Každodenně zažíváme důsledky třicetiletého společenského „vývoje“. Abychom pochopili, musíme jít zpět a zjistit příčiny. A právě zde vidím hlavní úkol alternativy, vlastenců a vůbec nás, kteří víme, že musíme pohnout horou a musíme každému jednomu vysvětlit úlohu toho jeho „kamínku“ a jednoduše pro pochopení vysvětlit ty příčiny. Spoluobčané jsou na různém stupni poznání, to za prvé, a za další – nesmíme zapomínat, že je velká skupina lidí, která s horou pohnout nechce, protože ze stávajícího stavu finančně profituje. Tito vědí, nebo tuší, tak v souladu se rčením „bližší košile než kabát,“ žádné příčiny nevidí a ani nechtějí slyšet. Víme, o koho se jedná.

Naším úkolem je podchytit právě tu většinu lidí, která finančně nejenže neprofituje, ale naopak z jejich práce, daní atd. je liberální totalita živena. Pomáhat lidem otevírat oči. Ze zkušenosti víme, že nemá smysl lidi přesvědčovat, že my máme pravdu a oni ne. Nyní je velmi důležité lidi informovat, informovat a to neúnavně a pořád dokola a další a další a opakovat zejména na příkladech ukazovat CO je pro nás nedobré, proč tomu tak je a co dělat – nabídnout řešení. TO JE HLAVNÍ PRÁCE nás vlastenců. Dovolím si „ tu pomyslnou horu“, se kterou potřebujeme pohnout, shrnout do několika kategorií.

A každou tu kategorii je nutno lidem stručně vysvětlovat, každý sám za sebe. Musíme využít toho, co známe a toho, co funguje na lidi a to je jednoduchost a stručnost. Sice existuje spousta alternativních serverů a blogů a knih, které ještě zcela nezakázali, jsou vhodné, kvalitní. Ale lidi prostě nečtou, moc se nezajímají, ve smyslu: „a to je moc dlouhý, a já tomu nevěřím, a co já s tím udělám jako sám, sám nic nezmůžu.“ Tak jen zopakuji na příkladu, který už jsem jednou kdesi publikovala: Obloha je plná černých mračen těhotných miliony kapek. Kdyby každá z těch kapek si tohle říkala a ohlížela se po ostatních kapkách, jestli jako tedy spadnou, tak přece nikdy nezaprší a zem uschne? No to tedy neuschne!

0. můj malý kámen – dnešní úvod
  A dále na pokračování
I. morálka – proč naše společnost poztrácela morálku; proč svět onemocněl, a my ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním.
II. práce, zaměstnání a finanční zabezpečení rodin v dnešní době (ekonomická mikroúroveň)
III. rodina – statut rodiny: máma, táta a děti
IV. škola, výchova, vzdělání
V. sociální zabezpečení a zdravotnictví
VI. životní prostředí, příroda
VII. ekonomická situace, globalizace – (ekonomická makroúroveň)
VIII. demokracie – svoboda

Musíme lidi kolem sebe (protože zatím JEN formou voleb mohou něco změnit) vytáhnout z pasivity a nenechat stylem salámové metody a procesem pozvolného vaření žáby je nechat v pasivitě prohlubovat důsledky neoliberální totality. Ať už se zvednou od Modrých a Růžových zahrad v Ulicích a fotbalu a od pavlačových informací, kdo s kým za kolik a kde, jimiž média překrývají skutečnosti, které jsou důležité a pro společnost zásadní. Vidíme, že média, když už o nějakých skutečnostech informují, tak neopomenou opatřit sdělením, že je to vlastně pro „DOBRO“ občanů. Takže zásadní je poučka: když nám řeknou v médiích, že je to pro naše dobro, měla by začít blikat kontrolka, protože je to opačně; další poučkou je to, že když v médiích někoho chválí – kontrolka! Je to náš „nepřítel“. Jakmile někoho označkují fašistou, extrémistou, homofobem, nacistou atd. de fakto, je to někdo z nás (vlastenců a normálních lidí se zdravým selským rozumem a názorem, prostě lidí, kteří nemají ten jejich „správný“ názor a nesdílejí tu demokracii „po jejich“.) Toto onálepkování se nevyhne ani dlouholetým renomovaným vědcům, odborníkům, kteří si dovolili komentovat to jejich „dobro“. Ti pak mají smůlu a do médií už nemají šanci se dostat. Zatím je možnost využívat alternativní vlastenecká média, která nemají takový potenciál oslovit miliony lidí, ale díky za ně.

Nemůžeme a nesmíme propadat beznaději. Přesně ve stylu hlášky naší paní předsedkyně doktorky Vítové: „nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme.“ Český národ vždy v časech zlých zmobilizoval v sobě svůj sebezáchovný pud. A co je v této souvislosti těžko pochopitelné, ještě nesnadněji doložitelné, je poznatek, že tu záchranu národa uskutečnila za nemalých osobních obětí 10% občanů českého národa a byli to ti praví nepodplatitelní nekolaborující vlastenci.

Role vlastenců a národovců je vůbec složitá. Jejich pracovní zařazení díky svým názorům, postojům a přesvědčení jim neumožňuje mít stotisícové platy a odměny, kterými si de facto liberální totalita platí své loutky. Vlastenci musí z nějakých peněz platit své nájmy, energie, musí něco jíst a do něčeho obléci nejen sebe, ale i své děti. Tito lidé nemají luxusní vily s pěti koupelnami, vířivkou a krytým bazénem, nejezdí „audinami“ a „esuvečky“. Za své názory jsou „demokraticky“ dehonestováni a v horším případě vyhozeni z práce pod rouškou sofistikovaně nastavených pravidel zaměstnavatele. A čím je vlastenec „radikálnější“ve svých postojích, tím rychleji je „odkloněn“. Pokud vlastenec pozvolna a méně radikálnější metodou nastavuje zrcadlo svým spoluobčanům a říká jím, že ten císař je nahý, tak má samozřejmě větší šanci „na přežití“ Ale! Ptám se: Jak dlouho to psychicky a ekonomicky vydrží snášet nejen on, ale i jeho rodina, děti, partneři, rodiče? Pokud je zásadový patriot a vlastenec a má za sebou i životní karamboly osobního rázu – pak vydrží. Ale kolik z nás takových je? Rány ze všech stran dokáže snášet jen opravdu silný a vytrvalý jedinec. A většina našich spoluobčanů tráví bohužel svůj každodenní život konzumem, pasívním sdílením toho, co je nám servírováno materialisticky naladěnou společností. A stále dokola a dokola je té většinové společnosti vnucována mainsteamová masírka.

 Malá odbočka:
U pojmu VLASTENEC a NACIONALISTA, bych se ráda zastavila. Na mém popisku je i názorně vidět posun ve vnímání a narativu například u těchto 2 slov. Mí předci měli velice kladný vztah ke knihám a literatuře, a já to díky, podědila, takže má knihovna obsahuje i starý vázaný Slovník jazyka českého od Františka Trávníčka, vydaného v roce 1952 Slovanským nakladatelstvím, jedná se o čtvrté přepracované a doplněné vydání. Zde je uvedeno:

Nacionalista = národovec = domorodec, vlastenec
Patriot = vlastenec
Vlastenec = milovník vlasti, národní smýšlení a snažení

—–

V novém slovníku, Akademie věd ‚ČR Üstav pro jazyk český, autor. Kolektiv autorů pod vedením Věry Petráčkové a Jiřího Krause vyd. Acadenia Praha 1998

Nacionalista = stoupenec nacionalizmus
Nacionalizmus 1. Ideologie a politika, která jednostranně zdůrazňuje význam národa jako společenské jednotky; 2..vlastenectví ‚(zastaralé)
Patriot = vlastenec
Slovo Vlastenec vůbec slovník neobsahuje

———-

Takže tolik k úvodnímu pojednání. Ráda bych předeslala „ochutnávku“ k dalšímu pojednání, které jsem nazvala I. morálka. Je to vlastně pár takových tezí, které jsou vlastně i odpově’dmi na to, proč jsme tam, kde jsme a proč a jak k tomu došlo.
10 triků, pomocí kterých se ovládají masy

1. Odvracení pozornosti
Hlavním prvkem sociálního řízení je odvádění pozornosti lidí od důležitých problémů a rozhodnutí politických a ekonomických vládnoucích kruhů. Děje se tak prostřednictvím neustálého nasycování informačního prostoru bezvýznamnými poselstvími.

2. Problém – reakce – řešení
Vytvoří se problém, druh “situace”, který má vyvolat určitou reakci mezi obyvatelstvem s tím, aby si ono samo vyžádalo přijetí opatření, které jsou potřebné pro vládnoucí kruhy. Například uvolnit spirálu násilí ve městech nebo organizovat krvavé teroristické činy, aby občané požadovali přijetí zákonů na posílení bezpečnostních opatření a prosazování politiky, která porušuje občanské svobody.
Nebo způsobit nějakou ekonomickou, teroristickou nebo technogenní krizi, aby přinutily lidi přijmout v jejich myslích opatření k odstranění důsledků, jako “nevyhnutelné zlo”, ačkoli tyto porušují jejich sociální práva. Je třeba ale pochopit, že krize se samy nerodí.

3. Postupnost
Jestliže chce kdokoliv dosáhnout přijetí nějakého nepopulárního opatření, stačí ho postupně po částech zavádět do praxe – pomalu, systematicky, každý den, rok za rokem. Tímto způsobem byly v 80-tých a 90-tých letech globálně zavedené nové sociálně ekonomické podmínky (neoliberalizmus). Minimalizace funkcí státu, privatizace, nejistota, nestabilita, masová nezaměstnanost, plat, který již neposkytuje slušný život. Kdyby se to všechno stalo současně, určitě by to vedlo k revoluci.

4. Oddálení
Další způsob, jak prosadit nepopulární rozhodnutí, je prezentovat ho jako „bolestivé, ale do budoucna nevyhnutelné“. Díky tomu získáte souhlas občanů v přítomném okamžiku s jeho realizací v budoucnosti. Zaprvé, protože se to nestane okamžitě. Za druhé, protože většina lidí má vždy tendenci k naivním nadějím, že “zítra se vše změní k lepšímu” a nakonec se podaří vyhnout obětem, které se od nich požadují. To dává občanům více času zvyknout si na myšlenku změny a pokorně je přijmout, když přijde čas.

5. Infantilizace národa
Většina propagandistických projevů určených pro širokou veřejnost využívá takové argumenty, znaky, slova a intonaci, jako když mluvíte o dětech středního věku, lidech s retardovaným vývojem anebo o mentálně postižených. Čím více se někdo pokouší oklamat posluchače, tím více používá dětskou řeč. Proč?

6. Důraz na emoce
Ovlivňování emocí je klasická metoda NLP, tedy neuro-lingvistického programování, která se zaměřuje na blokování schopnosti racionální analýzy u lidí. Používání emocionálního faktoru v komunikaci umožňuje otevřít dveře do podvědomí a tam pak rozvíjet jisté myšlenky, touhy, obavy, strach, nátlak či vytvářet stabilní vzorce chování. Tato technika využívá faktu, že emoce často bývají nepřítelem logiky.

7. Debilizace obyvatelstva
Důležitou strategií elit je zabezpečit, aby obyčejní lidé nebyli schopní porozumět technikám a metodám, které k jejich manipulaci, ovládání, kontrole a podřízení se jejich vůli používají.

8.Propagace průměrnosti
Vládnoucí skupiny se snaží zakořenit mezi lidmi myšlenku, že je v pořádku a moderní být hloupý, vulgární a zlý (Řeporyjec náš vzor – má zelenou). Tato metoda je neoddělitelná od té předcházející (Debilizace obyvatelstva), protože všechno průměrné se v moderním světě objevuje a produkuje v obrovských množstvích. To platí v jakékoliv sociální sféře – od náboženství a vědy, až po umění a politiku.

9. Pěstování pocitu viny
Další úlohou systému je, aby se člověk domníval, že on sám je vinný za svoje neštěstí díky nedostatku svých mentálních schopností nebo úsilí. Výsledkem je, že namísto vzpoury proti hospodářskému systému se člověk začne sebe-poškozovat, začne se obviňovat za všechno, co způsobuje jeho depresivní stav, který vede k jeho nečinnosti. Je to začarovaný kruh.

10. Zneužívání vědomostí o lidské přirozenosti
Posledních 50 let vědeckého pokroku vedlo k vytvoření prohlubující se mezery mezi vědomostmi obyčejných lidí a informacemi, které využívají vládnoucí třídy. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii má systém k dispozici pokročilé znalosti v oblasti fyziologie a psychiky člověka. Ve většině případů to znamená, že systém má větší sílu a větší kontrolu nad lidmi, než lidé sami nad sebou…

 

Příští rok čekají parlamentní volby Českou republiku. Máme před sebou ještě velice mnoho práce.

 

Mgr. Irena Stránská, členka ANS

 


 

 Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil