Stát není nadřazen jednotlivci, stát je tvořen souhrnem jednotlivců. Jakmile se stát pokusí zlomit jednotlivce, aby se zachoval jako celek, zrazuje původní myšlenku státu, poruší společenskou smlouvu a zradí svého jediného smluvního partnera, “občana”. Žijeme v době, která jednou bude popsána v čítankách dějepisu jako období, kdy jsme si zvolili skupinu lidí, která neumí vládnout. Především nechápou funkci státu a řízení státu jako takové. Uvedu zjednodušené vysvětlení.
Řízení firmy je souhrn rozhodování, které má za cíl zisk. Řízení státu má za cíl zvyšování životní úrovně obyvatelstva. Z toho vyplývá, že úkol státu je v neustálém vyrovnávání rozporu mezi potřebami lidí, státu a firem. Stát tedy nejde řídit jako firmu, protože když tak učiníte, zradíte potřeby obyvatel žijících ve státě. Naopak když upřednostníte stát, zamezíte přirozenému vytváření nových hodnot. Dalším příkladem je rezignace státu na vlastní procesy.
Ústava státu je základní zákon a její nejvyšší právní norma. Pod ústavou jsou zákony a pod zákonem jsou teprve vyhlášky. Vyhláškou nelze omezit to, co vám zákon nezakazuje a už vůbec ne to, co vám ústava zaručuje. Asi tvůrci různých vyhlášek neumí číst, možná právě proto Nejvyšší správní soud zrušil desítky nařízení. Jedná se o pohrdání naší ústavou i zákony. Stát má za úkol v období klidu a míru vypracovat protokoly, jak se chovat v nestandardních situacích, a to v souladu s našimi právními předpisy. Odborníci navrhnou řešení v době, kdy na ně není vyvíjen žádný tlak. Vedení státu při vyhlášení například pandemie má stát řídit bez emocí a zmatku.
Rostislav Čuba
Celý text ke stažení ZDE: