Tak, jako měl můj 3. příběh o prokorupčených 14 miliardách korun z našich peněz šokovat rozsahem škody, kterou dokáží čeští politici, česká policie, naši poslanci a justice přejít jen tak bez mrknutí oka, aniž by tato ohromná rozkradená částka nějak pohnula jejich svědomím, tak můj 4. příběh by měl šokovat tím, jaké všechny kriminální činy dokáže policie v této zemi zmanipulovat a zakamuflovat.
Aby to nevypadalo, že sedím s fajfkou doma a příběhy si tvořím sám jako muž z Acapulca, tak jen dodávám, že jsem všechny tyto moje 4 příběhy již dříve publikoval někde na alternativních stránkách. Nejvíce jsem se věnoval tématu rozkradené elektrárny Adularya v Turecku, ta mi ležel v žaludku nejvíce. Teď jsem ve své prázdninové sérii srovnal své příběhy od jedné časové osy z hlediska jejich publikování, abych u čtenáře vyvolal kumulativní šok z toho, co vše je v této banánové republice možné.
Svůj 4. příběh jsem publikoval například již i na stránkách Národní demokracii viz.:
kde je i foto mého krku po útoku českého policisty na moji krční tepnu, která ho musela vydráždit k nepříčetnosti.
Jak se tedy tato moje krční story odehrála.
Jistě si vzpomenete na tu vlnu nenávisti, která se tu vzedmula před 3 roky proti Bělorusku, kdy si někdo vysnil, že ted´ je ten správný čas pro ukrajinizaci Běloruska a k zavlečení barevné revoluce do této poklidné země. A taktéž i Česká republika chtěla přiložit to svoje pověstné polínku na inkviziční hranici, jako tenkrát ta dobrotivá žena Husovi v Konstanci. Říkalo se ty tři roky zpět, že se tu cvičí někde v Jižních Čechách běloruští rozdmýchávači barevných převratů, kteří tu mají být vycvičeni a pak vrhnuti zpět do Běloruska do tavícího kotle. Tím ale nechci říci, že už se tu dnes necvičí ti, kteří mají být nasazeni do potyček s běloruskou policií, aby se pak celý ten svět mohl dívat na tu údajnou brutalitu běloruské policie při potlačování tzv. poklidných protestů v Bělorusku. Jen se jaksi ten celý svět zapomněl dívat, jak tu u Národního muzea buší čeští těžkooděnci do pana Kočího dne 11.3.2023, a kdyby prošlo obrazovkami, jak mě český policajt škrtil na Malostranském náměstí v srpnu roku 2020 za vyjádření mého politického názoru, jistě by to leccos diváků ve světě napovědělo o naší banánové republice.
Naštěstí svět již zažil, jak si svojí netečností ke koláčkům „FUCK EU MADAM NULANDOVÉ“ zadělali Ukrajinci na to, co tam mají dnes, takže už ten pokus o barevnou revoluci v Bělorusku jaksi neměl tu šťávu. Jedinou obětí tohoto pokusu o puč jsem nakonec mohl být jen já sám.
V tomto duchu importu rozvratu do Běloruska přispěchali tenkrát Piráti z Prahy 6 a uspořádali dne 15.8.2020 proti-běloruskou demonstraci v Praze, jež měla ve vínku „Vyjádření nesouhlasu s oficiálními výsledky běloruských voleb a s brutalitou běloruské policie, potlačující mírné protesty v zemi“.
A protože jsem měl tucha, kam tato taškařice v Praze má směřovat, tak jsem si doma namaloval transparent „Ať žije Lukašenko, ukaž CIA tvrdou pěst“ a vyrazil jsem s těmito zahraničními účastníky zájezdu k nám do jejich průvodu. Nevím, kolik se tam těch demonstrantů tenkrát sešlo, možná tak 250.
Ale, nejdříve mi tam na shromaždišti každý z přítomných demonstrantů vynadal, že jsem prý provokatér a fašista, na což jsem já odpovídal, že já nejsem fašista, že jsem jen člověk s jiným názorem na věc. A každý mi tam také ukazoval v mobilu nějakého člověka, co leží na posteli a má modrou nohu. Já si v duchu říkal, jo holenkové, kdyby v tom listopadu roku 1989 byly už mobily na světě, tak by zase každý z nás ukazoval na mobilu všem okolo fotku mrtvého studenta Šmída. Ale na toto poznání, jak se podvrhem dělají z lidí hlupáci, na to musíte ještě trošku dorůst.
Tu sprchu slovních útoků na mě na začátku demonstrace jsem přežil, ale nebyli tam jenom Bělorusové, byli tam i Rusové v tomto nenávistném průvodu, a tak jsem pochopil, že oni mají asi společné výcvikové středisko v těch Jižních Čechách.
Jen takovou drobnou poznámku. Jak je sem k nám do republiky navozí a školí je tu někde odtržené od běžného života, tak oni se drží představy, že za nimi tu stojí celý český národ. Když se pak ale setkají s realitou, že velká část národa je proti této politice, kterou tu vede tato vláda, tak jsou z toho celkem v šoku. Já už jsem se několikrát poškorpil i s Ukrajinkami z toho samého důvodu, že oni když narazí na jiný názor, než zde tvrdí česká propaganda, tak je to vytáčí k nepříčetnosti. Oni si všichni myslí, že my tu máme stejné názory, jak tvrdí Fiala a česká zmanipulovaná propaganda. Asi by ty školené studenty měli více pouštět mezi lidi, aby přičichli trošku k místní realitě.
Ale vrátím se k tomu průvodu. Když se konečně tento nenávistný průvod dal do pohybu, tak za mnou začal běhat nějaký takový drobný střapec a pořád něco slovně namítal a gestikuloval proti mému transparentu. Pak jsem ho v jedné chvíli viděl, jak kráčí ruku v ruce s jedním českým policistou a něco tam spolu diskutují, a nebylo těžké se domyslet, že se baví o mně. Přidal jsem tudíž do kroku, abych jim zmizel z očí v domnění, že sejde z očí, sejde z mysli. Ale to jsem se spletl. Na začátku Malostranského náměstí mi najednou někdo skočil na záda, vytrhl mi můj transparent a praštil s ním o zem. Ano, byl to ten malý střapatý kluk, který jak mi vytrhl ten transparent a praštil s ním o zem, tak se vydal zpátky směrem ke třem přicházejícím českým policistům, protože tušil, že již překročil míru mé tolerance.
Já zůstal na pár vteřin ohromen tou drzostí a řešil jsem, co včil, zdali zvednout ten transparent, po kterém ti další účastníci průvodu s velkou chutí šlapali, anebo jít dotyčnému dát jednu přes …, no víte co. Než jsem to stačil domyslet, tak mě zezadu uchopil loktem pod krk přesně ten samý policista, kterého jsem viděl předtím jít s tím Bělorusem a ten mě dovlekl ke sloupu podloubí na začátku Malostranského náměstí a vrazil mi svůj špičatý loket do míst mé krční tepny a začal mě vší silou tlačit proti tomu sloupu kamenného podloubí. Jak dlouho takto trápil moji krční tepnu, to jsem se pak dozvěděl až z dopisu z obvodního státního zastupitelství, že chybí 4 minuty záznamu na kamerách a z toho jsem se dozvěděl, jak dlouho jsem byl trýzněn policistou.
Co mi pak vrtalo v hlavě, že jak je možné, že když jsem přidal do kroku v tom průvodu, a utrhl jsem se jak tomu Bělorusovi, tak i tomu českému policajtovi, že se mi najednou dostal ten český policista za záda. Myslím tím, když jsem se otočil díky tomu napadení Bělorusem čelem proti směru pochodu, tak jsem toho policistu už měl za zády, i když by tam neměl být. Mám pro to jen jedno vysvětlení, že se ti dva na mém napadení domluvili, že ten Bělorus vyvolá konflikt se mnou a pak nastoupí ten český policista, který mě mezitím obloukem obešel.
Když se mi za tři dny na to objevil na krku cca 10 cm hematom na místě mé krční tepny, tak říkám, a dost brutalitě české policie na demonstraci proti údajné brutalitě běloruské policie, a šel jsem žalovat toho českého policistu na Obvodní státní zastupitelství zde v místě mého bydliště. Byl jsem si celkem jist, že si policie vyžádá záznamy z lokálních kamer, a pak není co řešit. Ale to jsem podcenil intrikánství české Pomáhat a chránit. Najednou nebyly záznamy z kamer z Malostranského náměstí a z Obvodního státního zastupitelství jsem obdržel závěr vyšetřování s výčtem, kdy kterou vteřinu která kamera byla mimo záběr na můj krk. No a zrovinka, když došlo k mému dvojímu napadení, tak byly obě kamery jako by náhodou mimo záznam, a to přesně na celou tu dobu, jak dlouho to dvojí napadení trvalo.
Aby ten důvod chybějících záznamů z kamer na takto frekventovaném místě nebyl trošku podezřelý, tak ještě k tomu se dalo dohromady 7 policistů, kteří učinili prohlášení, že prý v tu samou dobu byli na místě incidentu a mohou potvrdit, že prý se mě ten násilnický policajt ani nedotknul, karamba, a bylo vymalováno. Závěr vyšetřování byl jasný, že jsem si modráka na krku vyrobil já sám, a že zkrátka lžu, jako když tiskne, anebo podle nového žargonu – dezinformuji. To už jsem měl přece problém s českou policií při vyšetřování té turecké elektrárny Adularya, že dezinformuji tím, že říkám pravdu.
Já jsem se nechtěl nechat odbýt a prostěžoval jsem se všemi úrovněmi policejní hierarchie, přes krajskou policii, policejního prezidenta, GIBS, Ministra vnitra až k Ombudsmanovi, a bylo mi to platné jako mrtvému zimník.
Těm všem jsem napsal, lidičky zlatý, vezměte rozum do hrsti, já nejsem takový idiot, abych si na Malostranském náměstí pod policejními kamerami vymyslel nepravdivý příběh o tom, jak mě jeden konkrétní policista napadl, aby mě pak tento policista mohl zažalovat. Lidi rozum do hrsti nevzali a případ skončil v propadlišti dějin a já jako notorický nenapravitelný lhář.
Když jsem o tom tak střízlivě uvažoval, tak si říkám, že ten Bělorus měl něco šlehnutého, a to by vysvětlovalo, jak tam tak bláznivě pobíhal a gestikuloval. Jeho omluvou mohlo být jen to, že přijít na demonstraci Pirátů a být „čistý“ jako slovo Boží, že to by mohla být urážka hostitele.
A to ještě nebylo vše, mezitím se odehrávaly dva doprovodné podpříběhy, o které bych vás nerad připravil. Jak to tedy dopadlo s tím Bělorusem.
Po více než půl roce mně pozvali na přestupkovou komisi na Praze 1, kde jsem se potkal s tím Bělorusem znovu. Tentokrát byl ale čistý, zřejmě už došli ty kouzelné koláčky od madam „FUCK EU“. Ale přišel na mě vyzbrojen o právníka a překladatele. Hned mě napadlo, který mecenáš ti to chlapče asi zaplatil? Nebudu popisovat detaily, ale měl jsem dojem, že jsem tam u komise ten hříšník spíše já, než ten Bělorus. Ten jeho právník si na mě vytáhl, kde jsem co napsal na sociálních sítích a celou dobu jsme se tam bavili jen o tom, co jsem kdy kam napsal. Nikdy jsem se ani nedozvěděl, jestli byl ten Bělorus nějak potrestán, mohl dostat až 20 tis, Kč pokuty a nebo mohl dostat také jen napomenutí.
A ten druhý podpříběh. Během demonstrace mě vyfotila nějaká Havlistická básnířka se jménem Jana Hradílková, a za dva dny na to se to moje foto s ní objevilo na facebookové stránce nějakého Romana Máci s tím, že tam bylo pod tím mým fotem od Hradílkové i moje jméno a rok narození včetně informace, že jsem prý byl na koncertu Alexandrovců v Praze. Ano, byl jsem a 2 x, a když přijedou, půjdu na ně potřetí.
V nelichotivé diskusi pod tím mým jménem se také objevil jeden komentář říkající “At´ toho zmrd.. někdo sejme“. Tak jsem tu Facebookovou stránku Romana Máci vytisknul a šel to nahlásit na policii s tím, že tady tento člověk přece vyzývá k mé fyzické likvidaci. Policie tohoto člověka zjistila, a pozvala si ho k výslechu, a jak mě pak policie informovala asi tak za 10 dní, tak on prý na policie bezelstně prohlásil, že prý tím zmrdem nemyslel mě, ale někoho jiného. A tím to policie uzavřela a odložila.
Uvědomte si prosím, za co dnes dostal Tomáš Čermák 5,5 roku natvrdo, Vždyť on ani neřekl, aby ty zmrd.. nahoře někdo sejmul. Trest Tomáši Čermákovi byl tak nestoudný a skandální, že to přece takto nemůžeme nechat.
Jako perličku dodávám, že jsem tak snad před měsícem potkal toho Romana Mácu. Já ho neznal, jen někdo říká na jedné demonstraci „támhle je Máca“ a já za ním vyrazil a ostře jsem mu řekl, že to je nízké a ubohé někoho dávat na své Facebookové stánky s komentářem „ať toho zmrd.. někdo sejme“. On na mě koukal a tvářil se jako idiot, že neví, o čem to mluvím. Policie mu tenkrát na týden zavřela Facebook v tom srpnu 2020 a v takovém případě dostane i zprávu z Facebooku, proč mu tu stánku zavřeli, a proč mu z ní něco vymazali. Možná, že ho i volala policie, tím si ale nejsem jist, ale hrál si před tím měsícem přede mnou na pěkného hlupáka. I naše básnířka Hradílková musela jít na policii se zpovídat ze svého květnatého básnířského jazyku. Já bývám v těchto věcech důsledný.
Ještě doplním, že cca za 9 měsíců měla přijet do Prahy Cichanouská, napsal jsem si tady transparent, že Americké šlápoty patří do hambince a jel jsem na ni čekat na Staroměstské náměstí. Tam byla svezená ta samá squadra, jako před těmi 9 měsíci, kdy demonstraci organizovali Piráti z Prahy 6. Čekal jsem, že mi tam začnou všichni nastavovat mobila a místo té modré nohy mi tam budou ukazovat můj modrý krk, ale nestalo se tak. Jen najednou všichni byli vůči mně mírní jako beránci. Tak si říkám, ale vida, někdo těm kurzistům zde domluvil, aby se na mě už moc nevytahovali, že jim asi ten dotyčný školitel už podruhé advokáta a překladatele platit nebude.
Jen musím dodat, že ty kurzisty dráždil nejen ten můj transparent na demonstraci, ale dráždil je i Putin na mém triku. Zde je vzpomínka ze stránek, které mi nejsou v žádném případě příznivě nakloněny, a pro také lhali o tomto průvodu, až se ji od pera kouřilo.
Občas si říkám, co kdyby se podařilo tomu policistovi mě na tom Malostranském náměstí uškrtit jako toho Roma v Teplicích, jestli by mi také policisté přišili, že jsem drogově závislý a nenapravitelný kriminálník. Ale to již dnes nezjistím, jak to tenkrát bylo naplánováno.
Ale má to jednu pozitivní stránku. Já si dnes beru zásluhy za to, že jsem možná tenkrát zachránil Bělorusko od války, jako je tomu dnes na Ukrajině. Všichni ti kurzisté z Běloruska když viděli, jak se mnou brutálně naložila česká policie, tak si museli říci, zlatý Lukašenko, jen ať nám ho Pán Bůh zachová na věky.
Je to můj 4. příběh, čtyřikrát jsem se potýkal s policií a státním zastupitelstvím a teď si srovnejte moje případy, které všechny hladce prošly tímto českým trestněprávním mechanismem bez toho, že by někdo měl na triku nějaké to vyšetřování, jako mám já na té Adularyi, a srovnejte to s tresty, které dnes české soudy rozdávají Tomáši Čermákovi, Slávku Popelkovi, Tušlovi, Vrabelovi, Skálovi atd. Připadá vám, že jsme v právním státě? A není vážení s tím něco potřeba už konečně udělat?
Miroslav Kelnar
