Jak bylo objeveno praslovanské písmo a literatura?

1. část

O-PI-SI-JO DU-VA A-TI-JO DU-TO
POPISUJÍ DUCHA A TĚLO NADUTĚ

Lineární B je pradávná forma psaní. Písmo bylo objeveno 5. dubna 1900 na Krétě archeologem Arthurem Evansem, který je také tak pojmenoval. Nalezené tabulky pocházejí údajně z let 1450 až 1200 př.n.l. Další nález se podařil archeologovi Carl Blegenovi v roce 1939 na pevninském Řecku (Pylos). Doba používání písma není známa, ale lze předpokládat, že se používalo dlouho před r. 1450 – možná od 2000 př.n.l. nebo ještě dříve – a také dlouho po roce 1200 n.l. Lineárnímu B se podobá také kyperské a harappské (Pakistán) písmo. Evans se domníval, že písmo není řecké, poněvadž jím psali lidé dávno před příchodem Řeků.

Mylná řecká interpretace je pozdější dílo profesionálních akademických lingvistů, která přetrvává do dnešních dnů a jejich „koryfejové“ si založili univerzitní pseudovědecký obor mykénská řečtina.

Na obrázku vidíme přebal publikace prof. Bartoňka (2007) s vyobrazenou tabulkou KNAs1516 graficky rozdělenou podle zlatého řezu pro dosažení většího estetického dojmu. Autorka obálky: Jarmila Marvanová. Dolní část tabulky je na obálce umístěna v horní části obalu.
Byl jsem zvědavý co je na tabulce napsáno, ale k mému zklamání jsem v knize její překlad nenašel.

14. řádek tabulky odshora:

O_PI_SI_JO_ _DU_VA_ _A_TI_JO_ _DU_TO_
OPISIJO DUVA A TIJO DUTO
POPISUJÍ DUCHA A TĚLO NADUTĚ
Faksimilie 14. řádku Hrozný (1948).

Slavinita lineárního písma

A tak jsem se pustil do jejího překladu sám a za tři měsíce 10 až 16 hodinové denní práce jsem nejdelší nalezený text lineárního B písma rozluštil. (Tureček, 2011). Návod jak postupovat jsem nalezl u Antonína Horáka (1991).
Důkaz slavinity vidíme na 14. řádku obalu Bartoňkovy publikace (nebo také 14. řádku tabulky KNAs1516), který je s pomocí Ventrisovy tabulky přepsán do latinky (O_PI_SI_JO_ _DU_VA_ _A_TI_JO_ _DU_TO_ ).
V dalším kroku se tento řetěz znaků (a zvuků) musí sestavit tak, aby dával smysl. Zde nám pomohl znak : OPISIJO DUVA A TIJO DUTO. Tohle zcela určitě není řečtina, ani mykénská ani jakákoliv jiná. Podobá se to spíše hanáckému dialektu nebo srbochorvátštině. S pomocí Srbochorvatského slovníku (1982) zjistíme, že text znamená POPISUJÍ DUCHA A TĚLO NADUTĚ. Slovo „duto“ nalezneme také v Słownik prasłowianski (1974-2001) ve významu nadutý. V témže slovníku nalezneme také slovo „duva“ ve významu duch. Pozitivní korespondence se Słownik prasłowianski, jehož autoři praslovanštinu zkonstruovali ze slovanských jazyků, dokazuje validitu postupu.
Nápis obsahuje čtyři znaky , jejichž lexikální význam zde působí jako dělitel řetězce znaků do slov. Což se mi jeví jako složitý způsob pro dělení. Ale co naděláme, tak to prvotní Slované zřejmě dělali. Znak se také vyskytuje na dalších tabulkách lineárního písma. Zda také ve funkci dělitele řetězce znaků do slov nebylo zatím zjištěno. Možná, že vedle funkce dělení do slov měl i jinou funkci. Význam znaku tak zůstává zahalen rouškou tajemství. Možná, že jiní starověcí autoři jako dělitele slov používali jiný znak než se ustálila konvence dělení znaků do slov mezerou mezi nimi.
Znalost filosofické kategorie
Vyluštění tabulky KNAs1516 vedlo k objevu a důkazu existence filosofického dualismu již ve starověku. Na něj odkazuje Diógenés Laërtios (1964), což je nejstarší dochovaná učebnice filosofie z roku ca 300 n.l.(https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%Adogen%C3%A9s_Laertios).
Poznámka
Dělání dojmu je tak všechno, čeho mykenologové dosáhli. Svoji pseudo-důležitost zdůrazňuje např. Bartoněk (2007) tím, že skoro každý jeho údajný překlad je objev „královských zbrojířů, služebnic a služebníků božstva“ (PYEn609 str. 287, PYEo211, str. 288), „vladaře, vojenského velitele a jiných funkcionářů“ (PYEr312, str. 291), nebo dokonce osoba „jménem E-ke-ra2-wón pokládána za vysokého pylského funkcionáře, ne-li vůbec za pylského vladaře“ (2007, str. 292) a podobné fantasmagorie. Překonal se na str. 303, kdy na hliněné tabulce objevil boha „jménem di-ri-mi-jo“ (PYTn316). Konečně se mu splnil sen a mohl se zapsat na Olympu objevitelů.
Na luštění lineárního písma se jako o závod se stovkami článků a knih podílejí univerzity a vědci celého světa s celoživotním nulovým výsledkem ohledně překladů tabulek. A to od roku nálezu písma (1900) po současnost. Tito vědci nejsou schopni si připustit, že písmo je slovanské, ač sami mnohdy Slovany. Překlad tabulky KNAs1516 je také důkaz, že akademičtí mykenologové nemají nejmenší tušení o čem vlastně mluví a o čem přesvědčují veřejnost již 120 let. A pobírají za to plat.

Jak se přišlo na správné čtení lineárních znaků ?Sir Arthur Evans – britský soukromý židovský badatel (1851-1941); začal pochopitelně jako nálezce nápisů je sám dešifrovat. Znaky rozdělil do dvou skupin – lineární A a lineární B – a spočítal znaky. V každém systému jich bylo přibližně 120 a proto usoudil, že znaky jsou slabičné. To znamená, že po souhlásce vždy následuje samohláska. Evans také předpokládal, že neznámý jazyk mění slabiku na konci slov, která udává funkci slova (flexe slov). Zpočátku nebyl také zřejmý směr čtení. Nicméně čtení zleva doprava nakonec vedlo k vyluštění.

Alice Koberová – americká archeoložka (1906-1950) dcera maďarských židovských rodičů (https://tjpnews.com/obituary-writer-fox-cracks-the-code-of-alice-kobers-life/), byla další luštitelkou, která v letech 1943-1950 studovala lineární B (https://en.wikipedia.org/wiki/Alice_Kober). Ovládala celou řadu jazyků dokonce včetně čínštiny. Zvoleným modelem pro rozluštění lineárního B jí byl semitský akkadský jazyk (https://cs.wikipedia.org/wiki/Sumer). Vyšla z Evansova předpokladu slabičnosti jazyka, rozlišování mužského a ženského rodu a podle její teorie se v jazyce vyskytovaly tři pády (nominativ, dativ a akusativ). Tedy gramatická ohebnost slov.

Ta je Slovanům běžná, ale Anglosasové ji neznají. Příklad ohebnosti: P raha-Brno, pražanů-brňanů, pražský-brněnský. Všimněte si konečných slabik. S použitím podobného zdůvodnění prozkoumala Koberová mnoho slov a našla slova, ve kterých prvních několik slabik byly stejné, ale konce odlišné. Jak zjistila kde slovo začínalo a kde končilo mi není známo.
Kombinací mnoha takových zakončení dokázala sestavit tabulku o deseti symbolech. Podařilo se ji sestavit znaky tak, že v jednom sloupci končily slabiky na stejnou samohlásku a v každém řádku začínala slabika jinou souhláskou, aniž by ale věděla jaké souhlásky a samohlásky to byly. Na tabulce vlevo má samohláska označení v=vowel, souhláska c=consonant. Zvuk znaků již dnes známe. Na první řádce to jsou zvuky TI – TO, na druhé SI – SO, pak NI – NO, MI – MO, VI – VO. Geniální Koberová, objevitelka metody luštění, byla řetězová kuřačka a umírá 1950 na rakovinu plic ve věku 43 let.

Michael Ventris – architekt (1922-1956), objevil zvukovou podobu znaků. Navázal na práci Koberové (https://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Ventris). Povoláním byl architekt. Po své matce byl polského původu a polštinu také ovládal. Znal také jiné jazyky (údajně 8), které jistě usnadnily vyluštění záhady jaké zvuky příslušely jednotlivým znakům. Již v 18ti letech publikoval v časopise American Journal of Archeology článek, v němž zdůvodnil, že hledaným jazykem pro lineární písma je asi etruština, která má slovanské kořeny. Vytvořil si mnohem větší tabulku než měla Koberová a také s háčky, na které mohl zavěšovat lineární znaky – viz obrázek vpravo.
S pomocí řady hypotéz, jako že na určité tabulce jsou mužská jména a na jiné ženská, že slova jsou oddělena čárkami, že některé znaky se vyskytují pouze na začátku slov nebo uprostřed a nikdy na konci a že to tedy jsou samohlásky apod. úspěšně dosáhl cíle. Dnes víme, že čárky slova neoddělovaly, nýbrž nahrazovaly souhlásku, protože pro jednotlivé souhlásky nemělo lineární B příslušné znaky a musely se domýšlet z kontextu. Údajně využil také podobnosti

lineárních znaků s kyperskými, které byly údajně částečně rozluštěny.

Informaci jsem neověřoval.

Na tabulkách z Kréty Ventris předpokládal, že se na nich vyskytují jména měst. Jedna sekvence znaků, často se objevující, byla ?o-no-so. Z toho odvodil, že to asi znamená Knossos napsané jako ko-no-so. Asi tak po třech letech intenzivního luštění mohl v červnu 1952 v BBC oznámit, že se mu podařilo vyluštit lineární B a že nápisovým jazykem je řečtina. Pravda je ale bohužel jiná. Ventris odhadl pouze, sice převažující, ale pouze část zvukové podoby lineárního B písma. Překlady celých tabulek již nestihl. Ventris umírá mlád 1956 při autonehodě stár 34 let. Odhad zvukové podoby znaků a jejich asociace s latinkou ještě není důkaz vyluštění lineárního B písma. Musí následovat překlady tabulek. I zde jsou výsledky víceméně nulové. Ventrisova tabulka (Ventri’s Grid) se vztahy mezi souhláskami a samohláskami ukazuje kam Ventris dospěl.

Rozhlasovou zprávu zaslechl John Chadwick – britský lingvista (1920-1998) (https://en.wikipedia.org/wiki/John_Chadwick). Připojil se k Ventrisovi, který marně psal na všechny strany a hledal spolupracovníky. Podařilo se mu Ventrise svést z etruského pojetí lineárního písma na špatnou cestu. Spolu pak 1953 vydali práci o údajné řečtině v mykénských archivech. Myšleny tím byly nalezené tabulky.
Vědecký svět ale jásal předčasně. Některá slova tak bylo možné přečíst, ale ne všechna a hlavně mylně. Natož celé tabulky. Proto se někteří luštitelé uchýlili k úpravě zvukové podoby znaků, aby se co nejvíce podobaly řeckým slovům. V tom se „vyznamenal“ zmíněný brněnský vědec prof. Bartoněk.

Pokleslý vědecký styl celoživotně předváděl brněnský rodák a profesor Masarykovy univerzity Antonín Bartoněk (1926-2016) (https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Barton%C4%9Bk). Jeden příklad za všechny. Na straně 291 své knihy (2007), kterou předtím německy publikoval v Heidelbergu (2003), vnucuje 57 slovanským znakům na pylské tabulce PYEr312 celkem 38 změn, aby mohl tvrdit, že provedl překlad z údajné mykénské řečtiny do češtiny. A pokud mykenologové v řečtině takové slovo nenalezli, prohlásili je za proto-řecké. Ironií osudu je, že existenci mykénské řečtiny sám vyvrátil tabulkou KNAs1516 otištěnou na obálce vlastní knihy (2007) o 422 stranách. V německé verzi (2003) dokonce na „ôkêndanó“ (hanácky ukecaných) 676 stranách. Kde se stala „kôna“ (hanácky chyba)? Odpověď je snadná. V nedostatku znalostí slovanských reálií a přehnané snaze uplatnit neslovanské znalosti. Bartoněk byl totiž také učitelem latiny a řečtiny. Činnost většiny západních mykenologů bychom mohli parafrázovat podle známého vtipu: Jestliže data neodpovídají naší teorii, tím hůře pro data. Totiž: Jestliže lineární znaky neodpovídají naší teoretické mykenologii, tím hůře pro ně.
Proti řecké hypotéze se vyslovila řada lingvistů a historiků. Kromě již zmíněného Arthura Evanse také G. Klaffenbach, E. Grumach, W. Eilers, A.J.Beattie aj. Celá řada vědců hledala konečné řešení v analogii s některými současnými jazyky jako například s turečtinou. Ale i tyto cesty nevedly k rozluštění písma natož k vyluštění celých tabulek.

Výzkum starých jazyků ruskými vědci není autorovi článku detailně znám, ale uvádí se překlady etruštiny profesorem Čudinovem, Valerijem Aleksejevičem (Чудинов, Валерий Алексеевич), která je údajně podobná ruštině (https://vk.com/runitsa). O výskytu ruských nápisů vytesaných do kamene na jihu dnešní Itálie a uložených v italských a německých muzeích pohovoříme v některém pokračování. To nás vede k logickému závěru o slovansky hovořících oblastech na Balkáně a v dnešní Itálii.

Úspěšné luštění lineárního B písma a jazyka po Michaelu Ventrisovi (1952) náleží podle skromných znalostí autora článku výlučně československým amatérským badatelům.

Poslední tečku za vyluštěné lineární písmo udělal soukromý moravský badatel Antonín Horák (1918-2004) v roce 1991. Jeho publikace O Slovanech úplně jinak (1991) je vynikající a ojedinělé dílo jak výsledky, tak koncepcí. Byl činný jako kameraman, herec a režisér (https://www.csfd.cz/tvurce/25904-antonin-horak/). Spolupracoval s režiséry Hermína Týrlová nebo Karel Zeman (Cesta do pravěku, Vynález zkázy aj.) Vedle filmové tvorby pracoval Horák také na luštění starých písem. Čím se dnes zabývají celé týmy vědců zvládl on sám během dvaceti let. Dokázal překládat lineární A, lineární B, etruské písmo, egyptské hieroglyfy. Ukázal nám historické souvislosti do té doby netušené. Ukázal nám historický význam Slovanů jako vynálezců písma, které šířili do celého světa a s údivem čteme o slovanském vlivu na jiné kultury. Neobyčejně důležité je, že po přečtení jeho knihy je každý Slovan schopen lineární písma překládat, aniž by k tomu potřeboval nějaký další odborný výcvik. Pochopitelné a logické, poněvadž v době kamenné asi nebyly školy, kde by se čtení a psaní vyučovalo. K pochopení a naučení se lineárnímu písmu si dnes vystačíme Horákovou tabulkou na transliteraci lineárního písma a Srbochorvatsko-českým slovníkem (1982). Jak to neolitici zařídili bez slovníků je popsáno v 2. části pod heslem princip akrofonie.

Významným pokračovatelem a spolupracovníkem Horáka je předčasně zemřelý slovenský autor Mgr. Miloš Drastich – cestovatel a polyhistor (1951-2017)(https://www.spolok-slovenskych-spisovatelov.sk/products/drastich-milos/). Na svých cestách nalezl dosud nepublikované nápisy a některé úspěšně rozluštil. Jako polyhistor „Venoval sa aj mnohým aspektom ľudských aktivít – ekonomike, vede a technike, bezpečnosti a hygiene práce, ochrane a tvorbe životného prostredia, archeológii, histórii, filozofii, kultúre atď. Veľa času investoval do cestovania, bádania na tému prehistórie slovanstva, hudbe a literatúre. Bol členom Spolku slovenských spisovateľov.“ Publikace:
Atlantída Slo-Wánov (1993) a (Slo)WÁNI z tieňa (2000).

Další soukromý badatel a spolupracovník Horáka, ing. Petr Kovář, se věnoval luštění Disku z Faistu. Jeho objev je analogický Ventrisovu. Podařilo se mu pomocí akrofonie objevit zvukovou podobu skoro všech hieroglyfů Disku z Faistu na podkladě srbochorvatských slov, čímž by si zasloužil stejnou světovou slávu a citace jako Ventris. Zatím se toho nedočkal.

Disk je hliněný kotouč, do kterého byly z obou stran vtlačeny jednotlivá hieroglyfická pečetítka a pak byl vypálen. Problému směru čtení se Kovář šikovně vyhnul tím, že znaky seřadil do několika řádků. Tím si ušetřil spoustu zbytečné nelogické práce. Jeho objev směru čtení příhodně popsal Matějka: „Znaky se správně čtou od středu disku ve směru rozvíjené spirály. Tento princip (postup) je přirozený a nejjednodušší. Je ostatně těžké si představit, že někdo začne klást znaky na obvodě a uprostřed disku mu nezbude místo na dokončení textu.“ (Jiří Matějka 2010). Překladem některých slov a ze zvukové podoby některých znaků pak Kovář snadno odvodil slavinitu textu. Jeho překlad je ale v posledním kroku chybný, poněvadž bohužel zcela potlačil spojení znaků do slov na Disku jednoznačně vyznačených kruhovými výsečemi. Odmítavá reakce v Řecku proto na sebe nenechala dlouho čekat. Zvláště když jim tvrdil, že hieroglyfický text rozluštil během 10 dnů. Tím slavinitě disku nezaslouženě prokázal medvědí službu. Na obrázku je zobrazena pouze jedna strana Disku z Faistu, v centru kotouče se znakem květiny
Neúnavná publikační činnost o slavinitě pravěkých písem patří časopisu WMMagazín (Wojnar-Matějka Magazín).

Jiří Matějka, redaktor, původně stavební inženýr, před fotografií Antonína Horáka. Objevil například skutečnou podobu paláců na Krétě na základě analogie se znakem vyslovovaným jako PA podle slovanského slova palača.

Evansova rekonstrukce paláce Knossos s plochými střechami je s největší pravděpodobností chybná. Paláce měly asi zakulacené

střechy podobně jako je má hieroglyfický znak pro slabiku PA – viz obrázek Palača.

Obrázek Knossos © Zac Sawyer 2015

Seznam vyobrazení:

Sir Arthur Evans
http://www.hellenicaworld.com/UK/Person/ArthurEvans.jpg
Alice Koberová
https://i.pinimg.com/236x/f1/00/3b/f1003b7aabd6392d448d7b8807d50244—ancient-scripts-greek-language.jpg.
http://www.h2g2.com/approved_entry/A4596735
Michael Ventris
https://i.telegraph.co.uk/multimedia/archive/02610/ventris-pic-ventri_2610312c.jpg
https://66.media.tumblr.com/tumblr_lv5jk0uQdb1r73js9o1_1280.png
John Chadwick
https://www.classics.cam.ac.uk/research/projects/mycep/decipherment/chadwick.
Antonín Bartoněk
https://www.ae-info.org/attach/User/Bartonek_Antonin/Barton%C4%9Bk-Anton%C3%ADn.jpg
Čudinov, Valerij Aleksejevič (Вале́рий Алексе́евич Чуди́нов)

Чудинов Валерий Алексеевич

Antoní Horák
https://duckduckgo.com/?q=Hor%C3%A1k+anton%C3%ADn&t=canonical&iax=images&ia=images
Miloš Drastich
https://www.spolok-slovenskych-spisovatelov.sk/products/drastich-milos/
Petr Kovář
https://www.cez-okno.net/clanok/civilizacie/preklad-disku-z-faistu
Disk z Faistu

TRANSLATION OF THE PHAISTOS DISC?

https://i2.wp.com/www.wmmagazin.cz/UserFiles/Image/wm_magazin/wm_107-108/disc-phaistos-sideB.jpg?zoom=2
Obrázek kvítka
https://i0.wp.com/www.wmmagazin.cz/UserFiles/Image/wm_magazin/wm_107-108/disc-phaistos-kvitko.jpg?zoom=2
Jiří Matějka
http://www.wmmagazin.cz/wp-content/uploads/2018/03/18-03-horak-vystava-matejka-326×245.jpg
Obrázek slabiky PA
https://i2.wp.com/www.wmmagazin.cz/UserFiles/Image/wm_magazin/wm_107-108/disc-phaistos-features3.jpg?zoom=2
Palác Knossos
https://3.bp.blogspot.com/-gczM6pGKr2E/VbiQWMlJEsI/AAAAAAAAbis/ukRSRTesRIY/s320/palac%2Bof%2Bknossos%2B-%2BLinear%2BB%2B-%2BMichael%2BVentris%2B-%2B%2BSpirit%2Bof%2BEngland%2B-%2BZac%2BSawyer%2B2015.png

Literatura
Bartoněk Antonín: Handbuch des mykenischen Griechisch, Universitätsverlag C.Winter, Heidelberg, 2003.
Bartoněk Antonín: Písmo a jazyk mykénské řečtiny (1400-1200 př. Kr.) Brno: Masarykova univerzita, 2007.
Díogenés Laërtios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů, Československá akademie věd, Praha, 1964.
Drastich Miloš: Atlantída Slo-Wánov: Expedícia do minulosti. Nakl. Slovak Academic Press, 1993, ISBN 80-85665-25-5.
Drastich Miloš: (Slo)WÁNI z tieňa: Expedícia do minulosti II. Nakl. Epos, Ružomberok, 2000, ISBN 80-88977-27-4.
Horák Antonín: O Slovanech úplně jinak. Nakl. Lípa, Vizovice, 1991.
Hrozný Bedřich: Nejstarší dějiny Přední Asie, Indie a Kréty, Melantrich, Praha, 1948.
Matějka Jiří: Překlad disku z Faistu, WMMagazín, str.28, č. 107/108, 2010.
Słownik prasłowianski, Polska Akademia Nauk, Komitet Językoznanstwa, 1974-2001.
Srbochorvatsko – český slovník, Československá akademie věd, Praha, 1982.
Tureček Igor: http://veneti.joomla.com/images/stories/clanki/turecek/KN_As_1516.pdf, 2011.

Odkazy na další materiály:
Michael Ventris talking about the decipherment of Linear B (1st July 1952, BBC Radio).mp4
A very English Genius.mp4, Produced and Directed by Robin Dashwood, BBC, 2002.

Igor Tureček