Hospodářství nové doby

EKONOMIKA se nerovná HOSPODÁŘSTVÍ!

Dnes si tato slova zaměňujeme a to je špatně.

Ekonomika říká, jakou cenu má infrastruktura, například most přes řeku, ale už nám neřekne jakou tento most má hodnotu společenskou a jak obohatil region svou funkcí.
Ekonomika nám nevyjádří, zda máme intelektuální znalosti takový most postavit nebo zda má společnost znalost postavit jadernou elektrárnu, tramvaj nebo zda máme znalosti si vyrábět potraviny. Ekonomiku zajímá cena a ne společenský dopad.

Neřekne nám, zda je stát schopen se starat o své obyvatelstvo například vytvářením pravidel aby nedošlo v regionu k nedostatku základních potřeb, zda je hospodářství schopno reagovat na vnější vlivy.

Ekonomika neposoudí, zda dokážeme správně vymáhat právo, zda toto právo není ovlivňováno vnějšími vlivy atd…

V bohatství státu jsou započítány intelektuální vlastnosti obyvatelstva, přírodní zdroje a schopnost (znalost) takové zdroje využívat.atd…

Vystudovaný ekonom proto není schopen tuto krizi řešit, protože akceptuje klam a nevidí to, co vidí hospodář.
Hospodář může naši společnost vymanévrovat ze současné nastupující ekonomické katastrofy.
Katastrofa se týká EKONOMIKY, ale nikoliv HOSPODÁŘSTVÍ. Silnice, mosty, domy i továrny zůstanou. Co se zhroutí je jejich finanční ohodnocení – tedy EKONOMIKA.

Jaké máme dnes možnosti

Musíme pojmenovat základní problémy.
Globální kapitalismus nebo chcete-li finanční kapitalismus (od roku 1971) skončil 1. 3. 2020 a od tohoto data bude role a vliv finančníků exponenciálně klesat.

Globální hospodářství se již mění a reaguje na sektorové problémy. Spojené státy americké se již v roce 2016 rozhodly znovu industrializovat nebo chcete-li lokalizovat své hospodářství a již nevyvážet intelektuální hodnoty státu. Spojené státy americké ví, že jestli chtějí v budoucnu obstát, musí se postarat o své obyvatelstvo a proto začalo uzavírat své hospodářství. Velká Británie ji následuje a Evropská unie přestala reagovat na vnější vlivy, proto se při krizi začaly státy chovat taktéž lokálně.

První krok musí být uvědomění, že automobilový trh se může zhroutit, přitom na automobilovém trhu je české hospodářství založeno. V takovém případě by klesl náš výkon o 50%!

Podle statistiky stojí automobily na místě v průměru 95% svého času. To znamená, že auta se vyrábí na sklad, tento sklad je držen úvěrem a auta se skladují v ulicích našich měst, vesnic a domácností. Projeďte se Prahou, Brnem nebo Ostravou kolik místa v tomto skladu zbývá.

Každá technologie, která má využitelnost 5% je k zamyšlení.

Osobní doprava se musí přeformulovat a výroba aut se drasticky změní.
Tváříme se jakoby se nás to netýkalo, jsme signatáři zelené dohody kterou iniciovali v OSN, přitom na tento nový pohyb obyvatel není připravena naše energetika, nebo je? Pojetí přepravy obyvatel v budoucnu bude stejný?

Stát se nesmí dostat do situace, kdy bude vydíratelný ekonomy ze soukromého sektoru.
Stát se musí ujmout role hospodáře, konsolidovat hospodářství podle potřeb obyvatelstva, protože možnost dovozu a exportu se zásadně změní.

Abychom nebyli vydíratelní okolím, musíme mít vyřešeny dvě oblasti. Potravinovou soběstačnost a energetickou soběstačnost.

Stát si musí uvolnit ruce a postarat se především o své obyvatelstvo, aby následně mohl přizpůsobovat pravidla kde a jak směřovat naše hospodářství.

Takovým nástrojem může být zavedení základního nepodmíněného příjmu pro všechny.

Je to jednoduchý mechanizmus, který v této kritické době srozumitelně všem zabezpečí základní potřeby obyvatelstva.
Je to přímý vztah občana se státem bez prostřednictví jakéhokoliv podnikatelského subjektu, tedy občan nebude existenčně vázán na podnikatelský subjekt.

Občané v takovém případě ekonomický pád firem přežijí a stát bude mít volné ruce pro nové směřování hospodářství. Podnik, který nebude mít budoucnost v novém hospodářském modelu nechá stát padnout a do jiných firem může stát vstoupit. Třetí skupina to zvládne bez zásahu, přitom i tato skupina pocítí výhodu nepodmíněného příjmu.

Spotřeba trhu bude podpořena a lidé nebudou ze strachu o budoucnost donuceni zavést extra úsporný mód, který by spotřebu dále zhoršoval. Životní úroveň se může tímto opatřením částečně stabilizovat.

Základní nepodmíněný příjem není žádný socialistický výmysl, ale mechanizmus jak může stát jednoduše stabilizovat společnost.

Velká část obyvatelstva je již dnes placena ze státních prostředků. Nejenom důchodci, ale obrovská skupina státních, krajských i obecních úředníků, policie, armáda, školství, zdravotnictví (i to soukromé je placeno ze zdravotního pojištění) dále část stavebnictví (z veřejných zakázek) sektor justice atd. Nepřímo jsou pak z jejich příjmů placeny nejrůznější služby jako nájmy, stravování, kadeřníci, dopravci i výrobci nejrůznějšího zboží.

ČNB před několika lety odsála z našich peněženek přes 3.000 miliard Kč do zahraničí pod záminkou podpory exportu, neboli na podporu kapitalistické expanze. Dnes by pod stejnou logikou měly být peníze investovány do občanů a smysluplného přebudování hospodářství.

Stát se musí zabývat i situací, kdy je v České republice spotřeba peněžních výdajů na potraviny obyvatelstva 21% a vzbouření obyvatelstva nastává v případě když se toto procento přiblíží 40%. Důkazem tohoto pravidla je arabské jaro a mnoho dalších. My si dnes nemůžeme dovolit devastovat společnost extra revolucí.

Proto se nemůžeme ptát ekonomů, jak řešit současnou krizi. Pro ně je Základní nepodmíněný příjem nepřijatelný.

Musíme se ptát hospodářů a stanovit jim cíl: VYBUDOVAT HOSPODÁŘSTVÍ NOVÉ DOBY

ZDROJ 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Rostislav-Cuba-Petr-Blahynka-Hospodarstvi-nove-doby-621652