Hořice – město kamene, místo 2. poutě ANS

Jsem obyvatelka města Hořice a po seznámení se s politickým programem Aliance národních sil jsem se rozhodla napsat pár řádek o tomto městě s bojovou tradicí, kde žiji.

Tak jako Aliance národních sil má tři ANO, také Hořice mají tři ANO.

První ANO je pro všechny. Je to město, kterému se přezdívá, „město kamenné krásy“. V roce 1884 zde byla založena kamenická a sochařská škola, z které vyšlo mnoho významných sochařů. Mezi nimi Ladislav Šaloun, autor Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho replika stojí na významném místě v Hořicích. Na sochy narazíte na každé kroku, jak ve městě, tak v okolí i ve volné přírodě. V sochařském parku jsou sochy abstraktní a musíte zapojit hodně své fantazie, abyste pochopili, co představují, a tak evokují fantazii.

Druhé ANO je pro ženy. Kdo by neznal hořické trubičky. S čokoládovou a ořechovou náplní, máčené v čokoládě a mnoho dalších variant. Jejich historie sahá do roku 1812, kdy táhl přes Hořice Napoleon, vracející se z Ruska. Jeho raněný osobní lékař jako odměnu za své ošetřování sdělil místní hospodyni recept na výrobu této pochoutky.

Třetí ANO je pro muže. Každý květen se zde konají motocyklové závody – 300 zatáček Gustava Havla, Proč 300 ? Protože po 12 kolech závodu ujede motocyklista na 5 km okruhu přesně 312 zatáček. Závod se jezdí od roku 1936 a má jeden unikát, jezdí se stále na stejné nezměněné trati po běžných silnicích a ulicích, které mimo závod slouží jinak k běžné dopravě.

V Hořicích žilo mnoho významných osobností: průmyslníků, lékařů atd. V okolí Hořic se narodilo mnoho významných spisovatelů, jako například v Ostroměři Eduard Štorch, v Lázních Bělohrad K. V. Rais a v Miletíně K. J. Erben.

Jsou tu tři významná místa. První je na kopci nad městem. Je to památník „ Věž samostatnosti“. Byla vybudována na oslavu vzniku republiky a obětem I. světové války. Na její základní kámen poklepal sám náš první president T.G. Masaryk při své návštěvě Hořic 10.7.1926.

Druhým místem je pramen Kalíšek v hořických lesích, nedaleko koupaliště Dachovy. Konala se zde tajná shromáždění protestantů v době pobělohorské. Později se zde setkávaly různé zakázané spolky a také stávkové výbory dělníků, bojujících proti nelidským mzdám.

Třetím místem je památný vrh Gothard. Na tomto vrchu, kde je dnes hřbitov, s krásným vstupním portálem, došlo v dubnu 1423 k bitvě mezi Janem Žižkou a Čeňkem z Vintenberka. Její každoroční rekonstrukce se jmenuje „Korouhev zrádců“, protože Čeněk z Vinterberka – pán na hradě Veliši u Jičína – během husitských válek několikrát změnil válečnou stranu a stál opakovaně, jak na straně husitů, tak na straně Panské jednoty – a to bylo právě v roce 1423. Předmětná bitva proběhla v polích nad městem a na památku vítězné bitvy byl vytvořen pahorek, husitská mohyla a na ní husitský vůz se sedícím lvem obráceným k východu. O tento památník se zasloužil jeden hořický rodák, vlastenec, rusofil a vyznavač husitských tradic. Památník byl odhalen v roce 1893.

Po sdělení těchto historických faktů se ptám. Proč dnešní muži nebojují za český stát, za naší suverenitu a za národní identitu? Proč nechrání své ženy a děti před nepřátelskou propagandou, která zkresluje naše dějiny, potlačuje naše právo žít svobodně ve své zemi a má za cíl zničit stát i národ.

 

 

Dana Nosková

 


 

 

 Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil