Hnědé košile a jejich pátá kolona dnes

Než se dotknu současného hnědnutí naší české politiky, tak udělám malý vhled do minulosti – do konce 30. let minulého století.

Celá situace začala docela nenápadně. Drobné politické neshody v parlamentu mezi zástupci sudetoněmeckých stran s ostatními „demokratickými“ stranami. Docházelo k mnoha mezinárodním schůzkám představitelů naší vlády s tzv. Spojenci. Podepisovala se politická a nicneříkající společná prohlášení. Zdálo se, že se politická situace v Československu v polovině 30. let daří uklidňovat. Situace se však radikálně změnila vznikem velké světové krize nebo velké deprese, což je označení pro celosvětově rozsáhlou hospodářskou krizi následující po propadu akcií na americké burze (Wall Streetu)  v září a říjnu 1929, která ovlivnila světové hospodářství ve 30. letech a byla největší ekonomickou krizí 20. století.

Následovala remilitarizace Porýní, která proběhla  7. března 1936, kdy devatenáct pěších praporů a letadla ze tří divizí nacistického Německa obsadilo  demilitarizované pásmo Porýní. Jednalo se oblast od řeky Rýn až po západní hranici Německa. Proklamovaný důvod tohoto porušení článků 42, 43 a 44  Versailleské mírové smlouvy  bylo francouzsko – sovětské spojenectví z května 1935, neboť tím prý  Francouzi porušili Locarnské smlouvy. Tímto aktem prakticky přestala být respektována Versailleská smlouva, která do té doby upravovala hraniční uspořádání v Evropě po I. Světové válce.

Nastala vyhrocená situace díky parlamentním volbám roku 1935, ve kterých získala Sudetendeutsche Partei (SdP) největší procento hlasů ze všech kandidujících stran. Získala 1 249 534 hlasů, tj. 15,18 % (44 mandátů v poslanecké sněmovně, 23 mandátů v senátu). To bylo nejvíce ze všech politických stran a jen díky složité volební matematice nezískala nejvíce mandátů. Prezident Masaryk ji však oproti zvyklostem a přání Henleina nepověřil sestavením vlády, a místo toho jmenoval třetí vládu Jana Malypetra. Předsedou poslaneckého klubu SdP se stal Ernst Kundt. SdP, která se v roce 1935 ještě ostře distancovala od NSDAP a požadovala „jen“ větší práva Němců v rámci Československa, získala v Sudetech cca 2/3 hlasů, německá sociální demokracie  získala 11 mandátů. V celostátním měřítku druhá skončila agrární strana se ziskem 1 176 628 hlasů, tj. 14,29% (mandátů ve sněmovně však získala 45).

SdP se tak zároveň stala nejsilnější německou stranou v českých zemích. Tento volební úspěch SdP však znamenal ztráty hlasů pro ostatní německé strany, které byly postupem času likvidovány, a SdP se tak stala dominantní německou stranou v Československu. Ihned po úspěchu ve volbách zahájilo německé ministerstvo zahraničí oficiální financování SdP, když jí udělilo měsíční příspěvek 15 000 říšských marek, který se postupně zvyšoval.

V této situaci se začaly pořádat provokační akce vůči českému obyvatelstvu, které měly jediný účel vyprovokovat střet mezi nátlakovými skupinami a vládou ČSR. Například dne 1. května 1938 zorganizovala SdP na mnoha místech veřejné manifestace, kterých se zúčastnilo velké množství sudetských Němců. Největší demonstrace proběhly v Ústí nad Labem a v Děčíne s účastí 70 000, respektive 55 000 lidí. Na demonstracích se provolávaly hesla Ein Reich, ein Volk, ein Führer a zdravili se vztyčenou pravicí a hesly Sieg Heil a Heil Hitler.

SdP dávala zcela otevřeně najevo svůj protistátní a nacionálněsocialistický charakter. Obecně se počítalo s brzkým připojením ke Třetí říši. Pasivní chování tehdejších československých státních orgánů tuto domněnku potvrzuje. Téměř všichni němečtí státní a veřejní úředníci vstoupili do SdP, protože nechtěli promeškat okamžik připojení. Tak hovoří Zpráva frýdlantského funkcionáře DSAP ze 7. května 1938.

V takové atmosféře proběhly v Československu obecní volby. Po několika odkladech proběhly na většině území 22. května, 29. května a 12. června. Ve více než polovině obcí se tak podařilo SdP prosadit, že byla podána jen jejich kandidátka a samotný volební akt se vůbec nekonal. V těchto volbách získala SdP 1 116 726 z 1 297 248 německých hlasů. Celkem tak získala 89,87 % německých hlasů. Zbývajících více než 10 % hlasů získala německá sociální demokracie.

Kladení nesplnitelných požadavků vůči československé vládě předznamenalo ztrátu suverenity státu a ohrozilo existenci českého národa.

Teď se dostávám k současnosti. Hospodářská krize probíhá v nevídané velikosti, kterou se státy celého světa snaží tlumit tištěním nekrytých peněz a vyvolávají tak dojem, že se daří krizi zkrotit. Vznikají různá uskupení, placená ze zahraničí a hájící zájmy cizích sil. A to ať na úrovni nestátních organizací, tak i přímo imperialistických státních zájmů. Při různých volbách se do politického spektra dostávající strany a politici, kteří se více či méně opatrně hlásí ke koncepci Nového světového řádu, který zamýšlí zánik suverénních národních států. 

Versailleská mírová smlouva přestala platit, protože byla uzavřena na 99 + 1 rok. To znamená, že evropské uspořádání státních hranic není právně upraveno. Opět nevládní organizace vyvolávají akce, které jsou přímo namířené proti zájmům České republiky. Kladou požadavky, o kterých vědí, že je vláda nemůže splnit a ustoupit jim. Nečinnost vládních a politických kruhů proti těmto akcím napovídá tomu, že vedení státu už není schopno plně hájit české zájmy. Poslední taková provokace se odehrála v Praze v pátek 22. 5. 2020 pod vedením Pavla Novotného, starosty z Řeporyjí.

Za doprovodu různých politiků a umělců se toto shromáždění snažilo vyvolat konfliktní situaci před ambasádou Ruské federace. Tím se český stát dostává do izolace v mezinárodním měřítku a objevují se otevřené výzvy, že by nám bylo lépe, kdybychom se stali další spolkovou republikou Německa. Nebože krizi překonáme, protože jsme z jedné třetiny Němci.

Tyto národnostní narážky už otevírají cestu, aby se představitelé těchto sil obrátili na mezinárodní společenství s žádostí o ochranu před útlakem českých úřadů. Zrovna tak jako v třicátých letech minulého století učinila německá menšina. V co taková situace vyústila, je nám dobře známo.

Myslíme si snad, že v dnešní době by se nás někdo v Evropské unii nebo v angloamerické části světa zastal? Nestačí nám historické ponaučení z 30. let minulého století? Probuďme se ze sna o spojencích a jakýchsi smlouvách o vzájemné ochraně. To vše už tu bylo.

 

JUDr. Karel Hais, I. místopředseda Aliance národních sil

 


 

 

 Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil