Hnědá barva a Bílá nemoc

Vzpomínka na Karla Čapka, který dne 25. prosince 1938 zemřel a dne 29. prosince téhož roku byl pohřben na vyšehradském hřbitově. Čest jeho památce.

Historie je plná barev. Od rudé přes zelenou a modrou až po hnědou. V minulosti Evropy se najde celé barevné spektrum. Za každou barvou se skrývá politický myšlenkový proud, který charakterizuje hlavní body budování společensko – politického uspořádání společnosti. Dnes bych se chtěl zabývat hnědou, která byla barvou charakterizující krajní pravici 30. let minulého století. Z hnědého Německa zhnědla celá Evropa. V této atmosféře mnoho aktivistů, intelektuálů, politiků, ale i prostých lidí burcovalo své spoluobčany a vlády k odporu proti tomuto nebezpečí, ale nestačilo to!

Když sleduji dnešní politickou situaci v Evropě, ukazují se mi mnohé paralely a podobnosti s nedávnou historií, která nakonec vyústila v mnohamilionové lidské oběti a nevyčíslitelné hmotné škody, k zotročení evropských národů a v případě slovanského, romského a židovského národa k systematickému vyhlazování.

Jak to začalo? Jako vždy. Rádoby ušlechtilou myšlenkou. Dát lidem práci a chleba. Zajistit klid a pořádek. Odstranit kriminalitu a budování lepší společnosti. To vše při sjednocení evropského kontinentu do jednoho státního celku. Odstranění jednotlivých národů a vytvoření „Nového člověka a Nového řádu“.

I u nás se mnoho lidí v předválečném Československu bouřilo. Někteří z hrdinů jsou již zapomenuti a na některé vzpomínáme dodnes. Jeden z nich je Karel Čapek, kterého nakonec také pohltila hnědá barva. Ovšem nutno si připomenout, že to nebyla barva odněkud, ale naše. Uvnitř naší společnosti. Nacismus neblaze ovlivnil celou naši společnost i všeobecné mínění a společenská atmosféra Čapka uštvala. Nemohl se smířit s tím, že společnost opouští ideály I. republiky a není schopna si zachovat svou tvář. Musíme uznat, že mezinárodní situace byla natolik nepřátelská a ochromující ve své síle, že nebylo divu, že narušila soudržnost mnohonárodního Československa.

Karel Čapek ve své vizionářské předtuše budoucího vývoje charakterizoval ve svých dílech nadcházející události. Připomeňme si například hru Bílá nemoc. Celou atmosféru té doby charakterizovala manželka Karla Čapka Olga Scheinpflugová, když ve svém autobiografickém Českém románu vzpomínala na chvíli při pohřbu dne 29. prosince 1938 a na to, co jí probíhalo hlavou, když přijímala tisíce kondolencí od zúčastněných. „Kdo z nich v budoucnu zradí?“. Jak vizionářské!

Kdyby někdo chtěl pochybovat o mých slovech a varovně zvednutém ukazováčku, nechť se podívá na přiložené video Filmového týdeníku z roku 1942., a sleduje současnou společnost.

 

 

JUDr. Karel Hais, první místopředseda ANS

 


 

Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil