Franz Werfel o Češích

„V těle Evropy jsou Češi orgánem rovnováhy.“ Franz Werfel

 

Prorocká slova o Češích od Franze Werfela, která pronesl v roce 1938 ve vztahu k Německu a která dnes platí i pro vztah ČR s EU, kdy německá kancléřka vyzývá i český parlament, aby se naše země dobrovolně vzdala suverenity ZDE: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/welt-merkelova-zada-evropske-zeme-aby-predaly-svoji-suverenitu-eu/

Bismarck i když vyslovil tu hojně citovanou větu, že „Kdo má Čechy, má Evropu“, neodvážil se po Čechách sáhnout. Věděl, že by to byl hřích proti přírodě a tím i proti dějinám. Takovýchto zábran, jaké Bismarckovi diktovalo svědomí, jsou vládcové Třetí říše zcela prosti… a dnes je tomu v EU také tak (pozn. ANS).

Od dob takzvaného stěhování národů si Češi sedí v úrodných nížinách své země i v obou přilehlých zemích soustavy, na Moravě a ve Slezsku… V těle Evropy jsou Češi orgánem rovnováhy.

Nebýt českého národa, už by ve střední a ve východní Evropě neexistovaly malé národy. Nebýt dějin Čechů, Slováci, Poláci, Rusíni, Charváti, Slovinci, Srbové, Rumuni a také Maďaři by se dávno už byli ponořili do Hádu bezdějinnosti a vzpomínalo by se na ně už jen jako na jména, která vymřela.

…Třináct století na stráži! Třináct století neustálé, zhusta beznadějné obrany, přikované k hroutícímu se cimbuří, ucpávající pukliny vlastním tělem! Vzácné jsou chvíle klidu, oddechu, kdy si člověk může utřít z čela pot. Taková chvíle nastala po světové válce. Byla krátká, probuzení drsné. Jaký to dějinný osud, úctyhodný i děsivý zároveň! Už záhy Češi rozpoznávají smysl situace, v níž jsou. Obracejí oči k Západu, ve své zemi střeží jeho rovnováhu.

…Spisy anglického teologa Johna Wicliffa probudí náboženského génia Jana Husa. Ten je víc než jen horlivým reformátorem, který zášť vůči římskému náměstkovi Krista odívá do bílého roucha lásky ke Kristu. Svou františkánskou ryzostí převyšuje všechny reformátory, kteří jsou jeho následovníky. Hus není kompromisník bušící pěstí jako Luther, není urputník, co nenávidí lidi tak jako Kalvín; proto také končí na hranici on a ne jeho nepřátelé. Jeho smrt roznítí jednu z nejvýznamnějších revolucí v dějinách. Husitstvím se poprvé dostává na světlo evropského vědomí slovanské, skoro by se chtělo říci tolstojovské vnímání světa. Prostý selský lid, národ zádumčivých mužů a dobromyslně zbožných matek, zničehonic dospívá k neuvěřitelnému prožitku opravdové křesťanskosti. Tento národ začíná slovo Boží brát za slovo.

…Německý císař však sestavuje jedno „křižácké vojsko“ za druhým, aby s husity tvrdě zatočil. Dneska se tomu říká „intervence“, a bylo by lze pro srovnání dodat „fašistická intervence“ a nic by se tím nefalšovalo. Říšská vojska totiž tvoří rytíři a potulní rytíři, dobrodruzi, všelijak posbíraná a vyděračsky naverbovaná chátra a neteční tupci. Skuteční „Boží bojovníci“, jak si husité říkají, interventy znovu a znovu porážejí na hlavu. Čistému vyznání nedokáže vzdorovat sebevětší přesila. Přinejmenším hodně dlouho. Boží bojovníci, kteří vyrazili hledat mír pro duši, byli nuceni objevit v sobě vojenského génia. Dlouhá desetiletí není v Evropě armády, která by se jim strategicky a takticky rovnala. Už jejich jméno budí děs, znamená vítězství. Ale pak i pro ně nadchází noc, dávno už na spadnutí. Veškeré loupeživé rytířstvo Říše je silnější než oni. Husité vysílají na Západ zoufalé výzvy o pomoc. Copak tam nemají přátele, třeba Phiuliberta, pařížského arcibiskupa? Západ mlčí. Temnota se snáší na zpustošené luhy a háje Čech… Husitství je vrcholem českých dějin, které vyjevují stále týž rytmus: krátký vzmach, prudký pád, dlouhé temno.  

…Snese Evropa, aby jeden malý národ, mírumilovný národ mužů a matek, byl vyhlazen jako nějaký divoký pravěký kmen? A to po třinácti staletích krvavého sebeprosazování? …Jak dlouho má ještě po Západě obcházet ta bezelstná otázka: „Kdo vůbec jsou ti nešťastní Češi, kvůli nimž se my šťastní tak znepokojujeme?“ Kdy konečně tisíceronásobně zahřmí jasná odpověď: Češi bojovali za naši věc, a ne teprve posledních dvacet let, nýbrž celá staletí. Jestli teď nebudeme s fanatickou rozhodností bojovat za jejich věc, zpečetíme tím náš vlastní zánik.

 

Celý text je zde: Článek na webu Slovensko-český klub

 


 

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Aliance národních sil