Nedávno vyšel můj článek pod názvem „Policejní provokace, která vyšla jen napůl“, kde jsem kritizoval českou policii a Ministerstvo vnitra ČR za pokus vyvolat u Národního muzea dne 11.3.2023 policejní provokaci proti demonstrantům a té pak zřejmě zneužít proti opozici. V tom svém článku jsem zmínil, že to není jen jedna moje negativní zkušenost, kdy se policie stala prodejnou děvkou politických šíbrů, a proto bych dnes chtěl pokračovat v tomto mém seriálu a představil bych další kauzu, ve které já hraji hlavní roli žalobce a česká policie zase roli toho podkobercového zametače. V tomto článku naleznete další důkaz, jak si politici ochočili policii, a ta vyšetřuje a obviňuje, anebo naopak, kryje tam, kde je politický zájem.
Nejprve událost chronologicky popíšu. Dne 2.8.2022 jsme sbírali s kolegou před Hlavním vlakovým nádražím v Praze podpisy pro prezidentskou kandidaturu paní Aleny Vitáskové, když tu k našemu stánku přistoupil člověk a informoval mě o tom, že vyslechl rozhovor dvou osob o tom, že je připraven atentát na bývalého premiéra Andreje Babiše v Třeboni. Prý ho tam má snajpr sejmout z 1. patra nějaké budovy u Jindřichohradecké brány. K tomu mi dotyčný sdělil, že on s touto informací nemůže nic dělat, páčto je prý bývalým zaměstnancem vojenské rozvědky.
Po jeho odchodu jsem nahlédl na web na program cesty A. Babiše do Jižních Čech a odtud jsem zjistil, že A. Babišovi zbývá do začátku jeho setkání s obyvateli Třeboně cca půl hodiny. Využil jsem tedy služebnu České policie na Hlavním nádrží, abych tuto událost nahlásil. I když se na mě ti místní policisté nedívali příliš důvěřivě, tak cca za hodinu mi pak volali již kriminalisté z Odboru extrémismu a terorismu, jestli bych jim nemohl ukázat místo, kde jsem s tím dotyčným mluvil. Vrátil jsem se k Hlavnímu vlakovému nádraží a ukázal jsem jim ono místo a ani ne za hodinu mi přišlo foto s obličejem člověka k ověření, zdali je to on, co mě takto informoval. Potvrdil jsem onoho člověka a druhý den ráno jsem se ze zájmu podíval na web, co tam píší o setkání A. Babiše s občany Třeboně. Z vyhledávače mi vyběhl článek z Budějcké drbny, kde se psalo, že na základě informace jedné osoby o připravovaném atentátu na A. Babiše, bylo setkání A. Babiše s občany Třeboně zrušeno.
Po několik následujících dní jsem sledoval toto téma v tisku, kdy se mi nikde nepodařilo objevit článek, který by o vývoji v případu vypuštěné poplašné zprávy o atentátu na A. Babiše informoval, načež jsem nabyl dojmu, že jsem se stal obětí podvodu někoho ze strany těch, co chtějí jiného prezidenta, než A. Babiše. Po několika dnech jsem do oné Budějcké drbny napsal žádost o to, aby zveřejnili moji omluvu A. Babišovi, že jsem mu ne ze zlé vůle pokazil mítink s občany v Třeboni. Tato Budějcká drbna moji omluvu skutečně zveřejnila, za což jim vřele děkuji.
Když mi došlo, že to byla jen prachsprostá provokace proti A. Babišovi nejspíše od přátel PePy, tak jsem očekával, že se za tento hyenistický čin bude muset dotyčný, který mi podsunul onu falešnou zprávu, nějakým způsobem zodpovídat před zákonem. Avšak nikdo mě už od té doby od policie nekontaktoval a v tisku se neobjevil žádný článek na téma, že by původce zprávy o atentátu na A. Babiše v Třeboni byl nějak policií vyslýchán anebo, že by byl souzen apod.
Musím říci, že jsem žádost o zveřejnění mé omluvy A. Babišovi poslal i do všech hlavních českých televizí, avšak pokud jsem monitoroval, nikde nebyla vyřčena ani malá zprávička, jak to s tím nahlášeným atentátem na A. Babiše v Třeboni vlastně bylo. Jen jsem měl dojem, že moje zpráva ty české televize znejistěla a jako by najednou nastala dočasná přestávka v té nenávistné proti-babišovské kampani, kterou tady české televize pospolu vedly.
Když se po Novém roce zopakovala podobná událost, kdy někdo poslal poštou nábojnice Babišově ženě Monice, řekl jsem si, a dost, a šel jsem podat trestní oznámení na onoho „neznámého člověka“, který mi v srpnu 2022 podsunul onu informaci o připravovaném atentátu na A. Babiše v Třeboni. Učinil jsem tak s vědomím, že i já jsem za tuto novou výhružku Babišově rodině spoluzodpovědný, že jsem nechal policii z Odboru extrémismu a terorismu z Krajské policie při hl. m. Praha předcházející kauzu spokojeně zamést pod koberec.
Ve svém trestním oznámení, abych mu dodal váhu, jsem požádal i o určitou finanční kompenzaci za zneužití mé osoby k takovéto špinavosti. Informaci o mém trestním oznámení jsem poslal i do oné Budějcké drby, a ta informovala čtenáře o mém trestním oznámení, viz.:
Trestní oznámení jsem podal na Obvodním státním zastupitelství v místě bydliště a po více než měsíci jsem dostal odpověď, že se případem bude zabývat opět onen Odbor extrémismu a terorismu při Krajské policii hl. m. Prahy. Říkám si, výborně – to je ten odbor, se kterým jsem se potkal na Hlavním vlakovém nádraží onoho 2.8.2022, a vždyť mi nakonec i ukázali foto toho člověka, který mi tu zprávu tam podsunul, tak to bude zívačka.
Myslel jsem si, že mě někdo z Odboru extrémismu a terorismu konečně zavolá k výslechu a sepíše se mnou podrobné informace o oné události, když už jsem ted´ na tento případ podal oficiální trestní oznámení, a kdy již nad vyšetřováním bdí dozorující státní zástupe. Ale byla to moje chybná úvaha. Od února 2023, kdy případ dostal do rukou onen Odbor extrémismu a terorismu, mě nikdo neoslovil a nikdo ode mne nechtěl žádnou informaci. Vyhodnotil jsem tedy situaci tak, že nadále pokračuje hra na schovávanou. Co si mám jiného myslet, když už je tento případ v rukou policie téměř rok, a stále žádný pohyb kupředu. Zase klasická policejní zamatačka tam, kde není zájem nic vyšetřovat. Kdo by se chtěl vracet k tomu, jakých špinavostí se dopouštěla pětidemolice vůči A. Babišovi, aby na Hrad dostala PePu? Volby přece skončily tak, jak měly, tak na celou tu špínu okolo by měli lidé rychle zapomenout.
Já už mám přece podobnou zkušenost z případu vyšetřování korupce na projektu výstavby elektrárny Adularya v Turecku, kdy korupce zde stála českého daňového poplatníka 14 miliard korun. Tam dokonce policie blokuje vyšetřování už 5 let!. Takže já vím, jak se chová policie, když potřebuje něco poslat do propadliště času. Ale současná politická garnitura netuší, že narazila na hodně sveřepého člověka, který je osekán pětiletým bojem s trestněprávními orgány naší země na případu Adularya, takže policejní orgány nebudou mít jednoduché sprovodit tento případ ze světa.
Již jsem vypustil prvního kontrolního chrousta, a napsal jsem dopis na ono Obvodní státní zastupitelství, které dozoruje vyšetřování na hentom Odboru terorismu a extremismu při krajské policii hl. m. Praha, ať mi sdělí, jak vyšetřování pokračuje.
Policie má přece foto onoho člověka, který mě tzv. dezinformoval a musí znát i jeho samotného. Přece nemůže dnes nikdo tvrdit, že vyšetřování je složité, a že nejsou schopni policajti najít podezřelého, vždyť on se mi dokonce zapsal i do mých podpisových archů. Sice tam uvedl jméno Bureš, ale myslím si, že to místo trvalého pobytu blízko u Třeboně tam uvedl správné.
A nyní další případ pro srovnání. Dne 17.11.2022 odnesl Slávek Popelka dopis adresovaný generálnímu řediteli Národního muzea M. Lukešovi, že má sundat z muzea tu ukrajinskou vlajku, a že pokud ji nesundá, tak Slávek zná skupinu extrémistů, kteří jsou připraveni tu vlajku sundat sami. V situace, kdy by se druhý na místě Lukeše zasmál a hodil tento dopis do koše, tak Lukeš zacítil svoji šanci získat post nejodpornějšího práskače v této republice a poslal Slávkům dopis na dobře známý Odbor extrémismu a terorismu. A tam se kola vyšetřování roztočila na plné obrátky. To vám povím, to je přece terorismus jako prase, napsat takový dopis na Lukeše z Národního muzea. Ten se z toho děsu musí třást až dodnes.
A ta kola se roztočila nejen u police, ale i na justici a milý Slávek tři měsíce ode dne, kdy odnesl tento žertovný dopis na Národní muzeum, byl odsouzen na šest měsíců podmínečně s odkladem na 18 měsíců. Prý za šíření poplašné zprávy.
A nyní položím otázku. V mém případě, kdy někdo hrozil atentátem A. Babišovi v předvolebním prezidentském klání, tak co učinil Odbor extrémismu a terorismu za tento skoro rok od mého nahlášení tohoto případu na policii? Nabízí se dvě odpovědi, ta slušná říká, NIC. V případě Slávka Popelky a jeho dopisu na GŘ Lukeše to byl naopak pěkný fofr! Tři měsíce a bylo rozsouzeno. Ale u A. Babiše pěkně piano pianissimo. Tak takto u nás vypadá spravedlnost za vlády lotrovské pětidemolice.
Ještě bych se vrátil k informaci od toho dotyčného zvěstovatele špatných zpráv o atentátu na A. Babiše, že prý pracoval dříve u vojenské rozvědky. Poněvadž tu máme parlamentní výbor pro bezpečnost, jehož náplní práce je taktéž dohled nad bezpečnostními agenturami v tomto státě, oslovil jsem oficiálně tento Výbor se žádostí, aby prověřili, zdali nebyly české anebo i zahraniční bezpečnostní služby zapojeny do manipulací s prezidentskými volbami s cílem diskreditace prezidentského kandidáta A. Babiš. Ani mi neodpověděli a už je to snad více než dva měsíce!
Jak jsem uvedl v mém minulém článku „Policejní provokace, která vyšla jen napůl“, ta matematika je neúprosná. Ve Výboru pro bezpečnost je převaha pětidemoličních členů nad opozičními členy, takže žádné podobné převratné vyšetřování se tam ani začít nemůže, i kdyby ty moje informace byly ověřeny z dalšího zdroje.
Takto to vážení chodí na parlamentních výborech. Tam nejde o spravedlnost a právo, tam jde jen a jen o to, co je dobré pro strany u kormidla – viz můj poslední článek s odkazy na záznamy z jednání Výboru pro bezpečnost pořízený televizí KTV.
Jak dlouho budeme ještě trpět takovéto manýry? Není na čase poslat tuto vládní Pětidemolici na hnojiště dějin?!
V tomto článku jsem zároveň i naznačil, o čem bude můj příští díl seriálu, který jsem nazval „A není na čase, konečně vyčistit ten Augiášův chlév?“
Miroslav Kelnar
