DRUHÁ DOBA TEMNA 1989 – 2019

Obecně pojem „doba temna“ (anglicky Dark ages) označuje období ekonomického a kulturního úpadku národa. Označuje dobu útlaku a beznaděje. Společnost je tak utlačovaná, že zdánlivě neexistuje nic jiného než právě ono „temno“.

U nás byl doposud pojem doba temna spojován jen s obdobím po bitvě na Bílé hoře v roce 1620, kdy v Čechách a na Moravě zanikl stavovský stát, byl nahrazen habsburským absolutismem a bylo povoleno pouze katolické náboženství.

Avšak charakteristika pojmu „doba temna“ zcela přesně popisuje i historii naší země během uplynulých 30 let. 

Bitva na Bílé hoře proběhla 8. listopadu 1620 u Prahy (příští rok od ní uplyne 400 let) a zcela zpečetila osud tehdejšího českého státu. Česko – moravská stavovská armáda podlehla německé Katolické lize Svaté říše římské. Důsledky této prohrané bitvy měly zásadní vliv na politické, náboženské, ekonomické, společenské i kulturní poměry českých zemí. Do naší země přišly po roce 1620 rody cizí a podílely se na rozchvácení majetku původních rodů českých.  Český národ se zúžil na poddaný lid bez podstatných práv. Došlo ke státní loupeži rozsáhlých majetků a tuto loupež prováděli ironií dějin právě příslušníci oněch rodů, které pak – po staletích – za okupace našeho státu kolaborovaly s nacisty. 

Rokem 1620 skončila konfederace zemí Koruny české – tedy Českého království s Uherskem, Rakousy, Lužicemi, Slezskem a Moravou (1434-1620).

 

A nyní paralely roku 1620 a 1989

Po roce 1620 byl povolen pouze katolicismus. Po roce 1989 je jediným povoleným „náboženstvím“ a společenskou filosofií liberalismus. Liberalismus ve vzdělání (všeobecné snížení jeho úrovně), liberalismus v kultuře (kultura smrti, destrukce a násilí), v podnikání (liberální parazitický kapitalismus, který ale dokonce již odmítá – ve jménu záchrany lidské civilizace – i Římský klub), liberální volba mezi 180 druhy pohlaví (zde vychází liberalismus z toho, že pohlaví je pouhopouhý sociální konstrukt) a tak dále a tak dále….

Bitva na Bílé hoře ukončila existenci stavovského státu Koruny české. Po roce 1898 byla ukončena existence Československa.

V době pobělohorské byly české šlechtě a povstalcům konfiskovány majetky, takže se celá naše země tehdy dostala do cizího ekonomického područí. Po roce 1989 byl prakticky veškerý majetek našeho národa rozkraden nebo zničen a jeho zbytek je dnes převážně v rukách zahraničních (hlavně německých)  majitelů. Z pozice středně rozvinutého průmyslového státu, jak jsme byli v mezinárodních statistikách klasifikováni ještě v r. 1989, jsme se před dvěma roky dostali do kategorie rozvojového státu. Podle oficiálních statistik EUROSTATU přiteklo do naší země v letech 2010 – 2016 pouze 563 mld. Kč, ale odteklo 2 252 mld. Kč. A tento nepoměr se každým rokem zvyšuje. Jsme zemí s průměrnou mzdou na úrovni 1/3 německé průměrné mzdy a máme jen třetinové důchody. Téměř polovina Čechů žije v každodenních obavách o zítřek. Zadlužení obyvatel České republiky v mnoha parametrech převyšuje evropský či světový průměr. Podle oficiálních statistik probíhá v ČR 830 tisíc exekučních řízení. V celkovém objemu zadluženosti se jedná o částku převyšující 240 miliard korun.

Část naší záměrně zdecimované armády je vysílána v rámci NATO (kam jsme nevstoupili za základě referenda) jako žoldácká armáda do zahraničí na různé expanzivní mise (které ani nerespektují mezinárodní právo), či do Pobaltí za účelem vyhrožování silou Rusku, což rozhodně není v našem státním ani národním zájmu.

Resumé

Po 30 letech doby temna jsme se stali chudou rozvojovou zemí (dle mezinárodní klasifikace). V rámci EU čelíme  snahám o vymazání naší státní a národní existence  – viz materiál OSN „Migrace k náhradě původního obyvatelstva Evropy: řešení pro stárnoucí a upadající populaci“. Historik Václav Vladivoj Tomek kdysi napsal: „Časové od bitvy bělohorské byli dobou nejhlubšího snížení národu českého….“ A my dnes můžeme dodat: „Časové od státního převratu, pod falešným názvem sametová revoluce,  jsou dobou nejhlubšího úpadku a totální plíživé devastace národa českého a to po všech stránkách…“

 


 

Silný vliv v zemích Koruny české získaly stavy v 2. polovině 15. století za vlády Vladislava Jagellonského, který měl jako český král jen omezenou suverenitu. Jednotlivé země vlastní autonomní zemské sněmy. Zasedali v nich zástupci šlechty a královských měst, nikoliv však církve. Rozhodnutí sněmů se stávala zákonem a byla zapisována do zemských desek.

Stavovský stát je forma monarchie, v níž je státní moc rozdělena mezi panovníka a sněm, v němž zasedají zástupci jednotlivých stavů, tj. zpravidla vyšší (panstvo) a nižší (rytířstvo) šlechty, královských měst (měšťané) a duchovenstva (klérus, kněží). Panovník je vnímán především jako reprezentant státu a vrchní velitel vojsk. Zemský sněm má zákonodárnou moc, právo na svolání zemské hotovosti (armády) a volí panovníka.

 

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ANS

 

 


 Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil